Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona.

Naše zoufalá potřeba osvícení od Boha

Minulý týden jsme si v tomto verši ukázali tři skutečnosti: 1) v Božím slově jsou podivuhodné věci; 2) nikdo nemůže tyto podivuhodné věci vidět jako takové bez Boží nadpřirozené pomoci; 3) a proto se k Bohu musíme při čtení Bible modlit o nadpřirozené osvícení.

Minulý týden jsme si tedy zdůrazňovali modlitbu a skutečnost, jak zoufale potřebujeme Boží nadpřirozené osvícení, abychom viděli duchovní věci - abychom viděli Boží slávu, krásu a vyvýšenost. Pokud přicházíme k Božímu slovu bez toho, aby Bůh otevřel oči našeho srdce, i přesto můžeme vidět mnoho věcí. Můžeme třeba vidět jednotlivá slova a určité gramatické jevy. Můžeme zde vidět logickou návaznost, historické skutečnosti, sled autorových myšlenek, lidské emoce. Ale nic z toho si nevyžaduje, aby nám Bůh otevřel oči nějakým zvláštním, duchovním způsobem.

Nemůžeme však vidět duchovní krásu Boha a jeho Syna a jejich dílo ve světě. Nemůžeme vidět, že Bůh je nade vše tím jediným, kdo naprosto uspokojí žádost našeho srdce. Slepý člověk nemůže vidět slunce, ačkoli o slunci může znát mnoho skutečností a třeba dokáže složit zkoušku z astronomie i s lepšími výsledky než člověk, který slunce vidí. Znát něco a znát něco z vidění není totéž. Vědět, že med je sladký, a ochutnat med, není totéž.

Přečtěme si znovu, jak Pavel podrobně popisuje, v jakém stavu jsme bez Božího speciálního osvícení, které vede ke spáse. V Efeským 4:17b-18 Pavel zmiňuje pět hrozných rysů, které si vyžadují Boží zásah, má-li člověk v takovém stavu vidět duchovní skutečnost. Pavel říká, že pohané (jiným slovy, svět lidí všeobecně, mimo Boží milost) žijí „v marnosti své mysli. Mají zatemněné myšlení a jsou odcizeni od Božího života pro nevědomost, která je v nich kvůli zatvrzelosti jejich srdce." Začneme-li od konce tohoto výroku, můžeme říci, že bez mocné Boží milosti máme všichni zatvrzelé srdce, což vede k nevědomosti, která vede k odcizení od Boha, což vede k temnotě, která vede k marnosti poznání i života.

Minulý týden jsme si tedy zdůraznili následující skutečnost: Pokud vůbec můžeme doufat, že uvidíme podivuhodné věci v Božím slově, budeme k tomu potřebovat nějakou nadpřirozenou schopnost od Boha, tedy schopnost, kterou přirozeně nemáme. A proto se o ni musíme modlit - „Otevři mi oči". A máme-li žít v Bohu a být skuteční a autentičtí a žít se silnou láskou k Bohu, musíme po takovém zmocnění zoufale toužit každý den. Proto se neustále modlete. Čtěte Žalm 119 a sledujte, kolikrát se žalmista modlí o Boží pomoc, aby poznal Boha a jeho cesty.

Když Pána vidíme, přetváří nás to

Ale dnes se chci zaměřit na něco jiného. Nejdříve však chci uvést, proč si musíme uvědomovat, jak je to důležité. Je to důležité proto, že do podoby Ježíše se měníme tím, že spatřujeme krásu a hodnotu a vyvýšenost Boha a jeho Syna a toho, co říkají a jak konají. Ve 2. Korinťanům 3:18 Pavel říká: „My všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme přetvářeni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána, Ducha." Když tedy Pána vidíme, přetváří nás to.

Jedná se o jediný křesťanský způsob, jak měnit své chování tak, aby ctilo Boha. Měníme se, protože jsme spatřili onu nevýslovnou krásu, hodnotu a vyvýšenost Boha. Jestliže se podíváme na Krista a pak se podíváme do nějakého sportovního nebo módního časopisu, a přitom nejsme pohnuti onou nevýslovnou krásou, hodnotou, vyvýšeností a přitažlivostí Krista, pak jsme ve svém myšlení stále zatvrzelí, slepí a nicotní. Je třeba, abychom k Bohu volali: „Otevři mi oči, abych viděl podivuhodné věci ve tvém Slově!" A musí se to projevit na našem životě. Kde je náš poklad - naše touhy a potěšení - tam bude i naše srdce. A podle toho budeme trávit i své večery a víkendy a podle toho budeme nakládat i se svými penězi. Když vidíme slávu Boha v Božím slově, mění nás to. Jestliže pro nás Bůh není slavnější a podmanivější než lesk a sláva světa, pak jsme jej neviděli. Ve 3. Jana 11 čteme: „Kdo činí zle, Boha neviděl." (Viz také 1. Jana 3:6).

To vše je tedy důležité proto, že veškerá skutečná životní změna, která přináší Bohu slávu a má v sobě duchovní hodnotu, pochází z toho, že vidíme slávu Boha, a nikoli z toho, že si uděláme nějaký soupis požadovaného chování a pak se podle něj budeme snažit jednat.

Bůh zjevuje krásu Krista skrze své Slovo

Pointou dnešního textu je tedy následující skutečnost: Bůh ukazuje krásu a vyvýšenost Krista pouze těm, kdo chtějí hledět do Božího slova. Proto je pro skutečnou duchovní změnu zásadní Bibli číst, nad Biblí rozjímat a učit se jí nazpaměť. Není to ale proto, že se tím učíme nějaká pravidla, která máme poslouchat. Je to proto, že se jedná o prostředek, jímž nám Pán zjevuje krásu a vyvýšenost Krista.

Ukažme si to ještě výrazněji. Dejme tomu, že jste slyšeli kázání z minulého týdne - o tom, že musíme vidět Boží slávu, abychom se měnili, ale onu slávu nemůžeme vidět kvůli naší zatvrzelosti a slepotě, a proto se musíme modlit k Bohu, aby nám otevřel oči, oživil je a obměkčil. A dejme tomu, že dojdete k následujícímu závěru: Musím se tedy více oddat modlitbě, a ne studiu, čtení a memorizování Bible, protože pouhým lidským pohledem a lidským uvažováním stejně nemůžeme vidět, co je třeba vidět. To by ale byl hrozný závěr jak z tohoto kázání, tak i z tohoto textu.

Pointou je: Bůh otevírá oči slepých, aby viděli slávu Boha v jeho Slovu, když se do jeho Slova dívají. Dejme tomu, že byste chtěli vidět slávu nějaké úchvatné přírodní scenérie, například Prachovské skály nedaleko Jičína, ale byli byste slepí. Ale Bůh by vám řekl: Volej ke mně, přijď ke mně, modli se ke mně - a já ti otevřu oči, abys tuto nádheru viděl. Šli byste pak z Jičína do Prahy, abyste se tam o to modlili? Anebo byste spíše použili veškerou energii na to, abyste se dostali přímo do Prachovských skal a zaměřili oči na to, co vám Bůh zaslíbil uvidět? Co tím chci říci? Ať se budete modlit jakkoli, Bůh vám neukáže nádheru Prachovských skal, pokud budete trvat na tom, že zůstanete na Petříně v Praze.

Pokusím se to říci ještě jinak. Bůh ustanovil záležitosti tak, že dílo Ducha, jež nám otevírá oči, je konáno vždy ve spojitosti s dílem jeho Slova, jež dává informace naší mysli. Cílem je vidět slávu jeho Syna (a měnit se). Proto nám Bůh otevírá oči, když se díváme na Syna - a ne když se díváme na televizní seriály či na zboží v obchodech. Dílo Ducha svatého a dílo Božího slova jde vždy společně, a to Božím způsobem duchovního zjevování sebe sama. Dílem Ducha svatého je ukazovat slávu, krásu a hodnotu toho, co naše mysl vidí v Božím slově.

Nesmíme se ale dopustit chyby, kdy bychom si mysleli, že od Božího Ducha potřebujeme nějaké nové informace. V Bibli je o Bohu tisíckrát více informací, než můžeme obsáhnout či vůbec nějak pojmout. Potřebujeme totiž vidět očima svého srdce! Jakékoli dodatečné informace od Ducha k tomu, co vidíme o Kristu z Božího slova, by nás neučinily ani o píď více duchovními nebo Bohu libými.

Dejme tomu, že na základě nějakého zjevení od Ducha Božího se dozvíte, že vaše dosud neplodná přítelkyně otěhotní. Sdělíte jí to a ona bude celá unešená z tohoto zázraku proroctví a také ze svého těhotenství. Ale co jste získali duchovně? Nic, dokud se nepodíváte do Božího slova a neuvidíte - očima svého srdce - onu slávu a krásu Krista vyobrazeného v Písmu - krásu Ježíše z Nazareta, který byl ukřižován a který vstal z mrtvých, aby oslavoval Boha tím, že spasil hříšníky a žehnal vám. Náboženské nadšení v přítomnosti zázraků je docela přirozenou věcí, a proto v něm nezbytně nemusí být žádný duchovní či nadpřirozený rozměr. Dary Ducha jsou cenné, ale nekonečné důležitější je osvícení našich očí Duchem svatým, abychom viděli slávu Krista v Božím slově.

Prostě nepotřebujeme nové informace; potřebujeme nové oči, které uvidí, co nám bylo zjeveno v Božím slově. „Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona!"

Nelze se modlit, ale přitom v mysli těkat

Co z toho tedy vyplývá?

Zaprvé, když se modlíme, aby naše oči viděli, nesmíme se v myšlení přesunout do nějaké neutrální polohy. Nesmíme si myslet, že když se neobejdeme bez modlitby, obejdeme se bez soustředěného zaměření mysli na Boží slovo. Když se modlíme, abychom viděli slávu Krista, nemůžeme své mysli dovolit, aby se bezcílně jen tak někde toulala. Nesmíme jen tak nečinně čekat. To je obrovská chyba, která pochází z východního náboženství, ale nikoli z Bible. Na křesťanství je jedinečné, že je historické a zcela specifické. Ježíš žil v konkrétním čase, na konkrétním místě. A Božím záměrem je otevřít nám oči, abychom viděli duchovní krásu a hodnotu tohoto konkrétního muže tak, jak je zjevován v Božím slově. Jestliže se modlíme, abychom to viděli, ale dovolíme své mysli bezcílně těkat, neuvidíme to. Není tedy možné modlit se, ale zároveň své mysli dovolit, aby jen tak těkala.

Co je tedy třeba dělat

1. Modlit se a číst

Číst Boží slovo! Jaká je to výsada! A závazek! A možnost vidět Boha! Podívejme se do Efeským 3:3b-4. Pavel píše: „Ve zjevení [mi bylo] oznámeno tajemství, jak jsem o něm předem krátce napsal. Z toho můžete při čtení poznat, že rozumím tajemství Kristovu." Při čtení! Boží vůlí je, aby ta největší tajemství života byla zjevována při čtení.

Pak si to porovnejme s Efeským 1:18, kde se Pavel modlí, aby jim Bůh dal „osvícené oči srdce, aby věděli, jaká je naděje v jeho povolání". V Efeským 3:4 se uvádí, že tajemství lze poznat čtením. A podle Efeským 1:18 se musíme modlit, aby nám Bůh otevřel oči, abychom věděli, co máme znát. Ano, musíme se modlit. Ano, bez Boží pomoci jsme slepí. Ale pointou tohoto týdne je: musíme číst.

„Při čtení můžete poznat, že rozumím tajemství Kristovu." Modlitba nemůže být náhradou za čtení. Díky modlitbě ale při čtení můžeme začít vidět. Pokud však nebudeme číst, neuvidíme. Duch svatý je poslán, aby oslavoval Ježíše, a sláva Ježíše je zobrazena v Božím slově. Proto je třeba číst. Radujte se, že umíte číst!

2. Modlit se a studovat

Ve 2. Timoteovi 2:15 je uvedeno: „Horlivě usiluj (nebo „studuj", KJV), aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje slovo pravdy („zachází se slovem pravdy", ESV)." Bůh nám dal knihu o sobě nikoli proto, abychom si v ní mohli jen tak nějak ledabyle číst. Pavel říká: ,Horlivě usiluj… správně rozděluj slovo pravdy.' To znamená, že s Božím slovem musíme pracovat, chceme-li z něj získat co nejvíce.

Ale může docházet ke dvěma extrémům. Někteří říkají, že se máme neustále modlit, a nemáme se spoléhat na neduchovní lidské studijní úsilí. Jiní říkají, že máme co nejvíce studovat, protože Bůh nám nesdělí význam nějakého výrazu jen tak na základě naší modlitby. Ale Bible rozhodně nepodporuje takový zřetelný rozpor. Musíme studovat a správně zacházet s Božím slovem a musíme se modlit, jinak totiž v Božím slově neuvidíme to jedno, co je třeba vidět - Boží slávu v osobě Ježíše Krista (2. Korinťanům 4:4, 6).

Benjamin Warfield, významný student Bible, v roce 1911 napsal: „Občas zaslechneme, že údajně deset minut na kolenou nám dá pravdivější, hlubší a účinnější poznání Boha než deset hodin nad knihami. A správnou reakcí je: ,Cože? Než deset hodin nad knihami, strávit deset hodin na kolenou?'" ( The Religious Life of Theological Students, Mark Noll, ed., The Princeton Theology, [Grand Rapids: Baker Book House, 1983], str. 263.) To vystihuje biblického ducha. Ano, musíme se modlit. Neuvidíme podivuhodné věci z Božího slova, pokud nám Bůh neotevře oči. Ale studium nemůžeme nahradit modlitbou, protože Pavel řekl: „Horlivě usiluj - studuj - abys správně zacházel se slovem."

3. Modlit se a důkladně, usilovně bádat

K Bibli bychom měli mít stejný přístup jako zlatokopové v době zlaté horečky anebo jako snoubenka, která někde v domě ztratila svůj snubní prstýnek. V takovém domě pak obrátí všechno naruby, jen aby jej nalezla. A takovým způsobem máme hledat Boha v Bibli.

Přísloví 2:1-6 uvádí:

Můj synu, jestliže přijmeš mé řeči a uchováš u sebe mé příkazy, 2 učiníš své ucho vnímavé pro moudrost a nakloníš své srdce k rozumnosti, 3 jestliže zavoláš na porozumění a pozvedneš svůj hlas k rozumnosti, 4 jestliže ji budeš hledat jako stříbro, pátrat po ní jako po skrytých pokladech, 5 tehdy porozumíš bázni před Hospodinem a získáš poznání Boha. 6 Vždyť moudrost dává Hospodin a z jeho úst pochází poznání a rozumnost.

Přijmout, uchovat, být vnímavý, naklonit své srdce, volat po porozumění, pozvedat svůj hlas, hledat jako stříbro, pátrat jako po skrytých pokladech. Takovým způsobem v Bibli usilovně pátráme, jakoby ji obracíme naruby, jen abychom našli vše cenné. Pokud jsou tam skryté poklady, jednejte tak. Pokud je tam stříbro, jednejte tak. Každopádně se modlete (jak to říká 3. verš), ale pátrání v Písmu nenahrazujte modlitbou. Bůh zaslibuje, že bude dávat těm, kdo budou hledat celým srdcem. (Jeremjáš 29:13).

4. Modlit se a přemýšlet

Ve 2. Timoteovi 2:7 je uvedeno: „Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá ve všem porozumění." Doslovný překlad zní: „Přemýšlej (noei) o tom, co říkám." Znamená to, že k porozumění Pavlovu učení prostě stačí používat pouhé přirozené přemýšlení? Nikoli. Závěr tohoto verše totiž uvádí: „Pán ti dá ve všem porozumění." K porozumění tedy nepřicházíme sami od sebe. Duchovní porozumění je darem od Boha.

Ale Bůh určil, že dar nadpřirozeného osvícení dává skrz přemýšlení. „Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá ve všem porozumění." Proto se rozhodně modlete a proste Boha, aby vám dal potřebné světlo. Ale přemýšlení prostě nemůžete nahrazovat modlitbou. Přemýšlejte a modlete se. Modlete se a přemýšlejte. Takovým způsobem to Bůh ustanovil. Historický Kristus i kniha záchrany a zjevení - vše nám říká: čti, studuj, usilovně bádej a přemýšlej. Ale bez modlitby je vše marné. Je tedy třeba dělat všechny tyto jmenované věci a ne jen některé z nich.

5. Modlit se a mluvit

Bůh věci určil tak, že psané Slovo má být slovem mluveným v kázání i ve vzájemném vyučování, napomínání, varování a povzbuzování. Kolosanům 3:16 uvádí: „Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá. Ve vší moudrosti se navzájem vyučujte a napomínejte." Slovo Kristovo se stává slovem, jež pak používáme mezi sebou navzájem.

Kážu, protože je Boží vůlí, aby se jeho Slovo zvěstovalo, a to znovu a opětovně. A vy pak Božím slovem promlouváte mezi sebou navzájem. A to je také jeden ze základních důvodů pro malé skupinky v rámci církve - aby Boží slovo promlouvané k nám bylo Božím slovem promlouvaným skrze nás. A proto používejte Boží slovo mezi sebou navzájem.

Znamená to, že se v takových chvílích můžeme obejít bez modlitby - že můžeme nějakým způsobem otevřít oči svého srdce, takže uvidíme podivuhodné věci z Božího slova prostě proto, že jím mluvíme s jistotou či s přesvědčivou argumentací nebo nějakým tvůrčím způsobem? Nikoli, nic takového Pavel neučí. V téže knize (Kolosanům 1:9-10) se opětovně modlí! „Nepřestáváme se za vás modlit a vyprošovat, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve veškeré moudrosti a duchovním pochopení, … abyste … rostli v poznání Boha."

Pokud by poznání Boha, duchovní moudrost a porozumění přicházely automaticky s tím, jakmile mezi námi bohatě přebývá Slovo Kristovo, pak by se Pavel nemusel naléhavě modlit, aby nám Bůh toto vše dal.

Boží slovo společně s modlitbou

Opakovaně tedy vidíme: Modlitba je nepostradatelná, máme-li v Božím slově vidět slávu Boha. Ale také jsme viděli, že stejně nezbytné je Boží slovo číst, studovat, usilovně v něm bádat a přemýšlet o něm. Bůh ustanovil záležitosti tak, že dílo Ducha, jež nám otevírá oči, je konáno vždy ve spojitosti s dílem jeho Slova, jež dává informace naší mysli. Cílem je, abychom viděli slávu Boha a zrcadlili ji. A proto nám Bůh otevírá oči, když se díváme na slávu Boha do Slova Božího.

Čtěte, studujte, usilovně bádejte, přemýšlejte, mluvte, naslouchejte - a modlete se: „Otevři mi oči, abych viděl podivuhodné věci z tvého Slova."

(Dále můžete uvažovat nad těmito texty: Lukáš 24:45; Skutky 6:14; 2. Královská 6:17; Matouš 16:17; 11:2-6; 11:27.)

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

Překlad: Jan Janča, 2011