Když toto přikazuji, nechválím, že se scházíte spíše k horšímu než k lepšímu. 18 Především slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se scházíte ve sboru, a zčásti tomu věřím. 19 Neboť musí být mezi vámi i různé skupiny, aby se ti osvědčení stali mezi vámi známými. 20 Když vy se společně scházíte, není to slavení Večeře Páně. 21 Když totiž jíte, každý si bere napřed svou večeři, jeden má hlad a druhý je opilý. 22 Což nemáte domy, kde můžete jíst a pít? Anebo opovrhujete Boží církví a zahanbujete ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím. 23 Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, 24 vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ,Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘ 25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ,Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘ 26 Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. 27 Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. 28 Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. 29 Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo Páně. 30 Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí usínají. 31 Kdybychom sami sebe rozsuzovali, nebyli bychom souzeni. 32 Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. 33 Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jeden na druhého. 34 Je-li někdo hladový, ať jí doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.

Než se příští týden vrátíme k dopisu Římanům (bude-li Pán chtít), mohlo by být užitečné, abychom nyní v biblickém kontextu probrali Večeři Páně a zaměřili se na to, proč a jak toto ustanovení zachováváme. Po kázání bude následovat Večeře Páně.

Neselhávajícím základem našeho života a naší církve je pochopitelně Bible. Ale mezi důležité dokumenty pro život církve patří i Články víry starších církve Bethlehem Baptist Church. Povzbuzuji vás, abyste si jej přečetli. Dokument je k dispozici na webových stránkách naší církve i na stránkách Desiring God. V odstavci 12.4 je věroučný souhrn toho, čemu věříme ohledně Večeře Páně a co vyučujeme:

Věříme, že Večeře Páně je ustanovení od Pána, kdy shromáždění věřící jedí chléb, který znamená Pánovo tělo pro jeho lid, a pijí z kalicha Páně, který znamená novou smlouvu v Kristově krvi. Konáme to na Pánovu památku, a tak prohlašujeme jeho smrt, dokud nepřijde. Ti, kdo pijí a jedí hodným způsobem, mají účast na Kristově těle a krvi, a to nikoli tělesně, ale duchovně tak, že vírou jsou vyživováni požehnáním, jež Kristus obdržel skrze svou smrt, a tak rostou v milosti.

Pokusím se předložit biblický základ pro toto pochopení Večeře Páně, a to v šesti částech: 1) historický původ; 2) věřící účastníci; 3) průběh Večeře Páně; 4) na co se zaměřujeme ve své mysli; 5) duchovní rozměr Večeře Páně; 6) posvátná závažnost Večeře Páně.

1. Historický původ Večeře Páně

Evangelium Matouše (26:26n), Marka (14:22n) a Lukáše (22:14n) přinášejí zprávu o Večeři Páně, kterou měl Ježíš se svými učedníky noc před svou smrtí. Každá z těchto zpráv popisuje, jak Ježíš vzdával díky, požehnal chléb a víno, dával je svým učedníkům a řekl, že chléb je jeho tělo a kalich je krev smlouvy – nové smlouvy zpečetěné jeho krví. U Lukáše 22:19 Ježíš říká: „To čiňte na mou památku.“ V Janově evangeliu není zpráva o jedení a pití, ale je zde uvedeno vyučování a další události tohoto večera.

Jak dalece jsme schopni posoudit z raných záznamů, konala církev podle Ježíšových slov: Opakovaně slavili tuto večeři jakožto připomínku na Ježíše a jeho smrt. Nejranějším svědectvím, které máme, jsou Pavlovy dopisy. V 1. Korintským 11:20 píše Pavel o „Večeři Páně“. Říká se jí „Večeře Páně“ patrně proto, že byla ustanovena Pána Ježíšem a protože si při ní připomínáme Pánovu smrt. Pavel v 1. Korintským 11:23-24 uvádí: „Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ,Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘“ Formulace „já jsem přijal od Pána“ patrně znamená, že sám Pán potvrdil Pavlovi (který nebyl s dalšími apoštoly u poslední večeře), že se skutečně stalo to, co ostatní ohledně této poslední večeře uváděli.

Na základě historického původu Večeře Páně uvádíme, že se jedná o poslední večeři, kterou Ježíš jedl se svými učedníky noc předtím, než byl ukřižován. Průběh této večeře a její význam spočívá v tom, co Ježíš onu poslední noc řekl a vykonal. Sám Ježíš je původcem Večeře Páně. Nařídil, že se v ní má pokračovat. Zaměřujeme se při ní na Ježíše a Ježíš je jejím obsahem.

2. Věřící účastníci Večeře Páně

Večeře Páně je ustanovením, kdy se shromáždí rodina sestávající z těch, kdo věří v Ježíše, tedy církev. Nejedná se o ustanovení pro nevěřící, kteří ale mohou být přítomni – a jistě je uvítáme, protože na Večeři Páně není nic tajného. Koná se veřejně a má význam pro veřejnost. Nejedná se o žádný tajný, kultovní rituál s magickou mocí, ale o veřejný akt uctívání ze strany shromážděné církve. Pavel v1. Korintským 11:26 uvádí: „Kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“ Tato večeře je tedy i proklamací. Důraz je zde kladen na veřejnou proklamaci, na zvěstování Pánovy smrti, nikoli na nějakou soukromou slavnost.

Večeři Páně sice neupíráme někomu, kdo je v pečovatelském domově či nemocnici, ale takováto individuální oslava je spíše výjimkou, nikoli Biblickou normou. Pavel v 11. kapitole 1. Korintským mluví pětkrát o tom, že se církev k Večeři Páně „schází“. Verš 17b uvádí: „Scházíte [se] spíše k horšímu než k lepšímu.“ Verš 18: „Především slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se scházíte ve sboru, a zčásti tomu věřím.“ Verš 20: „Když vy se společně scházíte, není to slavení Večeře Páně.“ Verš 33: „Když se scházíte k jídlu, čekejte jeden na druhého.“ Verš 34: „Je-li někdo hladový, ať jí doma, abyste se nescházeli k odsouzení.“

Jinými slovy, Večeři Páně zlehčovali tím, že ji příliš těsně spojovali s běžnou večeří. Někteří měli jídla dostatek, jiní neměli nic. A proto Pavel vlastně řekl, že večeři mají jíst doma, ale scházet se k jedení Večeře Páně.

A povšimněme si ve verši 18 slova „sbor“ – „když se scházíte ve sboru“ (jiné překlady: „v církvi“). Jedná se o tělo Kristovo, shromáždění Kristových následovníků. Těch, kdo se odvrátili od model a důvěřují pouze Ježíši, pokud jde o odpuštění hříchů, naději věčného života a uspokojení své duše. Jsou to křesťané. Účastníci Večeře Páně jsou tedy shromáždění lidé, kteří věří v Ježíše.

3. Průběh Večeře Páně

Pokud jde o průběh Večeře Páně, nejedná se o konzumaci jídla o sedmi chodech. Jedná se o velmi prostou večeři. Jí se chléb a pije se z kalicha. Verše 23b-25 uvádějí: „Pán Ježíš … vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ,Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ,Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘“

Není uváděno nic konkrétního ohledně druhu chleba, ani o způsobu, jakým je lámán. A jediným vyjádřením ohledně nápoje v kalichu je jediný verš u Matouše, Marka a Lukáše: „Pravím vám, že od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“ (Matouš 26:29; srov. Marek 14:25; Lukáš 22:18). Nápoj v kalichu je tedy označen jako ,plod vinné révy‘. Domnívám se, že bychom neměli dělat spor z toho, zda byla použita šťáva z hroznů nebo víno. V uvedeném textu totiž není nic, co by jednu z těchto možností přikazovalo anebo naopak zakazovalo.

Klidnými nás ale nesmí ponechat nevhodné náhražky – například bagety s Coca-Colou u táborového ohně. Večeře Páně není zábava. Při její oslavě bychom měli mít na mysli její závažnost – o čemž budeme za chvíli mluvit.

Jen letmo se také zmíním, že v Novém zákoně není uvedeno nic o tom, jak často se má Večeře Páně slavit. Někteří zastávají názor, že by se měla pořádat týdně; jiní ji pořádají po čtvrt roce. My jsme někde uprostřed a obvykle ji slavíme první neděli v měsíci. Domnívám se, že v této záležitosti máme svobodu, přičemž je dobré klást si následující otázky: 1) Jak často slavit Večeři Páně, aby se podtrhla její důležitost ve vztahu ke službě Slova Božího? 2) Jak často slavit Večeři Páně, aby nám tato oslava pomáhala vnímat její hodnotu a abychom vůči ní nebyli neteční? Závěry nejsou jednoduché, přičemž různé církve k nim docházejí různým způsobem.

4. Na co se při Večeři Páně zaměřujeme ve své mysli

Účastníci Večeře Páně mají být v mysli zaměřeni na Ježíše a především na jeho dějinné dílo – že zemřel za naše hříchy. Verše 24 a 25 uvádějí: „Toto čiňte … na mou památku.“ Chléb a víno jíme a pijeme tělesně, a přitom máme být ve své mysli zaměřeni na skutečnost, že tuto oslavu konáme na památku. Máme si vědomě připomínat osobu Ježíše, jak zde kdysi žil, a dílo Ježíše, jak kdysi zemřel a opět vstal, a co jeho dílo znamená pro odpuštění našich hříchů.

Večeře Páně nám vždy velice jasně a výrazně zdůrazňuje, že křesťanství nemá nic společného například s duchovním přístupem hnutí New Age. Ježíš zde skutečně žil. Měl tělo a srdce, v němž kolovala krev, a kůži, jež krvácela. Zemřel na veřejném místě na římském kříži, namísto hříšníků, aby každý, kdo v něj věří, mohl být vysvobozen od Božího hněvu. Stalo se to jednou provždy a vztahuje se to na všechny.

Při Večeři Páně si tedy především Pána připomínáme ve své mysli. Nejedná se o nějaké představy, fantazie, sny, kontakt skrze médium, ani o vyprázdnění mysli. V mysli se vědomě zaměřujeme na ono dějinné dílo, na Ježíše, na to co o něm známe z Bible. Večeře Páně pokaždé upevňuje naše kořeny v samotném jádru dějin. Chléb a víno. Tělo a krev. Poprava a smrt.

5. Duchovní rozměr Večeře Páně

Zde se dostáváme k naprosto zásadní skutečnosti. I nevěřící totiž mohou vykonávat vše, co jsme si až dosud popisovali. Dokonce i ďábel by to mohl vykonávat, pokud by se mohl ztělesnit. Jíst, pít a konat to na památku. V ničem z toho není nic, co by bylo duchovní ve své samotné podstatě. Má-li být Večeře Páně tím, čím má být podle Ježíše, musí docházet k čemusi dalšímu krom toho, že se zde jí, pije a koná se to na památku. Jedná se o cosi, co nevěřící lidi ani ďábel konat nemohou.

Přečtěme si znovu jednu klíčovou větu z Článků víry starších církve Bethlehem Baptist Church a pak se podívejme přímo do Bible. „Ti, kdo pijí a jedí hodným způsobem, mají účast na Kristově těle a krvi, a to nikoli tělesně, ale duchovně tak, že vírou jsou vyživováni požehnáním, jež Kristus obdržel skrze svou smrt, a tak rostou v milosti.“

Odkud pochází myšlenka, že „mají účast na Kristově těle a krvi …duchovně … vírou“? Nejbližší pasáž, která tuto skutečnost podporuje, je hned v předchozí kapitole, v 1. Korintským 10:16-18. Během čtení této pasáže můžete uvažovat, co znamená „mít účast“?

Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím („účastí na“; EP) krve Kristovy koinōnia estin tou haimatos tou Christou)? A což není chléb, který lámeme, společenstvím („účastí na“; EP) těla Kristova (ouchi koinōnia tou sōmatos tou Christou estin)? 17 Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni. 18 Hleďte na Izrael podle těla: nejsou ti, kdo jedí oběti, účastníky oltáře (koinōnia tou thusiastēriou)?

Zde je cosi mnohem hlubšího než připomínka. Jsou zde věřící – ti, kdo věří v Krista a považují jej za svůj poklad – a podle Pavlových slov jsou účastníky na Kristově těle a krvi. Doslova zakoušejí účastnictví (koinōnia) na jeho těle a krvi. Zakoušejí spoluúčast na jeho smrti.

Účast na Kristově těle a krvi, duchovně, vírou

A co tedy tato účast či spoluúčast znamená? Domnívám se, že pomoc dostáváme v 18. verši, kde je podobný výraz, ale v kontextu toho, co se děje při židovských obětech: „Hleďte na Izrael podle těla: nejsou ti, kdo jedí oběti, účastníky [jiná forma téhož slova] oltáře?“ Kdo je účastník či spoluúčastník oltáře? Takový člověk má účast na oltáři neboli má prospěch z toho, co se na oltáři děje. Těší se například z odpuštění a z obnoveného společenství s Bohem.

Verše 16 a 17 tedy podle mého názoru znamenají, že když jako věřící jíme chléb a pijeme víno z kalicha, zároveň jíme a pijeme i v duchovním smyslu. Prostřednictvím tohoto jedení a pití přijímáme do svého života to, co se stalo na kříži. Vírou – důvěrou ve vše, co je pro nás Bůh v Ježíši – se sytíme tím vším, co pro nás Ježíš získal, když krvácel a zemřel na kříži.

A proto se u Pánova stolu každý měsíc zaměřujeme na různé aspekty Večeře Páně (pokoj s Bohem, radost v Kristu, budoucí naděje, osvobození od strachu, bezpečí v protivenství, vedení v problémech, uzdravení z nemoci, vítězství v pokušeních atd.). Krví, kterou za nás Ježíš při smrti vylil, nám vykoupil všechna Boží zaslíbení. „Všechna Boží zaslíbení … v něm jsou ,ano‘“ (2. Korintským 1:20). Každý Boží dar i veškeré naše radostné společenství s Bohem bylo získáno Ježíšovou krví. Když Pavel říká: „Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově?“ (EP), má tím na mysli následující: Což nemáme u Pánova stolu duchovně účast na každém duchovním požehnání, jež bylo koupeno Kristovým tělem a krví? Tuto účast ale nemá žádný nevěřící člověk. A pochopitelně ani ďábel. Tento dar je určen rodině víry. Když slavíme Večeři Páně, duchovně se účastníme na všech Božích slibech, vírou se těšíme ze všech Božích slibů, které byly vykoupeny Ježíšovou krví.

6. Posvátná závažnost Večeře Páně

Na závěr uvedu, co Pavel říká v 11. kapitole 1. Korintským. Pavel zde varuje, že pokud člověk přichází k Večeři Páně neúčastně, arogantně, lhostejně – tedy tak, že nerozpoznává závažnost toho, co se odehrálo na kříži, může, i jako věřící, přijít o svůj život, a to nikoli kvůli Boží zlobě, ale jako důsledek Boží otcovské kázně. Nyní budu pomalu číst z 1. Korintským 11:27-32, a přitom můžeme radostně, ale s vážností přistupovat ke stolu Páně.

Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně [tedy nevěřil by v drahocenný dar Krista a nepovažoval by jej za svůj poklad], proviní se proti tělu a krvi Páně. 28 Nechť každý sám sebe zkoumá [nikoli s cílem zjistit, zde je dostatečně dobrý, ale s cílem prozkoumat, zda je ochoten odvrátit se od sebe sama a důvěřovat ohledně svých potřeb Ježíšovi], než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. 29 Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně [tedy že si neuvědomuje, že s tímto chlebem není možné zacházet jako s nějakým běžným pokrmem, jako to dělali někteří v Korintu], jí a pije sám sobě odsouzení. 30 [A zde následuje vysvětlení:] Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. 31 Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. 32 Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě [někteří jsou slabí, nemocní a umírají], abychom nebyli odsouzeni [do pekla] spolu se světem.

Neberme Večeři Páně na lehkou váhu. Je to jeden z nejdrahocennějších darů, jaký dal Kristus církvi. Pojďme, jezme tuto večeři společně.

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.