K čemu dochází při znovuzrození? (2. část)
Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy. 2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li s ním Bůh.“ 3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ 4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.“ 5 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do království Božího. 6 Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. 7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. 8 Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ 9 Nikodém mu odpověděl: „Jak se to může stát?“ 10 Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel Izraele, a toto nevíš? 11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte. 12 Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské?“
Dnes dokončíme téma kázání z minulého týdne: K čemu dochází při znovuzrození? Ježíš u Jana 3:7 řekl Nikodémovi: „Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.“ A ve 3. verši řekl Nikodémovi a zároveň i nám, že náš věčný život záleží na znovuzrození: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Pokud jde o křesťanský život, nezabýváme se zde tedy ničím okrajovým či povrchním, ani ničím, kde záleží na naší vlastní volbě. Znovuzrození není něco jako make-up, který pohřební zřízenci nanášejí zesnulému, aby vypadal lépe, jako by byl živý. Při znovuzrození nejde o žádnou imitaci života, ale o stvoření duchovního života.
Minule jsme si na naši otázku K čemu dochází při znovuzrození odpověděli pomocí dvou bodů: 1) Při znovuzrození nedostáváme nové náboženství ale nový život. 2) Při znovuzrození nejde jen o potvrzení nadpřirozené podstaty Ježíše, ale člověk nadpřirozeno zakouší sám na sobě.
Nový život skrze Ducha svatého
Nikodém byl farizeus a žil jenom náboženstvím. Ale neměl duchovní život. V Ježíšovi viděl nadpřirozené Boží dílo, ale v sobě žádné nadpřirozené Boží dílo nezakoušel. Co tedy Nikodém podle Ježíše potřeboval? Když tedy použijeme naše dva body z minula, Nikodém potřeboval nový duchovní život, který by mu byl nadpřirozeným způsobem udělen skrze Ducha svatého. Tento nový život je duchovní a nadpřirozený proto, že se jedná o dílo Boha, Ducha svatého. Jedná se o skutečnost, která je nad přirozeným životem našeho tělesného srdce a mozku.
Ježíš v 6. verši říká: „Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch.“ Tělo má určitý druh života. Každá lidská bytost je živým tělem. Ale ne každá lidská bytost je živým duchem. Abychom byli živým duchem, tedy abychom měli duchovní život, musíme se podle Ježíše ,narodit z Ducha‘. Z těla pochází jeden druh života. Z Ducha pochází další druh života. Pokud nemáme tento další druh života, neuvidíme království Boží.
Skrze Ducha, v Ježíši Kristu
V závěru jsme si minule všímali dvou velmi důležitých skutečností: vztahu znovuzrození k Ježíšovi a vztahu znovuzrození k víře. Ježíš řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život.“ (Jan 14:6) Apoštol Jan řekl: „Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá.“ (1. Janův 5:11-12) Na jedné straně tedy nový život, který potřebujeme, je „v jeho Synu“ – život je Ježíš. Pokud máš Ježíše, máš nový duchovní, věčný život. Na druhé straně Ježíš u Jana 6:63 říká: „Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená.“ A nenarodí-li se kdo z Ducha, nemůže vstoupit do království Božího. (Jan 3:5)
Život tedy máme tím, že jsme spojeni s Božím Synem, který je naším životem, a tento život máme skrze dílo Ducha svatého. Závěrem jsme si pak uvedli, že dílem Ducha svatého ve znovuzrození je udílet nám nový život tím, že nás spojuje s Kristem. Jan Kalvín to popisuje následovně: „Duch svatý je poutem, jímž nás Kristus účinně spojuje sám se sebou.“ (Instituce, III, 1, 1).
Spojeni s Ježíšem skrze víru
A pak jsme si uvedli následující skutečnost ohledně spojitosti s vírou. U Jana 20:31 se uvádí: „Tato [slova] však zapsána jsou, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ A v 1. Jana 5:4 (EP) se uvádí: „Kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.“ Klíčem k vítězství je: narodit se z Boha. A klíčem k vítězství je: víra. Skutečnost, že jsme se narodili z Boha, totiž prožíváme vírou. A minulý týden jsme si pak vše shrnuli následovně: Při znovuzrození nám Duch svatý nadpřirozeným způsobem dává nový duchovní život tím, že nás prostřednictvím víry spojí s Ježíšem Kristem.
Znovuzrození: nové stvoření, nikoli zlepšené staré stvoření
A nyní se dostáváme ke třetímu bodu našeho popisu, k čemu dochází při znovuzrození. Při znovuzrození se nezlepší naše stará lidská přirozenost, ale je vytvořena nová lidská přirozenost – přirozenost, kdy jsem to skutečně já, kdy je mi odpuštěno a kdy jsem očištěn; přirozenost skutečně nová, vytvářená Duchem Božím, který v nás přebývá.
Nyní vás stručně provedu tím, jak jsem k tomuto náhledu dospěl. Ježíš říká u Jana 3:5 Nikodémovi: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do království Božího.“ Co má Ježíš na mysli, když říká, že se musíme narodit „z vody a Ducha“? Některé denominace věří, že se jedná o křest vodou, čímž nás Duch svatý má spojit s Kristem. Například jedna webová stránka (zde česky) to vysvětluje následovně:
Svatý křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu („vitae spiritualis ianua“) a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovými údy; jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání: „Proto se křest správně a vhodně definuje jako svátost znovuzrození skrze vodu ve slově.“
Milióny lidí jsou vyučováni, že se při křtu znovu narodí. Pokud to ale není pravda, jedná se o obrovskou tragédii. A osobně nevěřím, že to je pravda. Co tedy má Ježíš na mysli?
Proč se „voda“ u Jana 3:5 nevztahuje na křest
Nyní si uvedeme několik důvodů, proč se domnívám, že vodou se zde nemíní křesťanský křest. Dobře to uvidíme přímo z kontextu.
1) Ve zbývající části této kapitoly není žádná zmínka o křtu
Za prvé, pokud by zde voda měla znamenat křesťanský křest, který by byl nutný pro znovuzrození, jak to někteří učí, je zvláštní, že se toto téma zcela vytrácí, když nám Ježíš v této kapitole dále říká, jak získat věčný život. V 15. verši Ježíš říká: „Aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ A v 16. verši: „Aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ A v 18. verši: „Kdo v něho věří, není souzen.“ Pokud by křest byl tak zásadní, bylo by zvláštní, kdyby nebyl uváděn spolu s vírou.
2) Křest nezapadá do analogie s větrem
Za druhé, analogie s větrem v 8. verši by vyzněla zvláštně, pokud by znovuzrození bylo tak pevně spojeno se křtem ve vodě. Ježíš zde říká: „Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Patrně to má znamenat, že Bůh je svobodný jako vítr, když působí znovuzrození. Pokud by se to však odehrálo vždy, když je nějaké dítě pokropeno křestní vodou, asi by to nebyla pravda. V takovém případě by vítr byl velmi vázán danou svátostí.
3) Křest nezapadá do Ježíšova kárání Nikodéma
Za třetí, pokud má Ježíš na mysli křesťanský křest, vyznělo by zvláštně, když by Nikodémovi, farizeovi, v 10. verši řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a toto nevíš?“ Mělo by to jistě smysl, pokud by Ježíš mluvil o něčem, co se vyučovalo ve Starém zákoně. Jestliže však má na mysli křest, který přijde až později, přičemž význam křtu bude odvozován od života a smrti samotného Ježíše, bylo by velmi zvláštní, že by Nikodéma káral za to, že jako učitel Izraele jeho slova nechápe.
4) Voda a Duch jsou propojeny ve slibech o nové smlouvě
A konečně, týmž výrokem v 10. verši se vracíme do Starého zákona, kde se dozvíme více o kontextu, a kde zjistíme, že voda a duch jsou velmi těsně propojeny ve slibech o nové smlouvě, a to především ve 36. kapitole Ezechiela. Podívejme se tam tedy nyní společně. Tento text bude totiž základem pro zbytek našeho kázání.
Voda a duch ve 36. kapitole Ezechiela
Ezechiel prorokuje, co Bůh vykoná pro svůj lid, až je přivede zpět z babylonského vyhnanství. Dopad bude velký, a nejen pro lid Izraele, protože Ježíš říká, že svou krví uzavře novou smlouvu pro všechny, kdo v něj věří. (Lukáš 22:20) A zde máme uvedeny sliby nové smlouvy, podobně jako u Jeremjáše 31:31n. Přečtěme si tedy společně Ezechiela 36:24-28:
Posbírám vás z pohanů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás zpět do vlasti. 25 Pokropím vás čistou vodou a budete čistí. Ode vší vaší nečistoty a ode všech vašich hnusných model vás očistím. 26 Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Vezmu vám z těla srdce z kamene a dám vám srdce z masa. 27 Vložím vám do nitra svého Ducha a způsobím, abyste se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich. 28 Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. Budete mým lidem a já budu vaším Bohem.
Domnívám se, že právě zde máme pasáž, kterou měl Ježíš na mysli, když řekl: „Nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do království Božího.“ Komu je řečeno, „Budete mým lidem a já budu vaším Bohem“ (v. 28)? A komu je ve 25. verši řečeno, „Pokropím vás čistou vodou a budete čistí. Ode vší vaší nečistoty.“ A komu je ve 26. verši řečeno, „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha .“ Jinými slovy, ti, kdo vstoupí do království Božího, jsou noví, což mimo jiné znamená, že to staré je očištěno a nové je stvořeno.
Domnívám se tedy, že „voda a Duch“ označují dvě hlediska skutečnosti, že jsme noví, když jsme znovuzrozeni. Obě tato hlediska jsou důležitá, a to z následujícího důvodu: Když říkáme, že je nám dán nový duch neboli nové srdce neznamená to, že přestaneme být lidskou bytostí – mravně zodpovědným já – jako jsme vždy byli. Před znovuzrozením jsem byl osobitá lidská bytost John Piper a po znovuzrození jsem také osobitá lidská bytost John Piper. Je zde tedy kontinuita. A proto musí nastat očištění. Pokud by stará lidská bytost, John Piper, byla úplně odstraněna, celá koncepce odpuštění a očištění by pak vůbec nepřipadala v úvahu. Z minulosti by prostě nezbylo nic, čemu by bylo třeba odpustit nebo co by bylo třeba očistit.
Z Bible víme, že starý člověk v nás byl ukřižován (Římanům 6:6), že jsme zemřeli s Kristem (Koloským 3:3), máme se ,počítat za mrtvé‘ (Římanům 6:11) a máme ,odložit staré lidství‘ (Efeským 4:22). Nic z toho však neznamená, že během celého života by nešlo o tutéž lidskou bytost. Znamená to, že existovala určitá stará přirozenost, staré ražení, podstata či sklon, což je třeba odstranit.
O novém srdci, novém duchu, nové přirozenost tedy můžeme smýšlet následovně – jedná se stále o mě, a proto potřebuji odpuštění a očištění; a o to právě jde, když se mluví o vodě. Moje vina musí být smyta. A obrazem toho je očištění vodou. U Jeremjáše 33:8 je uvedeno: „Očistím je ode všech zločinů, které proti mně spáchali. Všechny ty zločiny, které proti mně spáchali a jimiž se proti mně vzbouřili, jim odpustím.“ Proto tedy já jakožto osoba, která nadále existuje, potřebuje odpuštění a obmytí od viny.
Potřeba být nový
Ale odpuštění a očištění nestačí. Potřebuji být nový. Potřebuji přeměnit. Potřebuji život. Potřebuji nově vidět, myslet a vnímat hodnoty. A proto Ezechiel ve verších 26 a 27 mluví o novém srdci a novém duchu: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Vezmu vám z těla srdce z kamene a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého Ducha a způsobím, abyste se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich.“
Osobně těmto veršům rozumím následovně: Srdce z kamene jistě znamená mrtvé srdce, které bylo necitlivé a které nereagovalo na duchovní skutečnost. Srdce, které jsme měli před znovuzrozením, jistě dokázalo cítit. Dokázalo i vášnivě reagovat na řadu věcí. Ale bylo jako z kamene vůči duchovní pravdě a kráse Ježíše Krista, vůči Boží slávě i vůči cestě svatosti. A to se musí změnit, máme-li vidět království Boží. A proto z nás Bůh při znovuzrození vyjme toto kamenné srdce a dá nám srdce z masa. Výraz maso zde ale neoznačuje pouhého člověka („tělo“) jako u Jana 3:6. Označuje srdce tvárné, živé, reagující, citlivé, nikoli tedy srdce bez života, jako z kamene. Při znovuzrození místo naší mrtvé, kamenné znuděnosti z Krista dostaneme srdce, které cítí (a duchovně vnímá) onu majestátní hodnotu Pána Ježíše.
A když pak Ezechiel ve verších 26 a 27 říká, „do nitra vám vložím nového ducha … Vložím vám do nitra svého Ducha a způsobím, abyste se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich,“ podle mého názoru tím má na mysli, že při znovuzrození nám Bůh vkládá do srdce živý, nadpřirozený, duchovní život. A tento nový život – tento nový duch – je působení samotného Ducha svatého, který naše nové srdce utváří a formuje.
Představme si to následovně. Toto nové, vřelé, citlivé, reagující, živé srdce je jako tvárný jíl, na který působí sám Duch svatý, jenž mu dává duchovní a mravní tvar podle své vlastní podoby. Tím, že Duch svatý je v nás, naše srdce přijímá jeho charakteristiku – tedy jeho ducha (srov. Efeským 4:23).
Přijměte jej jako svůj poklad
Shrňme si tedy nyní, o čem jsme mluvili poslední dva týdny. K čemu dochází při znovuzrození? Při znovuzrození nám Duch svatý nadpřirozeným způsobem udílí nový duchovní život tím, že nás skrze víru spojuje s Ježíšem Kristem. Anebo jinak řečeno, Duch nás spojuje s Kristem prostřednictvím očišťování od hříchů, a místo našeho tvrdého, netečného srdce nám dává srdce tvárné, které Ježíše oceňuje nade vše, a které je přeměňováno přítomností Ducha svatého na srdce, jež chce s radostí konat Boží vůli (Ezechiel 36:27).
Vzhledem k tomu, že to vše zakoušíme vírou, vás nyní vyzývám, ve jménu Pána Ježíše a v moci Ducha svatého, abyste jej přijali jako toho, kdo vám odpouští hříchy a jako poklad svého života.
Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.