Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy. 2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li s ním Bůh.“ 3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ 4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.“ 5 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do království Božího. 6 Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. 7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. 8 Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ 9 Nikodém mu odpověděl: „Jak se to může stát?“ 10 Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel Izraele, a toto nevíš? 11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte. 12 Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské?“

Začínáme sérii kázání o znovuzrození. Ježíš řekl u Jana 3:3 Nikodémovi: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ A platí to pro každého z nás, protože Nikodém nebyl žádným speciálním případem. Musíme se narodit znovu, jinak nemůžeme spatřit království Boží. To znamená, že nebudeme spaseni; nebudeme součástí Boží rodiny; nepůjdeme do nebe, ale do pekla.

Nikodém patřil mezi farizeje, striktní nábožné židovské vůdce, kterým Ježíš u Matouše 23:15 a 33 řekl: „Běda vám, učitelé Písma a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i souš, abyste získali jednoho proselytu; a když se jím stane, děláte z něho syna Gehenny, dvakrát horšího, než jste sami… Hadi, plemeno zmijí! Jak uniknete trestu Gehenny?“ Tato série kázání se tedy nebude zabývat žádným okrajovým tématem, ale tématem zásadním. Když mluvíme o znovuzrození, jedná se o věčný život. „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“

Znovuzrození vyvolává neklid

V prvním kázání jsme se minule zaměřovali na důvody pro tuto sérii a na otázky, které si položíme. Dnes se zaměříme na otázku: K čemu dochází při znovuzrození? Ještě než se na tuto otázku pokusím odpovědět, musím uvést, že mám vážné obavy ohledně skutečnosti, jak bude toto kázání přijato. Jsem si vědom, že tato řada kázání bude pro mnohé z vás znepokojující – stejně jako jsou znepokojující Ježíšova slova pro každého z nás, pokud je bereme vážně. A jsou k tomu přinejmenším tři důvody:

1) Protože jsme v beznadějném stavu

Ježíšovo učení o znovuzrození nás konfrontuje s naším beznadějným stavem z hlediska duchovního, morálního i právního, pokud jsme mimo Boží milost, která nás oživuje. Před znovuzrozením jsme duchovně mrtví. Jsme morálně sobečtí a vzpurní. A z právního hlediska jsme viníci proti Božímu zákonu a jsme vystaveni Božímu hněvu. Když nám Ježíš říká, že se musíme narodit znovu, říká nám, že v našem současném stavu jsme beznadějně hluší, zkažení viníci. Neradi něco takového slyšíme, dokud do našeho života nepronikne Boží úchvatná milost. Proto je tak znepokojující, když nám Ježíš říká, že se musíme znovu narodit.

2) Protože znovuzrození nemůžeme vidět

Učení o znovuzrození je znepokojující, protože se vztahuje na něco, co přichází z vnějšku, nikoli na něco, co vykonáme nějak sami. Je to zdůrazněno u Jana 1:13, kde se o Božích dětech uvádí, že „se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha“. A stejnou skutečnost zdůrazňuje i Petr: „Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých.“ (1. Petrův 1:3). Znovuzrození nemůžeme nijak způsobit. Znovuzrození působí jedině Bůh. Cokoli dobrého, co konáme, je důsledkem a výsledkem znovuzrození, nikoli jeho příčinou. Znamená to, že znovuzrození nemáme nijak ve svých rukou. Nemáme na ně vliv. A tím jsme konfrontováni se svou bezmocností a se stavem své absolutní závislosti na Někom vně nás samotných.

To je znepokojující. Dozvídáme se, že nemůžeme spatřit království Boží, pokud se nenarodíme znovu. A dále je nám řečeno, že se nemůžeme znovu narodit sami od sebe. To je skutečně znepokojující.

3) Protože jsme konfrontováni s absolutní svobodou Boha

A následuje třetí důvod, proč je Ježíšovo učení o znovuzrození znepokojující. Jsme totiž konfrontováni s absolutní svobodou Boha. Bez Boha jsme ve svém sobectví a vzpurnosti duchovně mrtví. Svou přirozeností jsme dětmi hněvu. (Efeským 2:3) Naše vzpoura je tak dalekosáhlá, že nejsme schopni si povšimnout slávy Krista v evangeliu a netoužíme po ní. (2. Korintským 4:4) Máme-li se tedy narodit znovu, bude vše rozhodně a úplně záviset na Bohu. Jeho rozhodnutí oživit nás nebude reakcí na to, co my jakožto duchovní mrtvoly děláme. Co děláme, bude naopak reakcí až na to, že nás Bůh oživí. Pro většinu lidí je to přinejmenším zpočátku velmi znepokojující.

Má naděje – upevnit vás ve spáse, nikoli pouze znepokojit

Už na začátku této série kázání si tedy uvědomuji, jak znepokojující může být učení o znovuzrození. A proto chci postupovat opatrně. Nechci žádné jemné duši způsobit zbytečné obavy. Ani nechci dávat falešnou naději těm, kdo si pletou formální morálku či náboženství se skutečným duchovním životem. Prosím, modlete se za mne. Mám pocit, jako bych dnes do svých rukou bral věčné duše, i když dobře vím, že nemám naprostou žádnou moc dát jim život. Má ji jedině Bůh. A pevně doufám, že vykoná, co říká v Efeským 2:4-5: „Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá přestoupení, obživil nás spolu s Kristem –milostí jste zachráněni.“ Bůh štědře udílí svou životodárnou milost tam, kde je Kristus vyvyšován v pravdě. A proto doufám, že tato série kázání nebude jen znepokojující, ale také vás upevní ve vaší spáse.

K čemu dochází při znovuzrození?

Přejděme tedy k naší otázce: K čemu dochází při znovuzrození? Odpověď se pokusím předložit ve třech bodech; první dva si probereme dnes a třetí (bude-li to Boží vůle) příší týden. 1) Při znovuzrození nedostáváme nové náboženství ale nový život. 2) Při znovuzrození nejde jen o potvrzení nadpřirozené podstaty Ježíše, ale člověk nadpřirozeno zakouší sám na sobě. 3) Při znovuzrození se nezlepší naše stará lidská přirozenost, ale je vytvořena nová lidská přirozenost – přirozenost, kdy jsem to skutečně já, kdy je mi odpuštěno a kdy jsem očištěn; přirozenost skutečně nová, vytvářená Duchem Božím, který v nás přebývá. Podívejme se tedy na tyto body postupně.

1) Nový život, nikoli nové náboženství

Při znovuzrození nedostáváme nové náboženství, ale nový život. Přečetěme si společně první tři verše ze 3. kapitoly Jana: „Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: ,Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li s ním Bůh.‘ Ježíš mu odpověděl: ,Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.‘“

Jan chce, abychom věděli, že Nikodém je farizeus a přední muž mezi Židy. Ze všech židovských skupin právě farizeové žili tím nejstriktnějším náboženským životem. A právě takovému člověku Ježíš ve 3. verši říká: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ A ještě osobněji pak v 7. verši: „Musíte se narodit znovu.“ Jan zde tedy ukazuje: Nikodémovo náboženství, jeho úchvatné studium, které jakožto farizeus praktikoval, jeho kázeň i dodržování zákona – nic z toho nelze nahradit za nutnost znovu se narodit. Všemi těmito skutečnostmi je spíše nutnost znovuzrození ještě více podtržena.

Nikodém, stejně jako my všichni, nepotřebuje nějaké nové náboženství, ale nový život. Pointa znovuzrození spočívá v tom, že nové narození přináší do světa nový život. V jednom slova smyslu je Nikodém pochopitelně živý – dýchá, myslí, cítí, jedná. Je člověk vytvořený k obrazu Božímu. Ale podle Ježíše je mrtev. V Nikodémovi není duchovní život. Z duchovního hlediska se dosud nenarodil. Potřebuje život, nikoli další náboženské činnosti nebo více náboženské horlivosti. Toho už má víc než dost.

Vzpomínáte si, co Ježíš řekl u Lukáše 9:60 jistému muži, který chtěl oddalovat následování Ježíše, dokud nepohřbí svého otce? Ježíš mu řekl: „Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé.“ Znamená to, že tělesně mrtví lidé potřebují pohřbít, přičemž pohřbít je mohou lidé mrtví duchovně. Jinými slovy, Ježíš popsal lidi, kteří kolem něj chodili, zdánlivě plní života, ale byli mrtví. V podobenství o marnotratném synu otec říká: „Tento můj syn byl mrtvý, a zase ožil.“ (Lukáš 15:24)

Nikodém tedy nepotřeboval náboženství; potřeboval život – duchovní život. Co se tedy stane při znovuzrození? Při znovuzrození do člověka přijde život, který tam předtím nebyl. S novým narozením přijde nový život. Nejedná se o náboženskou činnost, kázeň, ani rozhodnutí. Jedná se o příchod nového života. To je tedy první způsob, jak popsat, k čemu dochází při znovuzrození.

2) Prožití nadpřirozena, nejen jeho potvrzení

Při znovuzrození nejde jen o potvrzení nadpřirozené podstaty Ježíše, ale člověk nadpřirozeno zakouší sám na sobě. Ve 2. verši Nikodém říká: „Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li s ním Bůh.“ Jinými slovy, Nikodém vidí, že Ježíšova činnost skutečně pochází od Boha. Uznává, že Ježíš je od Boha. Ježíš koná Boží dílo. Ale Ježíš na to neodpovídá: „Kéž by každý v Palestině viděl tuto pravdu, kterou ve mně vidíš.“ Ale říká mu: „Musíš se znovu narodit, jinak nemůžeš spatřit království Boží.“

Člověk může třeba vidět i znamení a zázraky, zůstávat nad nimi v údivu a připisovat za ně čest jejich původci, ale přesto jej to nespasí. V tom spočívá určité nebezpečí znamení a zázraků – člověk nepotřebuje nové srdce, aby jej uchvátily. Uchvátit se totiž snadno dá již naše stará, padlá přirozenost. A stejná stará, padlá přirozenost bude ochotně uznávat, že někdo, kdo působí zázraky, je od Boha. Vždyť i sám Ďábel ví, že Ježíš je Boží Syn a koná zázraky. (Marek 1:24) Ne, Nikodéme, pokud mě vidíš jako někoho poslaného od Boha konat zázraky, není to klíč ke království Božímu. „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“

Jinými slovy, záleží nejen na potvrzení nadpřirozené podstaty Ježíše, ale člověk musí nadpřirozeno zakusit sám na sobě. Znovuzrození je nadpřirozené, nikoli přirozené. Nelze si je vysvětlovat skutečnostmi, které si již nacházejí v tomto světě. V 6. verši se zdůrazňuje nadpřirozená podstata nového narození: „Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch.“ Tělem jsme ve své přirozenosti. Duch Boží je nadpřirozená Osoba, která znovuzrození přivodí. Ježíš to opět zdůrazňuje v 8. verši: „Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Duch není součástí tohoto přirozeného světa. Je nad přirozeností. Je nadpřirozený. Ano, je to Bůh. On je bezprostřední příčinou nového narození.

Proto Nikodéme, říká Ježíš, při znovuzrození nejde jen o to, abys potvrdil nadpřirozeno ve mně, ale abys zakusil nadpřirozeno přímo v sobě. Musíš se narodit znovu. A to ne žádným metaforickým či přirozeným způsobem, ale způsobem nadpřirozeným. Musí na tebe sestoupit Bůh Duch svatý a přivodit nový život.

Příště se podíváme blíže na slova v 5. verši: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do království Božího.“ Co zde označuje voda a Duch? A jak nám to pomůže chápat, co se děje při znovuzrození?

Ježíš je život

Dnes chci ale naše téma uzavřít tím, že si ukážeme, jak zásadní je spojitost mezi znovuzrozením od Ducha svatého a věčným životem skrze víru v Ježíše Krista. Zatím jsme tedy viděli, že to, co se děje při znovuzrození, je nadpřirozené dílo Ducha svatého, který vkládá duchovní života do člověka, v němž předtím takový život neexistoval. Ježíš to opět říká u Jana 6:63: „Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená.“

Ale Janovo evangelium nám objasňuje ještě něco dalšího: Život, který Duch svatý uděluje, je Ježíš. Nebo bychom mohli říci: Duch svatý uděluje duchovní život, který ale dává pouze ve spojitosti s Ježíšem. Při spojení s Ježíšem zakoušíme nadpřirozený, duchovní život. U Jana 14:6 Ježíš uvádí: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život.“ A Jan nám u Jana 20:31 říká: „Tato však zapsána jsou, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“

Bez Ježíše není život

Bez spojení s Ježíšem a bez víry v Ježíše tedy není duchovní život, ani věčný život. O vztahu mezi znovuzrozením a vírou v Ježíše je toho třeba říci ještě mnoho. Ale prozatím si uveďme jen následující skutečnost: Při znovuzrození nás Duch svatý spojuje s Kristem do živého spojení. Kristus je život. Kristus je kmen, z něhož proudí život. A my jsme ratolesti. (Jan 15:1n) Při znovuzrození je nadpřirozeným způsobem stvořen nový duchovní život, který je stvořen skrze spojení s Ježíšem Kristem. Duch svatý nás přivádí k životodárnému spojení s Kristem, který je cesta, pravda i život. Taková je tedy objektivní skutečnost, k níž dochází při znovuzrození.

A naše zkušenost je pak taková, že se nám v srdci probudí víra v Ježíše. Duchovní život a víra v Ježíše spolu souvisí. Nový život umožňuje víru. A vzhledem k tomu, že duchovní život vždy probouzí víru a projevuje se vírou, pak bez víry v Ježíše není žádný život. A proto bychom neměli nikdy oddělovat znovuzrození od víry v Ježíše. Z Boží strany jsme při znovuzrození spojeni s Kristem. To vykonává Duch svatý. Z naší strany prožíváme toto spojení vírou v Ježíše.

Nikdy neoddělujme znovuzrození od víry v Ježíše

Poslechněme si, jak o obou těchto skutečnostech mluví Jan v 1. Jana 5:4 (EP): „Kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.“ Klíčem k vítězství je: narodit se z Boha. A klíčem k vítězství je: víra. Skutečnost, že jsme se narodili z Boha, totiž prožíváme vírou.

Nebo si poslechněme, jak to Jan uvádí v 1. Jana 5:11-12: „A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá.“ Když tedy Ježíš říká, „ Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená“ (Jan 6:63), a když říká, „musíte se narodit z Ducha,“ abyste měli život, má tím na mysli: Při znovuzrození ti Duch svatý nadpřirozeným způsobem dá nový duchovní život tím, že tě prostřednictvím víry spojí s Ježíšem Kristem. Protože Ježíš je život.

Proto nikdy neoddělujme dva Ježíšovy výroky uvedené ve 3. kapitole Janova evangelia: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží“ (v. 3) a „Kdo věří v Syna, má život věčný“ (v. 36).

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.