Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic , co je. 4 V něm byl život a ten život byl světlo lidí. 5 A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. 6 Objevil se člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan. 7 Ten přišel jako svědek, aby o tom světle vydal svědectví, aby skrze něho všichni uvěřili. 8 On sám nebyl to světlo, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. 9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. 10 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. 13 Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha. 14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. 15 Jan o něm vydával svědectví. Volal: "„To je ten, o němž jsem řekl: 'Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.'“ 16 Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za milostí. 17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. 18 Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl.

Na jaře roku 1974 jsem právě ukončoval své studium v Německu. Těsně před ukončením studia zemřel můj hlavní profesor a jeho místo na poli výuky Nového zákona zaujal vynikající biblista Oscar Cullmann, který přijel z Basileje do Mnichova vyučovat Janovo evangelium. Pokud si dobře vzpomínám, za prvních 13 týdnů onoho 18týdenního kurzu jsme probrali jen prvních 14 veršů první kapitoly z Janova evangelia, protože se jedná o nesmírně hutné verše.

Vánoční poselství o konkrétních pravdách o Kristu

Budu tedy na téma této pasáže kázat s určitými obavami, že jí nebude věnován náležitý prostor, protože se bude jednat jen o jediné kázání. Ale tuto pasáž jsem si zvolil ze dvou důvodů. Za prvé je to vynikající vánoční pasáž. Na vánoční poselství se zaměřuje především 14. verš: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ To je přece význam Vánoc - že Bůh přišel do světa, narodil se z panny, přišel v osobě Ježíše Krista. Za druhé jsem si tento text zvolil, protože je tak plný zcela konkrétních pravd o Ježíši Kristu, které tolik potřebujeme znát a přijímat.

Je to ještě důležitější v této době, protože, jak jsem to uváděl již minulý týden, i představitelé hlavních světových nekřesťanských náboženství dnes mluví způsobem, jako by projevovali Ježíšovi úctu a v určitém slova smyslu v něj věřili. Obzvláště to uslyšíte ze strany muslimských představitelů, kteří zdůrazňují, že dokonce Ježíši prokazují ještě větší úctu než křesťané, protože si nemyslí, že Bůh by připustil, aby Ježíš trpěl jako zločinec tak potupnou smrtí na kříži. Proto je zcela zásadní, aby křesťané znali Ježíše Krista velmi dobře, a aby měli naprosto jasno, jaký je rozdíl mezi Kristem Bible a Kristem, jemuž údajně prokazují čest jiná náboženství.

Jaké si tedy kladu cíle u této nádherné pasáže o Ježíši Kristu, napsané apoštolem Janem, učedníkem, který znal Krista důvěrněji než kdokoli jiný? Chci poukázat na pět pravd ohledně Slova, které se stalo tělem, a chci tyto pravdy vysvětlit a radovat se z nich. Následně chci uvést dvě naprosto rozdílné reakce, které můžeme vůči Ježíšovi mít. Mým cílem je, abyste Ježíše viděli takového, jaký skutečně je, a abyste jej přijali jako svého Pána, Boha a jako svůj Poklad, který převyšuje vše ostatní. A pokud jste jej již přijali, modlím se, abyste se z něj těšili, chovali jej jako poklad, radovali se v něm, následovali ho a dávali svou víru v něj najevo více než kdykoli předtím.

Začněme tedy pěti pravdami o Slovu, které se stalo tělem.

1) Slovo se stalo tělem: Jeho jméno na zemi je Ježíš Kristus

Jan 1:17: „Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“

Josef dal dítěti jméno „Ježíš“ podle pokynu Hospodinova anděla, protože toto jméno znamená „spasitel“. „Pánův anděl se mu ukázal ve snu a řekl: 'Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů'“ (Mt 1:20-21).

Titul „Kristus“ poukazoval na židovského toužebně očekávaného krále, který měl dát lidu vítězství a měl vzít na svá bedra vládu nad světem. Ondřej svému bratru Petrovi řekl o svém setkání s Ježíšem, „Nalezli jsme Mesiáše,“ a Jan dodává, „což je v překladu: Kristus“ (Jan 1:41).

V těchto verších se tedy mluví o osobě, která je po celém světě známá jako „Ježíš Kristus“. Obě části tohoto jména mají nesmírně hluboký význam: Spasitel a Král.

2) Slovo existovalo jako Bůh a bylo u Boha předtím, než se Ježíš narodil jako člověk na zemi

Jan 1:1: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.“

Vždy existovaly sektářské skupiny, které odmítaly tajemství, o němž se píše v těchto dvou vyjádřeních: „Slovo bylo u Boha“ a „Slovo bylo Bůh“. Takové skupiny zůstávají v zajetí omezeného lidského myšlení, a proto tvrdí, že obojí nemůže být pravda. Buď Slovo bylo Bohem, anebo bylo u Boha. Pokud bylo Bohem, údajně nemohlo být u Boha A pokud bylo u Boha, nemohlo být Bohem. Jako únik před pravdou těchto dvou vyjádření někdy mění i samotné znění této pasáže (jako například svědkové Jehovovi), takže pak sděluje něco zcela jiného: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem.“ Křesťanská církev však nikdy takové učení nepřijala jako pravdivé a ortodoxní - kvůli gramatice této pasáže, daném kontextu a dokladech z dalších částí Janova evangelia a dalších částí Bible.

Z prvního verše se dozvídáme, že než se Ježíš Kristus (Slovo) stal tělem, byl Bohem, přičemž Otec byl také Bohem. Jsou zde uvedeny dvě osoby, ale jen jeden Bůh, což je součástí pravdy, kterou označujeme jako Trojice. Proto Ježíše Krista uctíváme a spolu s Tomášem o Kristu říkáme: „Můj Pán a můj Bůh“ (Jan 20:28).

3) Jan na Krista, než se stal tělem, používá označení „Slovo“

Jan 1:1: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.“

Proč bylo Kristus nazýván „Slovo“? K odpovědi můžeme dospět například tím, že budeme uvažovat, jak jinak by ještě Kristus mohl být nazýván a proč by to bylo nedostatečné. Mohl být například označen jako „Skutek“. „Na počátku byl skutek a ten skutek byl u Boha a ten skutek byl Bůh.“ Skutek je méně jednoznačné označení než Slovo. Míváme-li občas pocit, že naše slova mohou být nejasná a že je lze různě vykládat, jsou naše skutky ještě méně jasné a ještě méně jednoznačné. Proto se tak často vyjadřujeme pomocí slov. Pomocí slov lze význam toho, co děláme, zachytit jasněji než pomocí samotných skutků. Bůh během dějin vykonal mnoho mocných skutků, ale dal určitou přednost Slovu. Jedním z důvodů je dle mého názoru skutečnost, že Bůh připisuje vysokou hodnotu jasnému vyjádření, sdělování, komunikaci.

Uveďme si další příklad. Jan mohl také použít označení „Myšlenka“. „Na počátku byla myšlenka a ta myšlenka byla u Boha a ta myšlenka byla Bůh.“ Jeden rozdíl mezi myšlenkou a slovem spočívá například v tom, že slovo obvykle vnímáme jako cosi, co se z nitra myslící osoby dostává ven, a to s cílem nějakého sdělení, nějaké komunikace. Domnívám se, že podle Jana máme vidět, že Syn Boží existuje jak pro svou vlastní komunikaci s Otcem, tak i k tomu, aby se během dějin objevoval jako Boží sdělení či komunikace ve vztahu k nám.

Uveďme si třetí příklad. Jan mohl také použít označení „Pocit“. „Na počátku byl pocit a ten pocit byl u Boha a ten pocit byl Bůh.“ Pocity ale v sobě nenesou žádnou jasnou koncepci, záměr či význam. Pocity jsou podobně jako skutky nejednoznačné, a proto je třeba je vyjádřit - a to slovy. Proto se domnívám, že když Jan označuje Ježíše jako „Slovo“, zdůrazňuje tím skutečnost, že Syn Boží existuje ke komunikaci. Za prvé a v naprosto první řadě, Syn Boží ode vší věčnosti existuje a vždy existoval ke komunikaci s Otcem. A za druhé, což má pro nás nekonečný význam, Syn Boží se stal Božím sdělením, Boží komunikací pro nás. Souhrnem bychom mohli říci, že Ježíšovo označení v podobě výrazu „Slovo“ poukazuje na „Boží vyjádření sebe sama“.

4) Vše, co není Bůh, bylo stvořeno skrze Slovo

Jan 1:3 „Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic , co je.“

Jan tyto skutečnosti o Slovu uvádí přinejmenším ze dvou důvodů. Za prvé tím zdůrazňuje, že Slovo je Bůh. Při myšlence na Boha nás jistě okamžitě napadne Stvořitel. Bůh je původcem a vysvětlením všeho, co není Bůh, tedy všeho kromě Boha. Když tedy Jan říká, „Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je,“ zdůrazňuje tím, že Slovo je Bůh a že nebylo stvořeno.

Druhý důvod dobře vidíme v 10. verši: „Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal.“ Podtrhuje se tím zaslepenost světa a ničemnost světa, když odmítá Ježíše, který k nám přichází jako náš Stvořitel, a přesto jej svět nechce přijmout.

Co jsme tedy až dosud viděli o Slovu, které se stalo tělem?

1. Slovo je Ježíš Kristus, Spasitel a pomazaný Král.
2. Slovo je Bůh, druhá osoba Trojice.
3. Ježíš je Slovo - Bůh při sdělování, Boží vyjádření sebe sama.
4. Slovo je Stvořitel všeho.

5) Slovo má v sobě život a tento život se stává světlem lidí

Jan 1:4 „V něm byl život a ten život byl světlo lidí.“

Veškerý život má původ ve Slovu, což je nasnadě, protože Slovo je Stvořitelem všeho, jak jsme již viděli. Ale zde je důraz kladen patrně na duchovní život. Jinými slovy, my jako lidé musíme čelit dvěma velkým problémům: jsme duchovně mrtví, a proto jsme duchovně slepí. Jan zde říká: Ježíš přináší řešení na oba tyto problémy: Má život, který potřebujeme, a tento život se stává světlem, které potřebujeme.

U Jana 5:21 čteme: „Syn obživuje ty, které chce.“ Jinými slovy, duchovně pro nás koná to, co vykonal, když stál před Lazarovou hrobkou a tomuto mrtvému muži řekl: „Lazare, pojď ven!“ (Jan 11:43).

Ale jakou spojitost má život od Ježíše se světlem? Ve dvou ohledech. Za prvé, tento život nám umožňuje vidět. Když mrtví dostanou život, začnou opět vidět. Anebo můžeme použít jiný obraz: Když se člověk narodí, začne vidět. A stejně je to i v duchovním ohledu. Ježíš řekl Nikodémovi: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království“ (Jan 3:3). Ježíš tedy nejprve dává život a tento život se stává světlem - schopností vidět duchovní skutečnost.

Za druhé, život, který Ježíš dává, má spojitost se světlem ne v tom smyslu, že nám jen umožňuje vidět, ale že Ježíš sám je tím Světlem. Vůči čemu jsou vlastně nevěřící slepí? Jsou slepí vůči pravdě, kráse, vyvýšenosti a slávě Ježíše Krista. Když tedy Jan říká, „V něm byl život a ten život byl světlo lidí,“ patrně má na mysli, že Ježíš Kristus, Slovo, které se stalo tělem, je jak mocí, abychom viděli duchovní nádheru, tak i samotnou touto nádherou, kterou máme vidět.

A právě to čteme ve 14. verši: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy.“ A právě o to se modlil Ježíš u Jana 17:24: „Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu.“ A právě to měl na mysli, když dvakrát řekl, „Já jsem světlo světa“ (Jan 8:12; 9:5). Slovo, které se stalo tělem, tedy má život v sobě a tento život se stává Světlem lidí. Je mocí, abychom viděli duchovní nádheru, a je onou duchovní nádherou, kterou mám vidět.

Shrňme si nyní oněch pět pravd, které jsme si ukázali o Slově, které se stalo tělem:

1. Když se Slovo stalo tělem, dostalo na zemi jméno Ježíš Kristus - náš Spasitel a Král všech.
2. Slovo je Bůh: Slovo bylo u Boha a je Bohem.
3. Ježíš je nazýván Slovo: Bůh při sdělování, Boží sdělení sebe sama.
4. Slovo je Stvořitel: Vše bylo stvořeno skrze ně, ale ono samo nebylo stvořeno.
5. Slovo je život a Světlo: Je živou mocí, abychom viděli duchovní nádheru, a samotnou duchovní nádherou, kterou máme vidět.

Jak tedy na veškeré toto zjevení o Ježíši Kristu, o Slovu, které se stalo tělem, můžeme reagovat?

První reakce: Neznám ho a nepřijímám ho

Tato reakce je popisována ve verších 10-11: „Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.“ Člověk tedy může o Ježíši slyšet všechny skutečnosti a pak řekne: „Neznám ho a nepřijímám ho.“ Je ale děsivé říci něco takového o svém Stvořiteli, o tom, kdo je naším Životem a Světlem. Proto vás snažně prosím, abyste nikdy nic tak lehkovážného nevypustili ze svých úst.

Druhá reakce: Znám ho a přijímám ho

Druhá reakce je popisována ve verších 12-13: „Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.“ Za takovou reakci se dnes modlím. Přijměte toto úžasné Slovo, které se stalo tělem. Přijměte jej jako svého Spasitele, Krále a Boha, jako Slovo, Stvořitele, Život, Světlo a jako vše, čím je pro vás Bůh v Kristu!

O Vánocích je na místě si připomenout, že Bůh poslal svého Syna na svět, aby našel všechny lidi typu Usámy bin Ládina, kteří se schovávají v jeskyních temnoty a smrti. Místo aby Syn Boží vhodil do takové jeskyně zapálenou pochodeň, stojí u ústí jeskyně a volá: „Vyjdi ven, ke světlu, protože jsem zemřel na kříži za hříšníky. Pokud mě přijmeš jako svého Boha, jako svůj Poklad, jako Toho, kdo za tebe zemřel, má smrt se počítá za tvou smrt a má spravedlnost se počítá za tvou spravedlnost - a budeš mít věčný život.“

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.