Překvapující slova řečená Abramovi

Než se zaměříme na příběh Josefa, hřích jeho bratrů a cíl tohoto hříchu ve slávě Ježíše Krista, vraťme se ke 12. kapitole Genesis. Bůh si vyvolil Abrama ze všech národů světa, a to na základě své vlastní svrchované milosti, a nikoli na základě Abramových zásluh. V Genesis 12:2-4 Bůh slibuje Abramovi: „Učiním tě velkým národem, požehnám tě a tvé jméno učiním velkým, a buď požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země." Tím je dán počátek izraelskému lidu, skrze nějž přijde do světa Ježíš Kristus, Mesiáš, Syn Boží, aby nás spasil od hříchů.

Pak v 15. kapitole Bůh uzavírá s Abramem smlouvu. Používá k tomu pozoruhodný symbolický úkon, který doprovází překvapujícími slovy. V Genesis 15:13-16 Abramovi říká: „S jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit a budou pokořováni čtyři sta let. Avšak národ, kterému budou otročit, budu soudit a potom vyjdou s velikým majetkem… Až čtvrtá generace se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina Emorejců."

Čtyři sta let!

Na samém počátku tohoto smluvního vztahu se svým vyvoleným lidem Bůh předpovídá, že Izraelité budou 400 let v Egyptě a pak se vrátí do zaslíbené země. „Budou pokořováni čtyři sta let." Bůh má nějaký zvláštní důvod, proč to má trvat čtyři století (jen si to představte!) a proč nemají zaslíbenou zemi zdědit nyní, a to dle 15. verše: „Protože až potud nebude dovršena vina Emorejců." Až se Izraelité po 400 letech navrátí do zaslíbené země pod vedením Jozua, zničí ony národy. Jak tomu máme rozumět? Odpověď nacházíme v Deuteronomiu 9:5: „Ne pro svou spravedlnost a přímost svého srdce jdeš obsadit jejich zemi, ale pro ničemnost těchto národů je Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání a aby se naplnilo slovo, které Hospodin odpřisáhl tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi." Dobytí zaslíbené země je Božím soudem nad staletími plnými ničemnosti.

Boží lid vstupuje do země skrze mnohá soužení

Bůh říká, že mezitím budou Izraelité žít jako hosté v cizí zemi, konkrétně v Egyptě, kde budou pokořováni 400 let. Takže zde je Boží plán pro jeho lid, lidi, kteří budou poutníky - je to jakýsi obrázek našeho života na této zemi, než se dostaneme do nebe. Jestliže Bůh plánuje 400 let pokořování (Genesis 15:13), než jeho lid vstoupí do zaslíbené země, neměli bychom být překvapeni, když říká, že „musíme skrze mnohá soužení vejít do království Božího" (Skutky 14:22).

Proroctví naplněné skrze působivý hřích

Otázkou pro nás dnes je: Jak se stane, že Boží lid skončí v Egyptě? A co nás chce Bůh naučit o svých cestách a o svém Synu prostřednictvím tohoto podivného pobytu v Egyptě? A jaká je odpověď? Bůh naplňuje své proroctví skrze jeden působivý hřích. A skrze tento hřích zachová naživu nejen svůj smluvní lid, Izrael, ale také rodovou linii, z níž vzejde lev z kmene Judova, který zachrání národy a bude jim vládnout. V příběhu o Josefovi jde tedy o velké věci.

Abraham, Izák a Jákob

Vraťme se tedy k Abramovi a příběhu o Josefovi. Abram má syna Izáka. Izák má syna Jákoba (jehož další jméno je Izrael) a Jákob má dvanáct synů, kteří se stanou otci dvanácti kmenů Izraele. Josef, jeden z Jákobových dvanácti synů, má dva sny. V obou snech se mu klaní jeho jedenáct bratrů i jeho rodiče. Genesis 37:8 uvádí, že jeho bratři Josefa za jeho sny nenáviděli. A podle 11. verše na něj žárlili.

Konec mistra snů

Nadešel den, kdy bratři konečně mohli dát průchod své zlobě proti Josefovi. Otec Josefa pošle zjistit, zda je s jeho bratry vše v pořádku (Genesis 37:14). Když jej bratři vidí přicházet, ve verších 19-20 říkají: „Hle, mistr snů přichází. Nuže pojďte, zabijme ho a hoďme ho do jedné z těchto cisteren a řekneme, že ho sežrala divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů." Rúben se snaží Josefa zachránit, ale uspěje jen zčásti, protože bratři nakonec Josefa prodají karavaně Izmaelitů směřující do Egypta (v. 25). Nechají si jeho zvláštní suknici a namočí ji do krve, aby jeho otec získal dojem, že Josefa rozsápala a sežrala divá zvěř. Podle bratrů je tím vše skončeno.

Neviditelná ruka koná

Ale vůbec netuší, co se vlastně děje. Vůbec si neuvědomují, jak je v pozadí jejich jednání Boží neviditelná ruka. Nevědí, že při svém úsilí přivodit tomuto mistrovi snů zkázu vlastně Josefovy sny naplňují. Ale jak často koná Bůh právě takovým způsobem! Vezme hříchy hubitelů a ze samotných hubitelů nakonec učiní nástroj vysvobození!

Potífar, věznice a prozřetelnost

V Egyptě si Josefa koupí Potífar, faraonův dvorní úředník a velitel tělesné stráže (Genesis 37:36). Josef se zde podřizuje Boží zvláštní prozřetelnosti a věrně Potífarovi slouží. Jeho důvěryhodnost a vliv v Potífarově domácnosti roste. A už si myslíme, že spravedlivému se bude dobře dařit. Ale vše je jinak. Potífarova manželka se snaží Josefa svést, ale on se cizoložství vzepře. A tato odmítnutá žena o Josefovi zlovolně lže. Josef je i přes svou spravedlnost uvržen do věznice.

Ve věznici, naprosto nevědom o veškerém Božím počínání i v celém tomto utrpení, Josef opět věrně slouží veliteli věznice, získá si jeho plnou důvěru a zodpovědné postavení. Josef vyloží sny faraonovu číšníkovi a pekaři a nakonec je vyveden z věznice, aby vyložil sen i samotnému faraonovi. Jeho výklad je správný a jeho moudrost na faraona hluboce zapůsobí, proto je Josef ustanoven nad celou egyptskou zemí. „Ty budeš nad mým palácem," říká farao, „a podle tvých příkazů se bude řídit všechen můj lid. Budu tě převyšovat pouze trůnem." (Genesis 41:40)

Sny se vyplňují

Po sedmi letech hojnosti postihne zemi sedm let hladu, přesně podle Josefova výkladu. Josef předchází hladomoru v Egyptě tím, že během sedmi dobrých let shromáždí obří zásoby zrní. Nakonec se Josefovi bratři doslechnou, že v Egyptě je potrava, a jdou tam žádat o pomoc. Nejprve svého bratra nepoznají, ale on se jim nakonec dá poznat. Když jej prodali do otroctví, bylo mu pouhých sedmnáct let (Genesis 37:2), ale když se jim dává poznat, je mu už třicet devět let (Ge 41:46, 53; 45:6). Uplynulo už dvacet dva let. Jsou z toho ohromeni. Chtěli se mistra snů zbavit, ale tím jen vyplnili jeho vlastní sny. Bratři se Josefovi nakonec skuteční klaní.

Josef je pak zve, aby žili v Egyptě, kde si zachrání život, čímž se začíná naplňovat proroctví, že Abrahamovo potomstvo bude žít v Egyptě 400 let. Opět si tedy klademe otázku: Jak se stalo, že Boží lid skončil v Egyptě, čímž se naplnil Boží plán? A co nás chce Bůh naučit o svých cestách a o svém Synu prostřednictvím tohoto podivného pobytu v Egyptě?

Dva biblické popisy ohledně vyplnění tohoto proroctví

Odpověď na otázku jak se stalo, že Boží lid skončil v Egyptě, je na jedné rovině zřejmá. Dostali se tam na základě jednoho působivého hříchu - pokusu o vraždu, chamtivého prodeje člověka do otroctví a podvodu na starém muži, jemuž to zlomilo srdce. Ale jak vyplnění tohoto proroctví popisuje Bible? Dvěma způsoby.

1) Bůh poslal Josefa do Egypta kvůli záchraně života

Nejprve Josef v Genesis 45:5 říká svým bratrům, kteří se jej nyní velice bojí: „A teď se netrapte a nehněvejte se na sebe, že jste mne sem prodali. Neboť Bůh mne poslal před vámi pro zachování života." Bible tedy nejprve popisuje hřích Josefových bratrů tak, že Bůh poslal Josefa do Egypta, aby vlastně zachránil ty, kdo se jej snažili zabít. „Bůh mne poslal před vámi."

A pokud Žalm 105:16-17 nepovažujeme jen za nějaký bezvýznamný výrok, dozvídáme se z něj nejen totéž, ale dokonce je zde v sázce mnohem více. Nejen že Bůh byl nad jednáním Josefových bratrů, kteří jej dostali do Egypta, ale Bůh přivolal i hlad: „Přivolal na zemi hlad, zlomil každou hůl chleba. Poslal před nimi muže prodaného do otroctví - Josefa." Pusťte tedy z mysli, že Bůh předem pouze viděl, že nějak dojde k hladomoru nebo že jej přivodí Satan. Bůh sám přivolal hlad. A Bůh připravil i vysvobození.

2) Co člověk zamýšlel ke zlu, Bůh zamýšlel k dobru

Pokud jde o naplnění Božího proroctví, že jeho lid se dostane do Egypta, Bible jej v prvé řadě popisuje tak, že Bůh tam poslal Josefa před nimi. A druhý způsob, jak Bible popisuje toto proroctví, je ještě pronikavější a radikálnější. Bratři opět předstupují před Josefa, tentokrát po smrti svého otce, a opět se obávají pomsty ze strany Josefa. V Genesis 50:19-20 Josef říká: „Nebojte se. Cožpak jsem na místě Boha? Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě početný lid."

Bible tedy zadruhé popisuje způsob, jakým Bůh vyplnil své proroctví, následovně: Bratři zamýšleli proti Josefovi zlo, když jej prodali do otroctví, ale Bůh to zamýšlel k dobru. Povšimněme si, že zde není řečeno, že by Bůh použil jejich zlo k dobrému. Je zde řečeno, že v onom samotném aktu zla byly dva odlišné záměry: Bratři v tomto hříšném činu zamýšleli zlo, a Bůh ve stejném hříšném činu zamýšlel dobro.

Ukazatele ohledně hříchu zachraňujícího život

Viděli jsme tedy a uvidíme to opakovaně: Co člověk zamýšlí ke zlému, Bůh zamýšlí k čemusi velmi dobrému. A podle Genesis 45:5 bylo oním velkým dobrem „zachování života". A podle Genesis 50:20 bylo oním velkým dobrem, „aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě početný lid". Ale v těchto slovech a v celém tomto příběhu, jak Bůh zachraňuje svůj lid, jsou ukazatele, pokud jde o globální účel tohoto hříchu - tohoto hříchu, který zachraňuje život - ukazatele na slávu Ježíše Krista.

Tři ukazatele na slávu Ježíše Krista

Podívejme se v tomto příběhu na tři skutečnosti, které nás připravují na to, abychom viděli slávu Ježíše a abychom viděli, kdo Ježíš skutečně je.

1) Spása přichází skrze hřích a utrpení

Za prvé spatřujeme všeobecný model či vzorec, který se v Bibli objevuje znovu a znovu - Boží spásné vítězství pro jeho lid často přichází skrze hřích a utrpení. Bratři zhřešili proti Josefovi, který následkem toho trpěl. A v tom všem je činný Bůh, aby zachránil svůj lid - včetně samotných těch, kdo se snaží zahubit spasitele. Neměla by nás tedy tolik překvapovat skutečnost, že právě tímto způsobem přišel Ježíš. Skutečnost, že trpěl následkem hříchu jiných na cestě k záchraně svého lidu, je právě tím, co bychom očekávali z tohoto neustále se opakujícího vzorce.

V příběhu Josefa a působivém hříchu jeho bratrů se tedy připravujeme na to, abychom viděli slávu Krista - jeho trpělivost a pokoru a jeho ducha služebníka, který v tom všem zachraňuje samotné ty, kdo se jej snažili zbavit.

Zemřel - za toho, kdo bolest Mu působil,
za mě - kdož o smrt Mu usiloval.
Úchvatná láska! Co dělat, bych chápal,
že můj Bůh měl zemřít, bych já dále žil?

2) Tím trpícím je spravedlivý

Za druhé, příběh Josefa a působivý hřích jeho bratrů nás připravuje vidět Ježíše nejen, pokud jde o všeobecný vzorec, že Boží spásné vítězství pro jeho lid často přichází skrze utrpení a hřích, ale v tomto případě ještě konkrétněji proto, že ten, kdo trpí a proti komu se hřeší, je tak spravedlivý. Josef je v tomto příběhu tak výrazný díky své stálosti a věrnosti v každém jednotlivém vztahu. I ve svém nezaslouženém vyhnanství jedná věrně vůči Potífarovi i vůči veliteli věznice. Genesis 39:22: „Velitel věznice svěřil všechny vězně ve věznici do Josefových rukou, takže řídil všechno, co se tam dělalo."

A co bylo Josefovi odměnou? Potífarova manželka o něm lhala a faraonův číšník, jemuž Josef vyložil sen, jej nevděčně nechal ve vězení ještě dva roky po výkladu svého snu. Pointou tedy není pouze skutečnost, že je zde hřích a utrpení a že Bůh je v tom všem činný, aby zachránil svůj lid. Pointou je konkrétně skutečnost, že ačkoli s oním spravedlivým je nesprávně zacházeno tak dlouho, nakonec je Bohem ospravedlněn. Ačkoli lidé zavrhli tento spravedlivý kámen, Bůh jej učiní kamenem úhelným (Matouš 21:42). Jeho ospravedlnění se stane samotným prostředkem spásy jeho pronásledovatelů.

Tím konečným a dokonalým Spravedlivým je Ježíš Kristus (Skutky 7:52). Podle ostatních jeho život dopadl špatně, takže jistě musí být hříšník. Ale veškerý hřích proti němu a veškeré utrpení, které snášel v dokonalé spravedlnosti, vedlo k jeho ospravedlnění a díky tomu i k naší spáse. Pokud jsme uchváceni Josefem díky jeho stálosti, jsme Ježíšem uchváceni tisícekrát více, protože zakusil tisícekrát více utrpení, ale zasloužil si je tisícekrát méně, a byl v tom všem dokonale stálý, věrný a spravedlivý.

3) Žezlo neodstoupí od Judy

V tomto příběhu jsou další paralely mezi Josefem a Ježíšem, ale nyní se zaměříme na nejdůležitější skutečnost, kde v tomto příběhu není paralela mezi Josefem a Ježíšem. Jedná se o proroctví o příchodu Ježíše, k čemuž by nedošlo, pokud by hříšní synové Jákoba zahynuli v hladomoru. Působivý hřích těchto bratrů byl Božím způsobem, jak zachránit kmen Juda před vyhynutím, takže se narodí, zemře a vstane z mrtvých lev z kmene Judova, Ježíš Kristus, který bude vládnout nad národy světa.

Velmi jasně je to vidět v Genesis 49:8-10. Jákob, otec, již umírá, ale předtím vysloví prorocké požehnání nad všemi svými syny. A o Judovi říká následující:

„Judo, tvoji bratři ti budou vzdávat chválu, tvá ruka bude na šíji tvých nepřátel. Budou se ti klanět synové tvého otce. Jsi lví mládě, Judo. Z kořisti jsi vyrostl, můj synu. Schoulil se, ulehl jako lev či jako lvice. Kdo ho přinutí povstat? Neodstoupí žezlo od Judy ani palcát od jeho nohou, dokud nepřijde ten, kterému patří a jehož budou poslouchat národy."

Jedná se o proroctví o příchodu konečného krále Izraele, lva z kmene Judova, Mesiáše. Všimněme si v 10. verši, že žezlo - symbol krále - bude v linii Judově, dokud nepřijde ten, kdo nebude pouze obyčejným králem, protože jej budou poslouchat všechny národy, a nejen Izrael. Verš 10b: „Jehož budou poslouchat národy."

To se vyplnilo na Ježíši. Přečtěme si, jak Jan popisuje Ježíšovu roli v nebesích po jeho ukřižování a vzkříšení:

„Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou… A zpívali novou píseň: ,Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí.'" (Zjevení 5:5, 9-10)

Lev z kmene Juda je Beránek, který byl zabit

Pokud jde o vyplnění Jákobova proroctví ohledně lva z kmene Juda, je nejvelkolepější skutečností, že tento lev se dožaduje poslušnosti všech národů světa - avšak nikoli tím, že by poukazoval na naši vinu, a tak nás nutil k poslušnosti, ale tím, že naši vinu odhaluje a osvobozuje nás, abychom jej milovali, chválili a radostně jej navždy poslouchali. Lev z kmene Juda je Beránek, který byl zabit. Získává si naši poslušnost tím, že nám odpouští naše hříchy a že jako základ pro naše přijetí Bohem dává svou vlastní poslušnost, svou vlastní dokonalost a spravedlnost. A v tomto postavení nezměrného bezpečí a radosti - kdy je vše dosahováno jeho utrpením a spravedlností a smrtí a vzkříšením - si získává naši dobrovolnou a šťastnou poslušnost.

Příběh Josefa je příběhem o spravedlivém člověku, který snáší hřích proti sobě a který trpí, aby kmen Juda byl zachráněn a aby vzešel lev z kmene Juda, který se prokáže být Beránkem a který svým utrpením a smrtí získá radostnou poslušnost všech národů - včetně těch, kdo jej usmrtili.

Má i tvou radostnou poslušnost?

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

Překlad: Jan Janča, 2011