Blaise Pascal, francouzský matematik a génius, který zemřel v roce 1662, před Bohem utíkal až do svých 31 let. Ale 23. listopadu 1654 se ve 22:30 setkal s Bohem a hluboce a neotřesiteeně se obrátil k Ježíši Kristu. Poznámku o této události si zapsal na kousek pergamenu, který si přišil ke svému kabátu, v němž byla tato poznámka také nalezena osm let po jeho smrti:

Léto milosti 1654, pondělí 23. listopadu, na svátek svatého Klementa… od přibližně půl jedenácté v noci do přibližně půl hodiny po půlnoci, OHEŇ. Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův, nikoli Bůh filozofů a učenců. Jistota, srdce plné radosti, pokoj. Bůh Ježíše Krista. Bůh Ježíše Krista. „Můj Bůh a tvůj Bůh.“ … Radost, radost, radost, slzy radosti… Ježíše Kristus. Ježíš Kristus. Kéž se od něj nikdy neoddělím.

V roce 1968 změnili Blaise Pascal, C. S. Lewis, Jonathan Edwards, Dan Fuller a Bible navždy můj život těmito slovy: „Radost, radost, radost, slzy radosti.“ Právě v těch dnech se zrodila tato brožura Quest for Joy (Pátrání po radosti), kterou máte nyní k dispozici. Byla sice napsána až za dalších 15 let, ale zrodila se právě tehdy.

Podívejte se na přední stranu obálky. Je zde Pascalovo vyjádření ohledně štěstí.

Štěstí hledají všichni, bez výjimky. Mohou používat různé prostředky, ale všichni směřují k tomuto cíli. Důvodem, proč někteří jdou do války a proč se jí někteří vyhýbají, je tatáž touha, kterou ale každý z nich vnímá z jiného pohledu. Hledání štěstí je pohnutkou za každým jednáním každého člověka, dokonce i toho, kdo si nakonec vezme život.

Měl jsem pocit, že to asi bude pravda. Ale vždy jsem se bál, že usilovat o štěstí je hřích. Že chtít být šťastný není mravně v pořádku. Že sebezapření by mělo znamenat vzdát se radosti, a nikoli vzdát se menší radosti pro radost větší. Ale pak mě Bůh skrze čtení těchto autorů přiměl k tomu, abych si znovu přečetl Bibli, abych jí dal možnost sdělit mi, co v ní skutečně je. A co jsem tam našel ohledně radosti, mě navždy změnilo. Od té doby se snažím radost chápat, prožívat ji a vyučovat o ní. Ale radost není nic nového. Radost je zde již tisíce let.

Co Bible říká o radosti

Začneme jen ukázkou toho, co Bible říká o radosti.

Ježíšovým cílem ve všem, co vyučoval, byla radost jeho lidu.

Jan 15:11 „Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna.“

Bůh nás naplňuje radostí, když vložíme svou důvěru v Krista.

Římanům 15:13 „Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého.“

Boží královstsví je plné radosti.

Římanům 14:17 „Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.“

Radost je ovocem Ducha Božího v nás.

Galatským 5:22 „Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost...“

Radost je cílem všeho, co dělali a napsali apoštolové.

2 Korintským 1:24 „Nejsme pány nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky vaší radosti.“

Když se člověk stane křesťanem, nachází radost, díky níž je ochoten vše ostatní opustit.

Matouš 13:44 „Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje ono pole.“

Radost je živena a udržována Božím slovem, které je v Bibli.

Žalm 19:9 „Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.“ (ČEP)

U těch, kdo důvěřují Kristu, radost přemůže veškerý zármutek.

Žalm 126:6 „Ten, kdo chodí a s pláčem nosí mošnu se semenem, přijde a s jásotem bude snášet snopy.“

Žalm 30:5b „Večer se uhostí pláč, ale ráno jásot.“

Bůh sám je naší radostí.

Žalm 43:4 „Přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, své jásavé radosti.“

Žalm 16:11 „Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho.“

Radost v Bohu je mnohem větší než jakákoli pozemská radost.

Žalm 4:8 „Dáváš do mého srdce větší radost, než když mají mnoho obilí i vína!“

Je-li vaše radost v Bohu, nikdo vám ji nemůže vzít.

Jan 16:22 „Tak i vy nyní máte zármutek; opět vás však uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme.“

Bůh zve všechny národy a lidi, aby se připojili k radosti, kterou nabízí všem, kteří věří, bez ohledu na rasu či původ.

Žalm 67:5 „Kéž se národy radují a jásají.“

Žalm 66:1 „Ať volá radostně k Bohu celý svět.“ (B21)

Celé křesťanské poselství je od začátku až do konce dobrou zprávou velké radosti.

Lukáš 2:10 „Anděl jim řekl: ,Nebojte se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid.‘“

Izajáš 51:11 „Hospodinovi vykoupení se navrátí, přijdou s výskáním na Sijón a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, žal a vzdychání utečou.“

Až se s Kristem setkáme při jeho druhém příchodu, vstoupíme do jeho nepomíjející radosti.

Matouš 25:23 „Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.‘“

Tím, co mě v roce 1968 patrně nejvíce překvapilo, byl následující jednoduchý ale naprosto zřejmý výrok, že radost v Bohu je vlastně nařízením, přikázáním. Tyto citace jsou také na druhé straně vaší brožury:

Žalm 37:4 „Měj rozkoš z Hospodina - on naplní prosby tvého srdce.“

Žalm 33:1 „Jásejte, spravedliví, v Hospodinu, přímým přísluší chvála.“

Žalm 32:11 „Radujte se v Hospodinu a zaplesejte; jásejte, spravedliví, všichni lidé upřímného srdce!“

Radost je nám přikazována, protože nejde jen o naši radost ale o slávu Boha, o Boží čest a pověst. Pokud se v Bohu neradujeme - pokud Bůh není naším pokladem, celým naším životním potěšením a pokud nám nepřináší plné uspokojení, je tím Bůh zneuctěn, hanoben. Jeho sláva je znevážena. Jeho pověst je očerněna. Proto nám Bůh přikazuje, abychom se radovali - což je jak pro naše dobro, tak i k jeho slávě.

Tento objev mi pomohl pochopit základní poselství křesťanství, evangelium - dobrou zprávu - o Ježíši Kristu. A právě to je cílem i této malé publikace Quest for Joy (Pátrání po radosti): Stručně ukázat, jak křesťanské evangelium vede ke spáse hříšníků a jak vede k věčné radosti.

Je nebezpečné pokoušet se vměstnat oceán do jedné dešťové kapky - pokoušet se vysvětlit Boží spravedlnost a lásku v tak malé brožurce. Ale myslím, že to není jen nebezpečné, ale že to je zároveň i projevem lásky a že to je naprosto nezbytné. Vždyť i sám Bůh jednou učinil cosi podobného, když svou nekonečnou osobnost vložil do jediné lidské bytosti, do Ježíše Krista (Koloským 2:9). To bylo něco mnohem úžasnějšího, než pokusit se vměstnat oceán do jedné kapky deště. A byl to projev lásky. Ježíš byl totiž člověkem i Bohem, a proto mohl zemřít za naše hříchy. Ale mnozí v něm Boha nepoznali. Vědomě tedy podstupuji riziko, že mnozí v této brožuře evangelium neuvidí. Podstupuji velké riziko, protože nejsem Bůh a nejsem neomylný. Ale miluji vás, a proto chci, abyste viděli, co Bůh vykonal pro vaši spásu.

Projděme si tedy tuto brožuru společně. Pokud v Ježíše nevěříte, pokuste se mít otevřenou mysl vůči tomu, co by vám snad Bůh mohl ukázat o sobě samém i o vás samotných, a proste jej, aby vám potvrdil, co je pravda, a chránil vás před tím, co pravda není. Pokud jste věřící, chopte se této příležitosti zopakovat si, na čem budujete svůj život, a připravujte se na to, jak se dělit o tu nejlepší zprávu na celém světě - třeba pomocí této malé brožury, jestliže vás k tomu Bůh povede. A kéž se vše o této velikonoční neděli děje ke chvále vzkříšeného Krista!

Uvažujme o prvních dvou biblických pravdách společně.

Biblická pravda č. 1: Bůh nás stvořil ke své slávě.

„Přiveď mé syny z daleka a mé dcery od končin země, každého, kdo je nazýván mým jménem, jehož jsem stvořil ke své slávě, jehož jsem utvořil i učinil“ (Izajáš 43:6-7).

Biblická pravda č. 2: Každý člověk by měl žít k Boží slávě.

„Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě“ (1. Korintským 10:31).

Tyto dvě pravdy jsou téměř stejné, že? Je mezi nimi nějaký rozdíl? Proč mít dva body, když by stačil jen jeden? Je zde ale rozdíl. První pravda mluví o tom, jak nás Bůh stvořil. Kdežto druhá pravda mluví o tom, co je naší povinností. Tyto dva body je tedy třeba oddělovat. Když je vidíme v daném pořadí, dozvídáme se pak něco naprosto zásadního i o našem životě. Jinak možná neuvidíme evangelium jako tu drahocennou dobrou zprávu, jíž skutečně je. Jinak si možná budeme myslet, že to bylo příliš, když byl Kristus vystaven tak hrozné smrti. Naprosto zásadní je uvědomit si, že Bůh je původcem všeho, měřítkem všeho a cílem všeho, co existuje. A vesmír je celý jen a jen o Bohu.

S naší sedmiletou Talithou jsme si v sobotu vyšli do centra na oběd. Na jednom přechodu jsem si všiml modré dodávky a dceři jsem řekl: „Ani trochu se mi nelíbí, jakou samolepku má ta dodávka vzadu.“ Ona jí ze svého úhlu nemohla vidět, a tak jsem jí přečetl, co na té nálepce stálo: „Život je O MNĚ.“ Proto evangelium o Ježíši je pro mnohé tak těžko pochopitelné. Vychází totiž z naprosto jiného pohledu na skutečnost. Vůbec to není o mně. Je to o Bohu!

Bůh nás stvořil, abychom žili k jeho slávě. Najdete to v Bibli na každém místě. A proto je naším životním povoláním a naší povinností žít k Boží slávě. Zkusme malý osobní test: Co pro tebe osobně znamená Boží láska? Znamená Boží láska, že ty sám jsi ve středu pozornosti? Anebo to znamená, že Bůh ti dává věčnou radost v tom, že on sám je středem všeho (i když za to platí obrovskou cenu)? Právě k tomu jsme byli stvořeni. To by mělo být naší radostí a Boží slávou.

O dalších dvou biblických pravdách budeme opět uvažovat společně.

Biblická pravda č. 3: Všichni selháváme a neoslavujeme Boha, jak bychom měli.

„Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Římanům 3:23 CEP).

Biblická pravda č. 4: Všichni podléháme Božímu spravedlivému odsouzení.

„Mzdou hříchu je smrt“ (Římanům 6:23).

Nemohly by tyto dva body být opět spojeny do jednoho? Dalo by se třeba říci: „Všichni jsme hříšníci, a proto si zasluhujeme Boží soud - zasluhujeme si potrestání.“ Tímto vyjádřením bychom ale vynechali cosi naprosto zásadního. Přišli bychom o pravdu ze třetího bodu, že hřích není hlavně v tom, jak se chováme k lidem; hřích je totiž především v tom, jak se chováme k Bohu.

A vyjádření na té samolepce by opět bylo zcela mylné, pokud by mělo znamenat: „Můj hřích je pouze MOJE věc.“ Bůh je středobodem, centrem celého stvoření. Bůh je středobodem toho, co je naší povinností jakožto stvoření. A Bůh je středobodem toho, co znamená být hříšníkem: Znamená to, jak je to uvedeno v Římanům 3:23, být daleko od Boží slávy, tedy dávat před svrchovaným Bohem přednost něčemu jinému a těšit se z toho místo Boha. Hřích je tedy především v tom, jak se chováme k Bohu, nikoli k dalším lidem.

Hrůzy pekla ani Kristova krev na kříži nám nebudou nikdy dávat smysl, jestliže závažnost hříchu nevidíme jako urážku vůči Bohu. Hřích není jen v tom, že se člověk chová špatně k jinému člověku. Hřích je hlavně v tom, že se člověk chová špatně k Bohu. Hřích je v tom, že Boha odmítáme, ignorujeme, dáváme před Bohem přednost něčemu jinému, a tím Boha znevažujeme. Jedná se o tu největší nehoráznost v celém vesmíru. Musíme v tom mít naprosto jasno, jinak nám ten hrozný trest popisovaný ve čtvrté pravdě bude připadat nespravedlivý.

Všichni Bohem opovrhujeme, a proto je na nás jeho zloba. To je naším největším problémem, který je rozhodně větší než problémy hospodářské, větší než problémy v mezinárodních vztazích, větší než problémy v manželství či bující rakovina. Právě na řešení tohoto problému se v první řadě a hlavně zaměřuje křesťanské evangelium. Jak můžeme být zachráněni od Božího spravedlivého odsouzení? Evangelium má úžasný dopad ještě v řadě dalších oblastí! Ale tato skutečnost je naprosto zásadní; další oblasti jsou pak na této skutečnosti založeny.

Přejděme nyní k evangeliu a opět nejprve uvažujme o posledních dvou biblických pravdách společně.

Biblická pravda č. 5: Bůh poslal svého jediného Syna, Ježíše, aby nám poskytl věčný život a radost.

„Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky...“ (1. Timoteovi 1:15).

Biblická pravda č. 6: Prospěch z Kristovy smrti plyne těm, kdo činí pokání a v Krista uvěří.

„Čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy“ (Skutky 3:19 ČEP).

„Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn“ (Skutky 16:31).

Nemohly by i tyto dva body být opět spojeny do jednoho? Mohli bychom se zeptat: Co je řešením hříchu, viny a odsouzení? A odpovědět si: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn.“ Ale taková odpověď by byla naprosto neúplná! Pokud se topíte, nestačí jen volat o pomoc. Budete potřebovat plavčíka se záchranným kruhem a možná i umělé dýchání. Voláním o pomoc si pomoc pouze přivoláte, pouze se tím s možnou pomocí dostáváte do spojení. Při infarktu vás nezachrání samotná skutečnost, že zavoláte na číslo 155, na záchrannou službu. Budete potřebovat zdravotníky, sanitku, resuscitaci, lékaře a léky. Voláním na číslo 155 se s možnou pomocí pouze dostanete do spojení.

A stejně je to i s pokáním za vaše hříchy a s vírou v Ježíše Krista (tedy šestou pravdou). Právě pokáním a vírou se totiž dostáváte do spojení s Božím spásným dílem v Kristu. Kristus před 2000 lety vykonal něco zcela zásadního pro naši spásu. Přišel na zem, kde žil dokonalým způsobem života jako Syn Boží. A pak zemřel místo všech, kdo v něj uvěří. V 1. Petra 3:18 je uvedeno: „Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu.“ Základem spásy není naše víra. Vírou se teprve napojujeme na základ naší spásy, protože základem spásy je Kristus.

Kristus zemřel a byl odsouzen místo nás; dal svou dokonalou spravedlnost za náš hřích a nedokonalost. A svým vzkříšením potvrdil a zajistil naši věčnou spásu a radost. Bible říká: „Není-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších... Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli“ (1. Korintským 15:17, 20). Kristus za nás zemřel a opět vstal, a proto všichni, kdo v něj vkládají svou důvěru, mají věčný život a překypující radost.

Důvěřujte Kristu celým svým životem. Důvěřujte Kristu, ať jste v manželství nebo svobodní. Důvěřujte Kristu, pokud jde o vaše zaměstnání i finanční situaci. Důvěřujte Kristu, co se týče vašeho zdraví. A především Kristu důvěřujte, pokud jde o váš hřích, vaši vinu, váš strach a obavy. Kristus již své spásné dílo vykonal. „Dokonáno jest.“ Zemřel a opět vstal. Spásu, kterou Kristus nabízí, můžete získat svou vírou v Krista. A jakmile dojdete ke spáse, naplní se i důvod, proč jste byli stvořeni: Boží sláva se bude navždy zrcadlit ve vaší radosti.

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.