Konečně, moji bratři, radujte se v Pánu. Psát vám opět tytéž věci mně není zatěžko a pro vás to bude ujištěním. 2 Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu ‚rozřízku‘. 3 Neboť pravá obřízka jsme my, kteří sloužíme v Duchu Božím, chlubíme se Kristem Ježíšem a nespoléháme na sebe, 4 ačkoli já bych mohl spoléhat i na sebe. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na sebe, já tím víc: 5 obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z kmene Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, jde-li o Zákon – farizeus, 6 jde-li o horlivost – pronásledovatel církve, jde-li o spravedlnost, která je v Zákoně, byl jsem bez úhony. 7 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu. 8 A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista 9 a byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry, 10 a abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpeních. Připodobňuji se jeho smrti, 11 zda bych nějak nedospěl ke vzkříšení z mrtvých. 12 Ne že bych již toho dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu se i mne zmocnil Kristus Ježíš. 13 Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou, a natahuje se po tom, co je přede mnou, 14 běžím k cíli pro cenu Božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši.

Bible slibuje Božímu lidu utrpení

V těchto týdnech se zaměřujeme na to, jak je třeba se připravit na utrpení. Důvodem není jen to, že žijeme ve zlé době a jít po cestě spravedlnosti něco stojí, ale utrpení Boží lidu je také slibováno v Bibli.

Například Pavel ve Skutcích 14,22 říká všem církvím, že „musíme skrze mnohá soužení vejít do Božího království“. A Ježíš řekl: „Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat“ (Jan 15:20). A Petr napsal: „Nedivte se té výhni zkoušek mezi vámi, která vám nastává, jako by se vám dálo něco divného“ (1. Petra 4:12). Jinými slovy, není to nic divného, máme to očekávat. A Pavel ve 2. Timoteovi 3:12 uvádí: „Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.“

Takže pokládám za biblickou pravdu, že budeme trpět tím více, čím vážněji bereme své pověření být solí země a světlem světa a čím více chceme dosahovat nevěřící lidi a odhalovat dílo tmy a uvolňovat pouta hříchu a Satana. Proto bychom se na utrpení měli připravit. A proto budu v těchto týdnech kázat na texty, které nám pomohou se na utrpení připravit.

Kázání jsou zaměřena na čtyři záměry, které Bůh v našem utrpení sleduje. První záměr je morální či duchovní: Při utrpení doufáme plněji v Boha a méně se spoléháme na věci tohoto světa. Druhý záměr je záměr důvěrného vztahu: Lépe poznáváme Krista, když máme podíl na jeho utrpení. A na to se zaměříme právě dnes.

Záměr důvěrnějšího vztahu s Kristem

Bůh nám pomáhá připravovat se na utrpení tím, že nám ukazuje, že skrze utrpení se má prohlubovat náš vztah s Kristem. Krista lépe poznáváme, když máme podíl na jeho bolesti. O Kristu píší nejhlouběji ti, kdo s Kristem hluboce trpěli.

Jerry Bridges a jeho utrpení

Například kniha od Jerryho Bridgese Trusting God, Even When Life Hurts (Jak důvěřovat Bohu, i když máme v životě bolest), je hluboká kniha o utrpení a o tom, jak prohlubovat vztah s Bohem i při utrpení. Když Jerrymu bylo čtrnáct let, slyšel mámu, jak jej volá z vedlejší místnosti, ale když k ní doběhl, viděl jí vydechnout naposledy. Také trpí určitým onemocněním, které mu brání pěstovat sporty. Před několika lety mu manželka zemřela na rakovinu. Ani při službě Bohu v organizaci Navigators nebyl ušetřen bolesti. O utrpení píše velmi hluboce, protože šel do hloubky s Kristem v jeho utrpení.

Horatius Bonar a jeho utrpení

Horatius Bonar, skotský pastor a skladatel chvalozpěvů, napsal knížečku Night of Weeping, or, When God’s Children Suffer (Noc pláče neboli když Boží děti trpí). V publikaci si dává za cíl „sloužit svatým…, aby nesli svá břemena, aby jim ovázal rány a osušil alespoň některé jejich slzy“. Je to hluboká a moudrá kniha. Proto není překvapivý tento jeho následující výrok:

Kniha je napsána tím, kdo sám chce mít ze zkoušek prospěch, a kdo se chvěje, aby zkouška nepřešla jako vítr přes skálu, kterou zanechá tvrdou jako předtím; je napsána tím, kdo se v každém svém zármutku přimyká k Bohu, aby jej znal více, a kdo není neochoten vyznat, že dosud zná jen velmi málo.

Bridges a Bonar nám ukazují, že utrpení je cestou, která vede hluboko k Božímu srdci. Bůh zvláštním způsobem zjevuje svou slávu svým trpícím dětem.

Slova Jóba, Štěpána a Petra

Jób po několika měsících svého utrpení říká Bohu: „Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko“ (Jób 42:5). Před svým utrpením byl Jób zbožný a spravedlivý, Bohu příjemný. Ale Boha znal úplně jinak v době, kdy se mu dařilo, a jinak jej poznal ve svém soužení. Předtím o Bohu slyšel, nyní Boha viděl.

Když byl Štěpán postaven před soud za svou víru a dostal možnost se hájit, náboženští vůdci proti němu běsnili a skřípali proti němu zuby. Chystali se jej vyvléci za město, kde jej chtěli ukamenovat. A Lukáš popisuje, že Štěpán „plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží“ (Skutky 7:55). Pro ty, kdo trpí s Kristem, je připraveno zvláštní zjevení, zvláštní úzký vztah s Bohem.

Peter se vyjádřil následovně: „Jste-li tupeni pro jméno Kristovo, jste blahoslavení, neboť na vás spočívá Duch slávy a moci, Duch Boží“ (1. Petra 4:14). Jinými slovy, Boží duch a Boží sláva spočívá zvláštním způsobem na těch, kdo trpí pro Boží jméno.

Tři postřehy z textu

V dnešním kázání se tedy zaměříme na to, že záměrem utrpení je prohloubit náš vztah s Bohem. Jedním ze záměrů utrpení je, aby náš vztah s Bohem byl méně formální, méně odtažitý a aby byl skutečný, hluboký a důvěrný.

Povšimněme se v našem textu (Filipským 3:5–11) přinejmenším tří skutečností:

1. Pavel se připravuje na utrpení tím, že mění své hodnoty.
2. Pavel zakouší utrpení a ztrátu následkem své poslušnosti vůči Kristu.
3. Pavlovým cílem v tom všem je získat Krista: Znát jej, mít s ním úzký vztah, vztah mnohem těsnější, než jaký měl se svými nejlepšími přáteli, Barnabášem a Silasem.

1. Pavel se připravuje na utrpení

Pavel v 5. a 6. verši uvádí, jakým výsadám se těšil, než se stal křesťanem. Mluví o svém původu – že je potomkem Abrahamovým, Hebrej z Hebrejů. To pro něj bylo velkým ziskem, dávalo mu to vědomí významnosti a pocit jistoty. Byl Izraelita. A pak (na konci 5. verše) uvádí tři skutečnosti, které se týkají samotného jádra Pavlova života, než se stal křesťanem: „Jde-li o Zákon – farizeus, jde-li o horlivost – pronásledovatel církve, jde-li o spravedlnost, která je v Zákoně, byl jsem bez úhony.“

Pavlovy hodnoty před tím, než poznal Krista

Takové skutečnosti tedy dávali Pavlovi vědomí významnosti. Bylo mu to ziskem, jeho jměním, jeho radostí. Různí lidé si užívají různé věci, a Pavel patřil k vyšší třídě, k farizeům, a navíc byl tak horlivý, že se dokonce ujal pronásledování údajných Božích nepřátel, Ježíšovy církve, a pečlivě zachovával Zákon. Pavel se domníval, že měl díky svému vzdělání a postavení určité zásluhy a domníval se, že si u Boha vysloužil zásluhy i za to, jak bezúhonně dodržuje zákon.

A pak se na jedné cestě do Damašku setkal s Kristem, Synem živého Boha. Kristus mu ukázal, co všechno musí vytrpět pro jeho jméno (Skutky 9:16). A Pavel se na to připravoval.

Pavel považoval své dřívější hodnoty za ztrátu

Způsob, jakým se Pavel připravoval, je popisován v 7. verši: „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu.“ Pavel se tedy dívá na své významné postavení mezi farizei; dívá se na všechnu tu slávu a potlesk; dívá se na to, jak důsledně zachovával Zákon a jak se tím mohl pyšnit; a připravuje se na utrpení tím, že celý svůj svět obrací vzhůru nohama, protože úplně mění své hodnoty: „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu.“

Než se Pavel stal křesťanem, bylo to jako by si vedl účetní záznamy ve dvou sloupcích: v prvním sloupci si vedl zisky a ve druhém si zaznamenával ztráty. Ve sloupci se zisky byla uvedena veškerá lidská sláva, jak je popisována v 5. a 6. verši. Ve sloupci se ztrátami byla hrozná vyhlídka, že by se Ježíšovo hnutí mohlo vymknout kontrole a mohlo by jednoho dne zvítězit. Když se však Pavel na cestě do Damašku setkal s živým Kristem, napsal do svého sloupce se zisky červeným písmem výraz „ZTRÁTA“. A ještě větším písmem napsal výraz „ZISK“ do sloupce, kde bylo jen jedno jméno: Kristus.

A nejen to. Čím více Pavel přemýšlel o relativních hodnotách života ve světě a o Kristově velikosti, zhodnotil kromě skutečností uvedených v 5. a 6. verši ještě vše další, a všechno (kromě Krista) přesouvá do prvního sloupce, tedy do sloupce „ztrát“. Je to zřejmé z 8. verše: „A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána.“ Pavel ve svém uvažování postupuje tak, že nejdříve pokládá za ztrátu to nejcennější, čeho v životě dosáhl, ale nakonec pokládá za ztrátu úplně vše – kromě Krista.

Normální křesťanství

To tedy pro Pavla znamenalo stát se křesťanem. A abychom si snad nemysleli, že byl v tomto ohledu něčím zvláštním nebo že byl výjimkou, podívejme se do 17. verše, kde se svou apoštolskou autoritou uvádí: „Bratři, všichni spolu mě napodobujte.“ Pro křesťanství je to tedy něco normálního.

Pavel nám zde ukazuje, jak se má Ježíšovo učení projevovat v našem životě. Ježíš například řekl: „Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje ono pole“ (Matouš 13:44). Stát se křesťanem znamená objevit, že Kristus (Král) je tím největším pokladem a nevětším zdrojem radosti, a odepsat všechno ostatní ve světě jako „ztrátu“, jen aby mohl získat Krista. Takový člověk „prodává všechno, co má, a kupuje ono pole“.

Anebo u Lukáše 14:33 Ježíš řekl: „Žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.“ Jinými slovy, když se člověk stane Ježíšovým učedníkem, odepíše jako „ztrátu“ vše, co mu náleží, a vše, co nabízí tento svět.

Co to znamená prakticky

Co to ale znamená v praktickém ohledu? Myslím, že to znamená čtyři skutečnosti:

1. Znamená to, že kdykoli si mám v tomto světě volit mezi čímkoli a Kristem, vždy si volím Krista.
2. Znamená to, že s věcmi tohoto světa nakládám takovým způsobem, abych byl přiváděn blíže ke Kristu, abych získával více Krista a více se z něj těšil, a to i ve způsobu, jakým využívám světa.
3. Znamená to, že s věcmi tohoto světa budu vždy nakládat takovým způsobem, z něhož bude patrné, že nejsou mým pokladem, ale z něhož bude patrné, že mým pokladem je Kristus.
4. Znamená to, že pokud o některé z těchto věcí ve světě přijdu anebo pokud přijdu i o všechny z nich, nepřijdu tím o svou radost ani o poklad svého života, protože vším je mi Kristus.

Právě tak to vnímal apoštol Pavel, jak to vidíme z 8. verše: „A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána.“ Kristus je mi vším a vše ostatní pokládám za ztrátu.

Proč je to určitý způsob, jak se připravit na utrpení?

Nyní se pokusme na chvíli na vše podívat s určitým odstupem a pokusme si vše uspořádat. Stále se zabýváme první bodem: Že se zde jedná o Pavlův způsob, jak se připravit na utrpení. Proč? Proč je přípravou na utrpení, když vše (kromě Krista) ve svém životě pokládáme za „ztrátu“?

Odpověď spočívá v tom, že při utrpení přicházíme o špatné či dobré věci, které nám tento svět nabízí k našemu potěšení – může to být určitá pověst, postavení, práce, peníze, manželský druh, sexuální život, děti, přátelé, zdraví, síla, zrak, sluch, úspěch atd. Když o tyto věci přijdeme (násilím, následkem okolností anebo kvůli své určité volbě), trpíme. Ale pokud jsme se řídili příkladem Pavla a Ježíšovým učením, takže jsme všechny tyto věci pokládali za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, pak jsme na utrpení připraveni.

Pokud již na začátku svého křesťanského života budete pokládat za „ztrátu“ všechny věci ve světě (ovšem kromě Krista), jakmile po vás Kristus bude chtít, abyste se některých z těch věcí vzdali, nebude vám to připadat zvláštní, ani vás to nezaskočí. Můžete sice pociťovat určitou bolest či zármutek, můžete i plakat, podobně jako Ježíš v Getsemanské zahradě. Ale budeme na to vše připraveni. Budeme vědět, že Kristus převyšuje vše, co nám tento svět může nabídnout, a že pokud o takové věci přijdeme, získáme více z Krista.

2. Pavel zakouší utrpení

Ve druhé části 8. verše se Pavel posouvá od přípravy na utrpení k samotnému utrpení. Již jen nepovažuje všechny věci za ztrátu, jako v první polovině 8. verše, ale již skutečně všechny tyto věci ztratil. Pavel píše: „Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista!“ (B21) Více se na to zaměříme příští týden: Pavel zakusil tak rozsáhlou ztrátu všech běžných světských výhod, že mohl říci, že takové věci nejen pokládá za ztrátu, ale že již to všechno ztratil. Předtím se připravoval tak, že zcela změnil své hodnoty. A nyní byl podroben zkoušce. Cení si Krista skutečně nade vše?

3. Pavlův cíl (a Boží záměr) v utrpení

Zdůrazněme si tedy na závěr, jaký cíl měl Pavel, pokud jde o utrpení, a jaký je v utrpení Boží záměr. Proč Bůh ustanovil takovou ztrátu a proč Pavel tuto ztrátu přijal, když se stal křesťanem?

Pavel předkládá svou odpověď v těchto verších opakovaně, aby nám to skutečně zásadní neuniklo. Pavel není pasivní, když snáší svou ztrátu. Postupuje s jasným záměrem. A jeho záměrem je získat Krista.

• Verš 7: „Cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu.“
• Verš 8: „A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána.“
• Verš 8b: „Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista!” (B21).
• Verš 9: Abych „byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost… ale tu, která je… z Boha“.
• Verš 10a: (Pavel mluví o svém cíli, když přijímá ztrátu všeho.) „Abych poznal jej.“
• Verše 10b–11: (Pavel uvádí čtyři konkrétní skutečnosti, co znamená znát Krista):
1. Znát „moc jeho vzkříšení“.
2. Znát „i účast na jeho utrpeních“.
3. „Připodobňovat se jeho smrti,“
4. s cílem „nějak dospět ke vzkříšení z mrtvých“.

Když Pavel snáší ztrátu toho všeho, nesmírně jej posiluje jeho důvěra, že sice ztrácí určité cenné věci ze světského hlediska, ale získává cosi mnohem cennějšího – získává Krista.

A Pavel tento zisk dvakrát označuje jako poznání. V 8. verši říká, že to činí „pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána“. A v 10. verši píše, „abych poznal jej“. Zde tedy vidíme, že záměrem utrpení je získat důvěrnější vztah s Kristem. Chceme Krista znát? Chceme mít s Kristem hlubší, důvěrnější vztah – takový vztah, že bychom vše pokládali za ztrátu, jen abychom získali ten největší ze všech pokladů?

Je-li to tak, budeme připraveni snášet utrpení. Není-li to tak, budeme utrpením zaskočeni a budeme se bouřit. Kéž Bůh otevře naše oči, abychom jasně viděli, jak nesmírně vzácné je poznání Krista Ježíše, našeho Pána!

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.