Prokazuj svému otroku dobro - budu žít a zachovávat tvé slovo. 18 Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona. 19 Jsem na zemi jen cizincem, neskrývej přede mnou své příkazy. 20 Mou duši stravuje touha po tvých nařízeních za každého času. 21 Oboříš se na domýšlivce, na proklaté, kteří pobloudili od tvých příkazů. 22 Odval ode mě potupu a pohrdání, neboť střežím tvá svědectví. 23 I když zasednou knížata a budou mluvit proti mně, tvůj otrok bude přemýšlet o tvých ustanoveních. 24 I tvá svědectví jsou mým potěšením, jsou to mí rádci.

Dvě souběžné koleje pro naši duši

Jsme na počátku roku 1998 a Božím cílem pro nás je, aby vlak našeho života byl pevně nasměrován na dvoukolejné dráze ve směru svatosti a lásky a misie a nebes. Těmi dvěma kolejemi pod naším vlakem jsou modlitba před trůnem Božím a rozjímání o Slově Božím. Někteří z vás si možná vybavují druhou stránku naší brožury The Spiritual Dynamic (Spirituální dynamika) ohledně našeho poslání. Uvádí se tam:

Přidáváme se k Bohu Otci při velebení svrchovanosti Jeho slávy prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista a v moci Ducha svatého, tím že jako poklad chováme vše související s Bohem, milujeme všechny ty, které on miluje, modlíme se za všechny jeho záměry, rozjímáme o jeho Slově a jsme v tom všem posilováni jeho milostí.

Modlitba před trůnem Božím a rozjímání o Slově Božím jsou jako dvě souběžné koleje, které umožňují vlaku naší duše zůstat na té správné dráze, která vede ke svatosti a nebi. Na začátku roku potřebujeme obnovovat naši horlivost pro modlitbu a pro biblické rozjímání. Bez opětovného probuzení, obnovy a obrody vše stárne, chátrá a slábne. A proto každý rok během modlitebního týdne soustřeďujeme naši pozornost na tyto velké a vzácné skutečnosti, abychom znovu rozdmýchali naše zanícení pro modlitbu a Slovo.

Trojí poučení ze Žalmu 119:18

Dvě poselství pro modlitební týden tohoto roku pocházejí ze Žalmu 119:18. „Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona." V tomto verši se spojuje modlitba a Slovo Boží. Potřebujeme vědět, jak jsou zde tyto dvě skutečnosti spojovány, abychom je mohli stejně spojovat ve svém vlastním životě i v naší církvi. Z tohoto verše získáváme trojí poučení:

• Za prvé, ve Slově Božím jsou divy. „Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona." Pro výraz „zákon" je v originále slovo „tóra", které v tomto žalmu znamená „ponaučení" či „vyučování". V Božím vyučování jsou divy, podivuhodné věci. Jsou natolik podivuhodné, že když je skutečně vidíme, hluboce nás proměňují a zmocňují nás ke svatosti a lásce a životnímu poslání (2. Korinťanům 3:18). Proto je tak zásadní Boží slovo číst, znát, rozjímat o něm i učit se jej nazpaměť.
• Za druhé z tohoto verše vidíme, že nikdo nemůže tyto divy vidět jako takové bez Boží nadpřirozené pomoci. „Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona." Pokud nám Bůh neotevře oči, podivuhodné věci Božího slova neuvidíme. Ze své přirozenosti nejsme schopní vidět duchovní krásu. Pokud čteme Bibli bez pomoci Boží, je sláva Boha ve vyučování a událostech Bible jako slunce svítící na oči slepce. Problém není v tom, že bychom význam textu nemohli vnímat třeba nějak povrchně, ale nebudeme schopni vidět ony divy, onu krásu a slávu, která naprosto uchvátí naše srdce.
• A to nás vede ke třetí skutečnosti z tohoto verše - když čteme Bibli, musíme se k Bohu modlit o nadpřirozené osvícení. „Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona." Sami o sobě jsme bezmocní, takže bez Božího milostivého osvícení nedokážeme vidět duchovní krásu ani Boží podivuhodné věci ve vyučování a událostech Bible, a proto bychom měli Boha prosit: „Otevři mi oči."

Pravda - tři kroky

Příští týden se chci zaměřit na podivuhodné věci ve Slově Božím a na praktický námět - jak tyto skutečnosti dostat do naší mysli a do našeho srdce. Dnes se ale chci zaměřit na modlitbu. Chtěl bych, abychom viděli tuto hlubokou pravdu sestávající ze tří kroků: Slovo je zásadní ke zbožnému životu, který vede do nebe a má moc a dává smysl i zde na zemi. Bez Boží nadpřirozené pomoci ani nemůžeme vidět, co Slovo skutečně je. A proto musíme být lidmi, kteří se každý den modlí, aby Bůh udělal cokoli, aby se ony divy Slova dostaly do našeho srdce a života.

Podívejme se tedy postupně na tyto tři kroky a zároveň si budeme všímat, jak jsou potvrzovány a dokládány v dalších částech Bible.

1. Slovo je zásadní pro život ve svatosti

První bodem je skutečnost, že vidět Slovo a znát je a mít je v sobě je zásadní pro život ve svatosti a lásce a moci pro Boží záměry.

Podívejme se zpět do 11. verše: „Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil." Jak se máme vyhýbat hříchu ve svém životě? Tím, že Boží slovo uchováváme ve svém srdci. Kolik lidí si zkazí život jen proto, že o Božím slově nerozjímají, že jej nemilují a že se jej neučí nazpaměť! Chcete být svatí - tedy chcete moc, která přemáhá hřích a chcete žít život v radikální zbožnosti a v obětavé lásce a v úplné oddanosti věci Kristově? Pak ale musíte zvolit tu správnou cestu. Bůh totiž určil cestu pro život ve zbožnosti a moci: je to cesta, kdy uchováváme ve svém srdci Bibli.

Říkám to lidem postarším, říkám to rodičům a říkám to i mladým lidem. Učte se nazpaměť Boží příkazy a varování a sliby z Písma, rozjímejte o nich a uchovávejte je ve svém srdci. Rozhodně netvrdím, že to je snadné, především ne pro starší lidi. Ale vždyť většina věcí hodných úsilí není snadná. Udělat pěkný nábytek, napsat dobrou báseň, složit krásnou skladbu, připravit nějaký zvláštní pokrm či oslavu - nic z toho není snadné. Ale stojí to za vynaložené úsilí. A nestojí tedy za vynaložené úsilí i dobrý život?

Jako příklad uvedu naši malou, dvouletou Talithu. Právě se začíná učit biblické verše nazpaměť. Také se učí různé druhy modlitby. Proč? Proč se tak namáhat a věnovat čas a úsilí a neustále jí opakovat Bibli? Odpověď je jednoduchá. Až bude v období dospívání, chci, aby byla zbožná, čistá, svatá, milující, pokorná, laskavá, poddajná a moudrá. A Bible přece zcela jasně říká, že se toho dosáhne tím, že Boží slovo uchováváme ve svém srdci. „Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil."

Ježíš to u Jana 17:17 ve své modlitbě za nás uvedl následovně: „Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda." „Posvěť" je biblický výraz, který znamená stávat se svatým, zbožným, milujícím, čistým, ctnostným či duchovně moudrým. A toto vše si osobně přeji pro své děti i pro vás. Co bychom tedy měli letos dělat? Jestliže jsme posvěcováni pravdou a Slovo Boží je pravda, co bychom tedy měli dělat?

Například vám lékař řekne: „Jste velmi nemocný a na svou nemoc můžete i zemřít. Ale pokud budete brát tyto léky, uzdravíte se a budete žít." Vy však budete užívání léků zanedbávat. Jste příliš zaneprázdněni, prášky jsou moc velké a těžko se polykají, anebo si je prostě zapomínáte vzít - pak prostě zůstanete nemocní a možná i zemřete. Stejně je to i s hříchem a duchovní nezralostí. Jestliže zanedbáváte, co vás podle Božího slova bude posvěcovat a co vás povede ke zralosti a bude vás posilovat a činit svatými, pak prostě nebudete ani zralí, ani silní, ani svatí. Bůh ustanovil způsob, jak překonávat hřích a jak se stávat silnými, zbožnými, zralými, milujícími a moudrými - Bůh nám říká, že máme číst Boží slovo, rozjímat o něm, učit se jej nazpaměť a uchovávat jej ve svém srdci.

V Božím slově jsou skutečné divy, které vás hluboce promění, pokud je skutečně uvidíte a budete je uchovávat ve svém srdci.

2. Bez Boží pomoci nemůžeme vidět

Druhým bodem v tomto textu je skutečnost, že ony podivuhodné věci ve Slově Božím nejsme schopni vidět bez Boží nadpřirozené pomoci.

Důvodem je, že jsme padlí a zkažení a mrtví v hříchu, a proto jsme slepí, nevědomí a zatvrzelí. Právě tak nás totiž popisuje Pavel v Efezanům 4:18 - máme „zatemněné myšlení a [jsme] odcizeni od Božího života pro nevědomost, která je v [nás] kvůli zatvrzelosti [našeho] srdce".

A Mojžíš o stejném problému napsal v Deuteronomiu 29:1-3 následovně: „Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Vy jste viděli všechno, co Hospodin před vašima očima učinil v egyptské zemi faraonovi, všem jeho otrokům a celé jeho zemi, ty velké zkoušky, které viděly vaše oči, ta velká znamení a divy. Hospodin vám však až dodnes nedal srdce, které chápe, oči, které vidí, a uši, které slyší." Všimněte si, že Mojžíš říká „vy jste viděli", ale přesto je zřejmé, že nelze skutečně vidět bez Boží nadpřirozené pomoci.

Takový je náš úděl. Bez Božího díla, které nás probouzí, oživuje, obměkčuje, pokořuje, očišťuje a osvětluje, zůstáváme nadále pouze zkaženými, zatvrzelými, nevědomými a slepými viníky. Bez Božího osvícení nikdy neuvidíme onu krásu duchovní skutečnosti. Pokud Bůh neotevře oči našeho srdce a pokud nám nedá duchovní smysl těchto věcí, nikdy neuvidíme divy a slávu toho, co Boží slovo učí.

Pointou, proč se to nyní učíme a proč to potřebujeme vědět, je skutečnost, abychom zoufale toužili po Bohu a hladověli po něm, a abychom proto Boha prosili a volali k němu o pomoc, když čteme Bibli.

(Ohledně našeho druhého bodu viz také Matouše 16:17 a 11:4; Lukáše 24:45; 1. Korinťanům 2:14-16; Jana 3:6-8; Římanům 8:5-8.)

3. Musíme se modlit, aby nám Bůh pomohl vidět

A to nás vede k poslednímu bodu: Jestliže je pro svatost a zralost zásadní znát pravdu Božího slova a uchovávat ji v srdci a jestliže svou vlastní přirozeností nemůžeme vidět divy Božího slova a cítit přitažlivost jeho slávy, pak jsme v zoufalém stavu a musíme se modlit k Bohu, aby nám pomohl vidět. „Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona."

Jinými slovy, modlitba je zásadní pro křesťanský život, protože je klíčem, který odemyká moc Slova Božího v našem životě. Sláva Slova je jako slunce, které svítí na slepého člověka. Slávu Slova totiž nemůžeme vidět, pokud nám Bůh vůči této slávě neotevře oči. A pokud tuto slávu nevidíme, nebudeme proměňováni (2. Korinťanům 3:18, Jan 17:17) a pokud nebudeme proměňováni, nejsme křesťané.

Pavel se v Efezanům 1:18 modlí, aby vám Bůh dal „osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání". Jinými slovy vlastně říká: „Učil jsem vás tyto věci a vy jste je přijali zevně, ale dokud jejich slávu neuvidíte vnitřně, duchovně (,osvícenýma očima srdce'), nebudete proměňováni. (Viz také Efezanům 3:14-19, Kolosanům 1:9 a 3:16.) A Pavel přitom píše křesťanům, což ukazuje, že se musíme neustále modlit, abychom viděli svým duchovním zrakem, dokud se nedostaneme do nebe.

Sedm druhů modlitby při čtení Bible

Vzhledem k tomu, že náš text ze Žalmu 119:18 uvádí: „Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona," měli bychom žalmistovi umožnit, aby nám ukázal, jak se modlí ohledně čtení Božího slova. Proto si na závěr stručně projedeme Žalm 119 a ukážeme si sedm druhů modlitby pro čtení Bible.

Měli bychom se modlit:

1. Aby nás Bůh učil svému Slovu. Žalm 119:12b: „Vyuč mě svým ustanovením." (Viz též verše 33, 64b, 66, 68b, 135.) Skutečné vyučování z Božího slova je možné pouze tehdy, pokud se ve všech ohledech vyučování stane učitelem Bůh sám.

2. Aby Bůh před námi neskrýval své Slovo. Žalm 119:19b: „Neskrývej přede mnou své příkazy." Bible varuje před hrozným trestem či soudem, kdy nám Slovo Boží může být odebráno (Amos 8:11). (Viz také verš 33.)

3. Aby nám Bůh dal porozumět svému Sovu. Žalm 119:27 uvádí: „Dej mi porozumět cestě svých přikázání" (a verše 34, 73b, 144b, 169). Zde Boha prosíme, aby nám dal porozumění - aby učinil cokoli, abychom rozuměli jeho Slovu.

4. Aby Bůh naklonil naše srdce ke svému Slovu. Žalm 119:36 říká: „Nakloň mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti." Naším problémem není v prvé řadě nedostatek schopnosti uvažovat, ale naše slabá vůle - od přirozenosti totiž projevujeme neochotu Boží slovo číst, rozjímat o něm a učit se jej nazpaměť. Proto se musíme k Bohu modlit, aby naklonil naši vůli.

5. Aby nám Bůh dal život, abychom zachovávali jeho Slovo. Žalm 119:88: „Podle svého milosrdenství mě zachovej při životě; budu střežit svědectví tvých úst." Žalmista je si vědom, že potřebujeme život a energii, abychom zachovávali Boží slovo a chtěli projevovat poslušnost. A proto Boha prosí o tuto základní potřebu. (Viz také 154b.)

6. Aby Bůh upevnil naše kroky v jeho Slovu. Žalm 119:133 uvádí: „Mé kroky upevni svými výroky." Na Hospodinu jsme závislí nejen ohledně porozumění a samotného života, ale také ohledně působení jeho Slova. Aby bylo upevněno v našem životě. Sami to udělat nemůžeme.

7. Aby nás Bůh hledal, když od jeho Slova zbloudíme. Žalm 119:176 uvádí: „Bloudím jako ztracená ovce - hledej svého otroka." Je pozoruhodné, že tento zbožný muž končí svůj žalm vyznáním hříchu a prosí Boha, aby jej šel hledat a přivedl jej zpět. Stejně tak se musíme opakovaně modlit i my.

Slovo, náš poklad

Když vstupujeme do nového roku s touhou být svatí a milující a radikálně se nasazovat pro Boží záměry ve svém městě i v celém světě, musíme být lidmi, kteří uchovávají Boží slovo ve svém srdci jako poklad, lidmi, kteří vědí, v jak zoufalém stavu jsou bez Boha, a že Bůh ustanovil modlitbu jako prostředek, jímž se otevírají naše oči, abychom viděli divy Božího slova, a tak byli proměňováni. „Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona."

Jak vážně bral žalmista svou modlitbu? A jak vážně bychom ji měli brát my? Určitou odpověď nacházíme v Žalmu 119:47: „Vstávám před rozedněním a volám o pomoc - očekávám na tvé slovo." Žalmista kvůli Božímu slovu vstává před rozedněním! Je pro něj na prvním místě. Bude to tak i ve tvém případě?

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

Překlad: Jan Janča, 2011