I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil 14 a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž. 15 Tak odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm.

3:12 Oblečte se tedy jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, v slitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost. 13 Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy. 14 A nad to všechno mějte lásku, která je poutem dokonalosti. 15 Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni v jednom těle. A buďte vděčni. 16 Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá. Ve vší moudrosti se navzájem vyučujte a napomínejte a s vděčností zpívejte Bohu ve svých srdcích chvalozpěvy, oslavné zpěvy a duchovní písně. 17 A všechno, cokoli činíte slovem nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu a Otci. 18 Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší v Pánu. 19 Muži, milujte své ženy a nebuďte k nim příkří.

V posledních dvou týdnech jsme viděli dvě základní myšlenky ohledně manželství: základní skutečností je, že manželství je od Boha; a nejvýznamnější skutečností je, že manželství je vyobrazením Boha. Tyto dva body nám předkládá Mojžíš ve 2. kapitole Genesis. Ale ještě jasněji o nich mluví Ježíš a Pavel v Novém zákoně.

Ježíš: Manželství je od Boha

Ježíš zcela jasně ukazuje, že manželství je Božského původu, že se jedná o ustanovení od Boha. Marek 10:6–9: „Od počátku stvoření je Bůh učinil jako muže a ženu [Genesis 1:27]. Proto opustí člověk svého otce i matku a přilne ke své ženě. A budou ti dva jedno tělo [Genesis 2:24], takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje.“ Jedná se o nejjasnější vyjádření v Bibli, že manželství prostě nepochází od člověka. Bible uvádí, že „Bůh spojil“ muže a ženu v manželství. Z této formulace je patrné, že se jedná o ustanovení od Boha.

Pavel: Manželství je vyobrazením Boha

Pavel zcela jasně ukazuje, že manželství je ustanoveno tak, že má vyobrazovat Boha. V Efeským 5:31–32 Pavel cituje Genesis 2:24 a pak mluví o tajemství, které v manželství bylo vždy obsaženo: „‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.“ Jinými slovy, smlouva související s tím, že člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a stane se s ní jedním tělem je vyobrazením smlouvy mezi Kristem a jeho církví. Vidíme zde ten nejvyšší důvod pro existenci manželství – manželství vyobrazuje smlouvu a lásku mezi Kristem a jeho církví.

Model Krista a církve

Ptal jsem se Noël, zda chce, abych dnes něco řekl. Odpověděla mi: „Nikdy nelze dostatečně zdůraznit, že manželství je modelem Krista a církve.“ Myslím, že má pravdu. Jsou k tomu přinejmenším tři důvody: 1) Manželství se tím povznáší z toho, jak nízkým způsobem je vyobrazováno v soudobých seriálech a dává se mu skvostný význam, v souladu s Božím záměrem. 2) Ukazuje se, jak zásadní je manželovo postavení hlavy a manželčina poddajnost a jak podléhají Kristovu kříži. Jsou vetkány do samotného významu manželství coby vyobrazení Krista a církve, přičemž obě tyto skutečnosti jsou definovány Kristovým sebeobětavým dílem na kříži, aby tím byla vyloučena jakákoli chlouba a jakýkoli otrocký vztah.

První dvě kázání byla věnována prvnímu z těchto důvodů: Základem manželství je vyobrazení Boží smluvní lásky. Manželství je smlouva mezi mužem a ženou, v níž si nadosmrti slibují věrnost jako manžel a manželka v tomto novém spojení, kdy se stávají jedním tělem. Tato smlouva, zpečetěná slavnostními sliby a pohlavními spojením, je určena k tomu, aby vyobrazovala Boží trvalou smluvní milost.

Pevný základ v milosti

Dnešní námět zní: „Manželství: ukázka Boží trvalé smluvní milosti.“ Pokračujeme tedy ke druhému důvodu, který jsem uvedl. A Noël má naprosto pravdu, když říká, že nelze dostatečně zdůraznit, že manželství je modelem Krista a jeho církve – konkrétně tedy, že manželství tím dostává pevný základ v milosti, protože Kristus svou nevěstu, církev, získal pouze milostí a zachovává ji opět pouze milostí.

Jinými slovy, hlavním bodem dnes bude následující skutečnost: Vzhledem k tomu, že Kristova nová smlouva s jeho církví je vytvořena a udržována milostí vykoupenou krví, má lidské manželství vyobrazovat tuto milost nové smlouvy. A manželé tuto skutečnost vyobrazují tím, že spočinou ve zkušenosti Boží milosti, kterou pak ze své vertikální zkušenosti s Bohem promítnou do horizontální zkušenosti se svým manželským partnerem. Jinými slovy, člověk v manželství žije hodinu za hodinou v radostné závislosti na Božím odpuštění, ospravedlnění a závislosti na zaslíbené budoucí milosti, což pak hodinu za hodinou uplatňuje na svého manželského partnera – kdy má být jakýmsi prodlužovacím přívodem Božího odpuštění, ospravedlnění a zaslíbené pomoci. Na to se tedy dnes zaměříme.

Ústředním bodem je odpuštění a ospravedlňující milost

Jsem si vědom toho, že všichni křesťané to mají dělat ve všech svých vztazích (tedy ne jen křesťané v manželství): že mají žít hodinu za hodinou díky odpuštění, ospravedlnění a všezahrnující milosti Boží a pak tyto skutečnosti promítat do všech dalších vztahů svého života. Ježíš říká, že vším ve svém životě vyobrazujeme Boží slávu (Matouš 5:16). Ale manželství je ustanoveno tak, aby Boží smluvní milost vyobrazovalo zcela jedinečným, unikátním způsobem. Na rozdíl ode všech dalších lidských vztahů jsou totiž manžel s manželkou na celý život smluvně svázáni do toho nejtěsnějšího možného vztahu. V manželství jsou i jedinečné úlohy, pokud jde o zásadu vedení a podřízenost, ale tím se dnes nechci zabývat; budeme to rozebírat někdy později. Dnes budeme uvažovat a manželovi a manželce jako takových, tedy nikoli s použitím analogie ohledně hlavy a těla. Než mohou manžel s manželkou uplatnit biblicky a s milostí své unikátní úlohy, pokud jde o vedení a podřízenost, musí objevit, co znamená budovat svůj život na vertikální zkušenosti odpuštění, ospravedlnění a zaslíbené pomoci a pak tuto zkušenost promítnout a uplatnit na svého manželského partnera. Na to se chceme dnes zaměřit.

Anebo si můžeme v našem popisu pomoci slovy z kázání z minulého týdne: Co je klíčem k tomu, aby se člověk nestyděl, když je nahý (Genesis 2:25), když se ale manžel s manželkou dopouštějí mnoha věcí, ze které by se měli stydět? Klíčem je právě ta vertikální zkušenost – že Bůh odpouští, ospravedlňuje a dává svou milost – kterou je pak třeba nasměrovat horizontálně, mezi sebou navzájem, a vyobrazit ji světu kolem nás.

Přicházející Boží hněv

Podívejme se stručně na základ této pravdy, jak je to uvedeno v Koloským. Začneme v Koloským 3:6: „Pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti.“ Pokud si teď říkáte, „Nechci v souvislosti s mým vratkým manželstvím rozhodně nic slyšet o Božím hněvu,“ jste na tom podobně jako jeden znechucený rybář, který 26. prosince 2004 na pobřeží Indonésie říkal: „Nechci v souvislosti s mým vratkým rybařením rozhodně nic slyšet o tsunami.“ Řada manželství právě potřebuje získat hluboké porozumění a bázeň před Božím hněvem, protože bez toho dostáváme naředěné evangelium, které se zaměřuje pouze na lidské vztahy, ale pozbývá svou biblickou slávu. A bez toho budeš v pokušení myslet si, že tvůj hněv – tvoje nazlobenost proti tvému manželskému partnerovi je něco příliš velkého, než aby bylo možné to překonat, protože jsi ale nikdy opravdu nezakusil, jaké to je vidět neskonale větší hněv, který je překonán milostí – tedy Boží hněv vůči tobě samému.

Bůh odnímá svůj hněv

Začněme tedy tím, že Bůh odnímá svůj hněv. Vraťme se společně do pasáže v Koloským 2:13–14: „I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž.“

Naprosto zásadní je vyjádření uvedené na konci. Tento dlužní úpis, který stál proti nám, dal Bůh stranou, odstranil jej tím, že je přibil na kříž. Kdy se to stalo? Před dvěma tisíci lety. Nestalo se to ve tvém nitru, ani díky jakékoli pomoci z tvé strany. Bůh to učinil pro tebe a naprosto bez jakéhokoli tvého přičinění předtím, než ses narodil. V tom je ta úžasná skutečnost naší spásy.

Dlužní úpis byl odstraněn na kříži

Je důležité, abyste jasně viděli tuto nejúžasnější a nejúchvatnější pravdu: Bůh vzal dlužní úpis se všemi tvými hříchy, jejichž následkem jsi byl dlužníkem a zasluhoval sis Boží hněv (hříchy jsou přečiny proti Bohu, jimiž si na sebe přivádíme jeho hněv), a namísto aby ti tento úpis předložil jako soudní příkaz, jímž by tě poslal do pekla, jej vložil do rukou svého Syna a nechal tento dlužní úpis přibít na kříž.

Čí hříchy byly přibity na kříž? Čí hříchy byly na kříži potrestány? Mé hříchy. A hříchy mé manželky a všech dalších, kdo si ve svém beznadějném zoufalství uvědomují, že se nemohou sami nijak spasit, a důvěřují jedině Kristu. Čí ruce byly přibity na kříž? Kdo byl na kříži potrestán? Ježíš. Místo nás. Místo mě. Bůh odsoudil mé hříchy v Kristově těle (Římanům 8:3). Manželé, je naprosto zásadní, abyste tomu věřili celým svým srdcem. Manželky, je naprosto zásadní, abyste tomu věřily celým svým srdcem.

Ospravedlnění jde ještě dále než odpuštění

A nyní je vhodné začít mluvit o ospravedlnění, jak je vysvětlováno v knize Římanům. Ospravedlnění jde totiž ještě dále než odpuštění. Bůh nám díky Kristus nejen odpouští, ale díky Kristu nás dokonce prohlašuje za spravedlivé. Bůh na nás má dva požadavky: požaduje trest za naše hříchy a požaduje dokonalost v našem životě. Naše hříchy musí být potrestány a náš život musí být spravedlivý. Ale my svůj hřích nedokážeme nést (Žalm 49:8–10), ani si sami nedokážeme zajistit spravedlnost. „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden.“ (Římanům 3:10)

A proto Bůh ve své nezměrné lásce k nám dal svého vlastního Syna, aby zajistil obojí. Kristus nese náš trest a Kristus zajišťuje naši spravedlnost. A když přijmeme Krista (Jan 1:12), je nám přičteno jeho potrestání i veškerá jeho spravedlnost (Římanům 4:4-6; 5:19; 5:1; 8:1; 10:4; Filipským 3:8-9; 2. Korintským 5:21).

Ospravedlnění uplatněno vůči partnerovi

Ospravedlnění je vertikální skutečnost, kterou musíme uplatnit horizontálně vůči svému manželskému partnerovi, má-li být naše manželství obrazem Boží smluvní milosti. Vidíme to v Koloským 3:12–13: „Oblečte se tedy jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, v slitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy.“

„Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy“ – svému manželskému partnerovi. Jako Pán ,snáší‘ vás, stejně tak snášejte i vy svého manželského partnera. Pán vás ,snáší‘ každodenně, když nenaplňujete jeho vůli. Nedozírná propast mezi tím, co od tebe čeká Kristus, a čeho skutečně dosahuješ, je nekonečně větší než onen nepatrný rozdíl mezi tím, co ty sám očekáváš od své manželky, a čeho skutečně dosahuje ona sama. Kristus vždy odpouští nesrovnatelně více a vždy snáší více než my sami. Odpouštějte stejně, jak vám bylo odpuštěno. Snášejte se navzájem, stejně jako Bůh snáší vás. A platí to naprosto stejně, ať je tvůj manželský partner věřící nebo nevěřící. Kéž svému manželskému partnerovi projevuješ stejnou míru milosti, jakou Bůh projevil vůči tobě na Kristově kříži!

A je-li tvůj manželský partner věřící, přidej si k tomu ještě následující myšlenku: Jako tě Bůh počítá za spravedlivého v Kristu, ačkoli takový ve svém chování a ve svých postojích nejsi, stejně počítá za spravedlivého i tvého manželského partnera, ačkoli takový ve svém chování a ve svých postojích není. Jinými slovy, ve 3. kapitole Koloským se říká něco jako, přijmi vertikální milost odpuštění a ospravedlnění a uplatni ji horizontálně vůči svému manželskému partnerovi. A o to v manželství ve své podstatě jde – vyobrazovat či zrcadlit Kristovu smluvní milost.

Potřeba moudrosti zakořeněné v evangeliu

V této chvíli vás možná napadají stovky různých situací, k nimž v manželství dochází. Tyto situace si vyžadují hlubokou duchovní moudrost zakořeněnou v pravdě evangelia a v dlouhých letech bolestivé, věrné zkušenosti. Také z toho vidíte, že není naprosto možné, abych toto kázání nějak uplatnil na konkrétní potřeby každého z vás. Kromě kázání potřebujeme Ducha svatého, modlitbu, potřebujeme sami rozjímat o Slově Božím, potřebujeme číst, k čemu došli druzí, potřebujeme radu moudrých přátel, kteří byli vytříbeni utrpením, potřebujeme církev, která nám poskytne oporu, když se nám v životě bude vše hroutit. Proto si nedělám iluze, že bych dokázal říci vše potřebné, co by vám mělo konkrétně pomoci.

Žít vertikálně, uplatňovat vše horizontálně

Možná by na závěr bylo dobré, abych uvedl několik důvodů, proč tolik zdůrazňuji smluvní lásku, odpuštění a ospravedlnění. Což snad nevěřím, že mám na druhém člověku hledat to dobré? Ale věřím tomu. Vede mě k tomu má vlastní životní zkušenost i Bible. Vždyť Pán Ježíš zde má svou nevěstu, církev, a jistě je možné a dobré líbit se Pánu (Koloským 1:10). A náš Pán si jistě zaslouží, abychom v něm hledali své potěšení. Ideální manželství vypadá následovně: Je to vztah dvou lidí, v němž se oba osobně pokořují a vynakládají úsilí měnit se zbožnými způsoby tak, aby přinášeli svému manželskému partnerovi potěšení a naplňovali jeho tělesné i citové potřeby. Ano. Vztah Krista a církve toto vše zahrnuje.

Ale proč zdůrazňuji, že máme žit vertikálně, tedy z milosti Boží, kterou pak máme horizontálně uplatňovat na svého manželského partnera tak, že mu budeme odpouštět a přičítat mu spravedlnost? Vedou mě k tomu následující důvody: 1) Protože v manželství budou konflikty, kvůli hříchu a našim osobním zvláštnostem (přičemž možná ani nebudete schopni se shodnout na tom, co je jen nějaká osobní zvláštnost a co je už hřích); 2) protože naše vzájemné city začnou znovu kvést, i když předtím již téměř odumřely, když vytrváváme v té úmorné dřině, kdy si nadále odpouštíme; a 3) protože Bohu náleží veškerá sláva, když dva velmi odlišní a velice nedokonalí lidé žijící ve výhni svých vzájemných utrpení vytvářejí život ve věrnosti tím, že spoléhají na Krista.

Bůh ti v Kristu odpustil – a stejně odpustil i tvému manželskému partnerovi

Až budeme příště v našem tématu pokračovat, řeknu vám o jednom objevu, který jsme spolu s Noël udělali. Počítám, že si to kázání pojmenujete nějak jako „kázání o kompostu“.

Ale manželé a manželky, každopádně si hluboko do svého nitra zapište tuto obrovskou pravdu – která je větší než jakýkoli problém ve vašem manželství – že Bůh nám odpustil všechna provinění a „vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž“. Věř tomu celým svým srdcem a pak tuto pravdu uplatni ve svém vztahu ke svému manželskému partnerovi.

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.