I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. 27 Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. 28 Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.

Byl bych rád, abychom se dnes zamysleli nad třemi skutečnostmi, o nichž můžeme získat z tohoto textu poučení. Za prvé, Bůh stvořil člověka. Za druhé, Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Za třetí, Bůh stvořil člověka jako muže a ženu.

Je možné těmto třem pravdám věřit, a nebýt křesťanem. Jsou vyučovány v Židovských písmech. Proto by Žid, který přijímá Písmo, měl přijímat i tyto pravdy. I když někdo těmto třem pravdám věří, aniž by byl křesťanem, přesto všechny tyto pravdy poukazují na křesťanství. Každá z těchto skutečností totiž nachází své naplnění teprve v Kristově díle. A právě o tom chci dnes mluvit, především s důrazem na třetí pravdu – že jsme stvořeni k Božímu obrazu jako muž a žena.

1. Bůh stvořil lidské bytosti

Podívejme se na první pravdu: Lidé byli stvořeni Bohem. Domnívám se, že si to žádá vysvětlení. PROČ nás Bůh stvořil? Pokud něco stvoříte, máte k tomu přece nějaký důvod. Ale dostáváme na tuto otázku přiměřenou odpověď ve světě, jak jej známe? Starý zákon mluví o tom, že svět má být pod správou člověka, který byl stvořen k Boží slávě (Izajáš 43:7). Země má být naplněna poznáním Hospodina.

Ale co vidíme? Vidíme svět, který se proti Stvořiteli bouří. Vidíme, že Židovská písma nám předkládají příběh o stvoření jaksi neukončený, přičemž naděje na slávu má teprve přijít. Pokud tedy pouze věříme, že Bůh stvořil lidi tak, jak to učí Židovská písma, žádá si to, aby byl dovyprávěn ještě zbytek tohoto příběhu, který ale nacházíme až v křesťanství. Pouze v Kristu totiž může být dosaženo účelu stvoření.

2. Bůh nás stvořil ke svému obrazu

Nebo si vezměme například tu druhou pravdu: Bůh nás stvořil ke svému obrazu. Jistě to tedy musí mít cosi společného s tím, proč zde jsme. Boží záměr v tom, jak jsme byli stvořeni, musí mít nějakou spojitost se skutečností, že nejsme žáby, ještěrky, ptáci ani opice. Pouze lidé jsou stvořeni k obrazu Božímu, pouze lidé; zvířata takto stvořena nejsou.

Ale co jsme udělali z tohoto důstojného postavení? Jsme jako Bůh? Ano i ne. Ano, jsme jako Bůh, i když jsme hříšní a nevěřící; i přesto je zde stále něco z Božího obrazu. Víme to, protože Bůh v Genesis 9:6 řekl Noemovi: „Kdo prolévá krev člověka, jiným člověkem bude prolita krev jeho. Vždyť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka.“ Jiným slovy, i ve světě, kde je hřích (a například i vražda), jsou lidé i přesto k obrazu Božímu. Lidi není možné zabíjet jako myši či komáry. Kdo zabije člověka, přijde o svůj život. (Viz Jakuba 3:9.)

Jsme ale k Božímu obrazu, jak to Bůh původně zamýšlel? Není tento obraz někdy znetvořen až k nepoznání? Máte pocit, že jste jako Bůh tak, jak to původně mělo být? Víra, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu, si opět žádá určité naplnění, dokončení – v tomto případě si žádá určité vykoupení, přeměnu, určitou obnovu. A právě to přináší křesťanství. „Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás – je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili… [Máme] obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Efezským 2:8–10; 4:24). Bůh nás stvořil ke svému obrazu, ale my jsme tento obraz znetvořili téměř k nepoznání. A řešení přichází v Ježíši. Ježíš k nám přichází vírou a odpouští, přečisťuje a začíná projekt obnovy, který se nazývá posvěcení a který bude zakončen slávou, již Bůh pro lidstvo zamýšlel od počátku. Víme, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu, a právě proto si náš hřích a porušenost žádá odpověď. A touto odpovědí je Ježíš.

3. Bůh nás vytvořil jako muže a ženu

Třetí pravdou v těchto verších je skutečnost, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. I tato skutečnost poukazuje ke křesťanství a žádá si úplnost v Kristu. Jak? Přinejmenším ve dvou ohledech. Ten první se týká tajemství manželství. A druhý ohled se týká znetvořených vztahů mezi mužem a ženou, vztahů zatížených hříchem, jak je vidíme v průběhu dějin.

Tajemství manželství

Vezměme si tajemství manželství. V Genesis 2:24, těsně po popisu stvoření ženy, Mojžíš (pisatel knihy Genesis) říká: „Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo.“ Když apoštol Pavel cituje tento verš v Efezským 5:31, v dalším verši říká: „Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.“ A na tomto základě pak odhaluje význam manželství: Je symbolem Kristovy lásky k církvi, která je reprezentována milujícím vedením manžela vůči své manželce; a je symbolem toho, jak se církev ochotně podřizuje Kristu, což je reprezentováno tím, jaký vztah má manželka ke svému manželovi.

Apoštol Pavel popisuje verš v Genesis 2:24 jako „tajemství“, protože Bůh v Genesis nezjevil jasně veškerý svůj záměr pro manželství muže a ženy. Ve Starém zákoně byly určité náznaky, že manželství je jako vztah Boha a jeho lidu. Ale o tajemství manželství se podrobně dozvídáme teprve s příchodem Krista. Manželství má být obrazem Kristovy smlouvy se svým lidem, obrazem jeho nasazení pro svou církev a věrnosti vůči ní.

Co tedy vidíme? Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, ustanovil manželství jako vztah, kdy muž opustí svou matku a otce a ve smluvním vztahu přilne ke své manželce. A vidíme, jak tento akt stvoření a ustanovení manželství si doslova žádá zjevení Krista a jeho církve. Tyto skutečnosti si žádají křesťanství, jímž je toto tajemství zjevováno.

Pro většinu lidí, i křesťanů, je to zcela cizí myšlenka, protože manželství je institucí jak světskou, tak i křesťanskou. Nalézáme jej ve všech kulturách, nejen tedy v křesťanské společnosti. Proto asi neprojevujeme přílišnou ochotu smýšlet o všech těch nekřesťanských manželstvích jako tajemném symbolu Kristova vztahu s jeho církví. Ale je to tak. A již skutečnost, že v manželství je spojen muž se ženou, volá po tom, aby se Kristus dal poznat ve svém vztahu k církvi. Křesťanstvím je tedy završeno naše poznání o manželské smlouvě.

Dovolte mi nyní použít určitý obraz, který předložím způsobem, který vás možná dosud nenapadl. Kristus přijde opět na zem. Opět přijde stejným způsobem, jakým jste jej viděli odcházet. Tak to řekli andělé. Představte si tedy ten den spolu se mnou. Nebesa jsou otevřená, zní zvuk trubky a Syn člověka se objevuje na oblacích s mocí a velkou slávou, s desetitisíci svatými anděly. Posílá je shromáždit vyvolené od čtyř větrů a křísí z mrtvých ty, kdo zemřeli v Kristu. Dává jim nové, slavné tělo jako má on sám, a zbytek z nás přeměňuje v okamžiku, abychom odpovídali jeho slávě.

Přípravy Kristovy nevěsty (církve!), jež trvaly celá staletí, jsou u konce a Kristus své nevěstě jakoby nabízí své rámě a vede si ji k hodovnímu stolu. Nadešel čas Beránkovy svatební večeře. Beránek povstává v čele stolu a milióny svatých ztichnou. A Beránek říká: „Toto, moji milovaní, je význam manželství. K tomuto manželství poukazovalo. Proto jsem vás vytvořil jako muže a ženu a ustanovil jsem manželskou smlouvu. Od nynějška již lidé nebudou vstupovat do manželství ani nebudou žít v manželství, protože skutečnost nadešla a její předobraz již může pominout“ (viz Marka 12:25; Lukáše 20:34–36).

Nyní si připomeňme, čím se právě zabýváme: Snažíme se vidět, jak ona třetí pravda, že Bůh nás stvořil ke svému obrazu jako muže a ženu, poukazuje na křesťanství jako své naplnění. A uvedl jsem, že na manželství poukazuje ve dvou ohledech. Za prvé se jedná o tajemství manželství. Stvořením člověka jako muže a ženy je poskytnut potřebný rámec k ustanovení manželství. Bez muže a ženy není možné manželství. A skutečnou podstatu významu manželství plně neznáme, dokud nevidíme, že manželství má být podobenstvím Kristova vztahu s jeho církví.

Stvoření muže a ženy tedy poukazuje na manželství a manželství dále poukazuje na Krista a církev. A proto víra, že Bůh nás stvořil ke svému obrazu jako muže a ženu, není úplná bez křesťanství – bez Krista a jeho díla spásy pro svou církev.

Historicky porušené vztahy mezi mužem a ženou

Uváděl jsem, že stvoření muže a ženy k obrazu Božímu poukazuje nutně na křesťanství ještě v jednom ohledu, a to z hlediska porušených vztahů mezi mužem a ženou, jak je vidíme v dějinách. Pokusím se to vysvětlit.

Když vstoupil do světa hřích, měl pustošivý dopad na vztah mezi mužem a ženou. Bůh přichází k Adamovi poté, co pojedl ze zakázaného ovoce, a ptá se jej, co se stalo. Adam v Genesis 3:12 odpovídá: „Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl.“ Jiným slovy, je to její vina (nebo i tvoje, protože jsi mi ji dal!), takže má-li někdo za toto provinění zemřít, měla by to být ona!

Zde máme začátek veškerého domácího násilí, zneužívání manželek, znásilňování, veškerého sexuálního zastrašování, veškerých možných způsobů ponižování ženy, kterou Bůh stvořil ke svému obrazu.

V Genesis 3:16 je vysloveno prokletí nad padlým mužem a ženou: „Ženě řekl: Velice rozmnožím tvé strádání a tvou úzkost, v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout.“ Jinými slovy, důsledkem hříchu a prokletí je konflikt mezi oběma pohlavími. Tento verš rozhodně nepopisuje, jak by se věci měly mít. Jedná se o popis toho, jak budou věci vypadat pod prokletím, pod nadvládou hříchu. Budou zde dominantní, vládnoucí muži a úskočné ženy. To ale nemá být význam toho, jak Bůh stvořil muže a ženu ke svému obrazu. Jedná se o ohyzdný dopad hříchu.

Jak ale tato ohyzdnost poukazuje na křesťanství? Poukazuje na křesťanství, protože tento stav si žádá uzdravení, které křesťanství přináší do vztahu mezi mužem a ženou. Jestliže nás Bůh stvořil ke svému obrazu JAKO MUŽE A ŽENU, musí z toho vyplývat, že muž a žena jsou si rovni, že mají stejnou důstojnost, zasluhují si stejnou úctu, rovnocenně se doplňují a mají i stejný úděl. Ale kde to vše vidíme v dějinách tohoto světa? Teprve v uzdravení, které přináší Ježíš.

Dva postřehy o uzdravení, které přináší Ježíš

Lze o tom říci opravdu velmi mnoho, ale dovolte mi zde uvést pouze dvě skutečnosti.

3.1 Jaký úděl je v tom, že nás Bůh stvořil jako muže a ženu

Předně Petr v 1. Petra 3:7 uvádí, že křesťanský manžel a manželka jsou ,spoludědici milosti života‘. Co to znamená? Znamená to, že v Kristu muži a ženy nabývají zpět to, co bylo původně zamýšleno, když nás Bůh stvořil ke svému obrazu jako muže a ženu. Znamená to, že společně mají jako muž a žena vyobrazovat Boží slávu a společně mají jako spoludědici také Boží slávu zdědit.

Muž a žena, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu (když tento obraz vidíme společně s hříchem), potřebují konečné uzdravení, které přichází až s transformujícím dílem Kristovým a s dědictvím, které Kristus vykoupil pro hříšníky. Kristus pro nás získává z hříšného stavu zpět skutečnost, že muž a žena jsou nyní spoludědici milosti života.

3.2 Význam svobodného stavu jako muž a žena

Je třeba zmínit ještě jednu skutečnost, jakým způsobem Kristus vše mění a překonává ohyzdnost našich vzájemných potyček a jak naplňuje úděl, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu jako muž a žena. Je to rozebíráno v 7. kapitole 1. Korintským. Pavel zde říká na svou dobu cosi téměř neuvěřitelně radikálního: „Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já… Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána, jak by se zalíbil Pánu… Neprovdaná žena a panna se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem… Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych vás omezoval, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu“ (1. Korintským 7:8, 32–35).

Vidíte, co z toho vyplývá? Vyplývá z toho, že uzdravení, jež Ježíš přináší muži a ženě, stvořeným k Božímu obrazu, není závislé na manželství. Pavel vlastně ze své zkušenosti svobodného muže (a ze vzoru Ježíše coby svobodného muže) ukazuje, že svobodným mužům a ženám je k dispozici jedinečná oddanost Pánu, která obvykle není možná pro svaté, kteří jsou v manželství.

Lze to říci ještě jinak: Manželství je dočasným ustanovením pro tento věk, do vzkříšení mrtvých. Podstatou významu manželství a jeho účelem je vyobrazovat či představovat Kristův vztah k církvi. Ale až přijde skutečnost, toto zástupné zpodobnění, jak je známe, bude dáno stranou. A v nastávajícím věku již nebude manželství, ani do manželství nebude nikdo vstupovat. A ti, kteří byli svobodní a byli oddáni Pánu, zasednou na Beránkově svatební hostině jako plnoprávní spoludědici milosti života. A podle své oddanosti Pánu a svých obětí budou odměněni láskou, vztahem a radostí, jež si ani neumíme představit.

Shrnutí

Shrňme si tedy, co jsme si ukázali.

1. Bůh stvořil lidi. Když se uzavírá Starý zákon, je stále ještě třeba vidět zbytek příběhu – křesťanství – aby vůbec dávalo smysl, co Bůh původně zamýšlel. Boží záměr ve stvoření je bez Kristova díla prostě neúplný.

2. Bůh nás stvořil KE SVÉMU OBRAZU. Ale my jsme tento obraz znetvořili, že je téměř k nerozeznání. Tato pravda si tedy žádá naplnění v křesťanství, protože Ježíš znovu nabývá to, co bylo ztraceno. Říká se tomu „nové stvoření v Kristu“. Díky tomu je zde obraz, který byl obnoven ve spravedlnosti a svatosti.

3. Bůh nás stvořil ke svému obrazu JAKO MUŽE A ŽENU. I tato pravda si žádá naplnění v křesťanství. Není možné plně chápat, co znamená být mužem a ženou v manželství, dokud nevidíme, že manželství má být obrazem Krista a církve. A není možné znát skutečný úděl toho, že jsme byli k Božímu obrazu stvořeni jako muž a žena, dokud nevíme, že muž a žena jsou spoludědici milosti života. A také není možné plně chápat význam svobodného stavu jako muž a žena, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu, dokud díky Kristu nevíme, že v nastávajícím věku již nebude manželství, a tudíž slavný úděl toho, že jsme muž a žena, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu, nezávisí na manželství ale na oddanosti Pánu.

Syťte se proto těmito pravdami: Bůh vás stvořil. Stvořil vás ke svému obrazu. Stvořil vás muže a ženu, abyste nakonec mohli být cele, úplně, radikálně a jedinečně oddáni Pánu.

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.