Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. 33 Prodejte svůj majetek a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kde nepřichází zloděj ani neničí mol. 34 Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

Podstata uctívání spočívá v tom, že Boha si ceníme naprosto nade vše. Prostřednictvím různých forem uctívání pak ukazujeme, nakolik si Boha ceníme. Celý náš život má být uctíváním, protože ať jíme nebo pijeme - ať děláme naprosto cokoli - vším ukazujeme, nakolik je pro nás cenná Boží sláva (1. Korintským 10:31). Peníze a hmotné věci jsou nedílnou součástí našeho života, a proto Bůh chce, aby tyto věci byly i nedílnou součástí našeho uctívání - protože celý náš život má být uctíváním. Proto svými penězi a hmotnými věcmi Boha uctíváme - přitom, jak je získáváme, jak je používáme, na co je vynakládáme a jak je dáváme způsobem, jímž dáváme najevo, nakolik je naším pokladem Bůh - a nikoli peníze. Na to se tedy zaměřuje dnešní pasáž Písma. V této pasáži se tedy vlastně mluví o uctívání.

Své místo má pochopitelně i naše společné uctívání - tedy například v neděli dopoledne. I zde platí tatáž definice: podstatou uctívání je cenit si Boha jako svůj nejvyšší poklad. A jednotlivými formami uctívání pak vyjadřujeme, jak si Boha ceníme (patří sem kázání, naslouchání Božímu slovu, modlitby, zpěv, dávání, účast na večeři Páně atd.). Součástí našeho společného uctívání v naší církvi (Bethlehem Baptist) je také „peněžní sbírka“, která obvykle probíhá přibližně uprostřed našeho společného uctívání, což je pro nás příležitostí uctívat Boha svými penězi, které ze své peněženky či bankovního účtu dáme na misii či službu v zájmu Krista.

Tento konkrétní projev uctívání při naší společné bohoslužbě je jednou malou částí celkového uctívání, které projevujeme i svými penězi a které projevujeme každý den i tím, jak peníze vyděláváme, jak je utrácíme, na co je vynakládáme, jak je šetříme a jak je dáváme. Naše dnešní pasáž z Lukáše 12:32-34 se tedy týká většího obrazu, jak uctíváme Boha svými penězi, a proto se tedy také vztahuje k tomu, co děláme s našimi penězi i při našem společném uctívání. Podívejme se tedy na některé hlavní body této pasáže tak, abychom je pak mohli uplatňovat v celém svém životě i při našem společném uctívání.

„Neboj se“

Za prvé, Bůh nám ve 32. verši přikazuje, abychom se nebáli, co se týče peněz a hmotných věcí. Nemějte obavy, nebojte se. „Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.“ Pojďme ale více do hloubky. Bůh chce, abychom se ohledně peněz a hmotných věcí nebáli, protože pak bude více patrných pět úžasných skutečností o Bohu. Jinými slovy, skutečnost, že si neděláme obavy, se pak stává nádherným vnitřním projevem našeho uctívání.

Když se nebojíme, především tím ukazujeme, že si Boha ceníme jako našeho Pastýře. „Neboj se, malé stádečko.“ Jsme jeho stádečko a Bůh je náš Pastýř. Je-li naším Pastýřem, můžeme na sebe uplatnit Žalm 23: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.“ Nebudu mít nedostatek čehokoli, co skutečně potřebuji. Když se nebojíme, ukazujeme tím, jak vysoce si ceníme našeho Pastýře.

Za druhé, když se nebojíme, ukazujeme, jak si Boha ceníme jako našeho Otce. „Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.“ Nejsme jen jeho stádečkem, jsme také jeho dětmi a Bůh je naším Otcem. Význam je pak zřejmý z 30. verše: „Toto všechno horlivě hledají národy tohoto světa. Váš Otec ví, že to potřebujete.“ Jinými slovy, váš Otec o vás skutečně pečuje, skutečně ví, co potřebujete, a o vaše potřeby se postará. (Dejte si ale pozor, abyste Bohu nediktovali své „potřeby“, ale učte se na své „potřeby“ nahlížet z Božího hlediska!)

Za třetí, když se nebojíme, ukazujeme, jak si Boha ceníme jako našeho Krále. „Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.“ Bůh je Král, a proto nám může dát „království“. Ten, kdo o nás pečuje, je nesmírně mocný. Výraz „Pastýř“ v sobě nese především myšlenku ochrany a zaopatření; výraz „Otec“ v nás vyvolává pocity lásky, něžnosti, autority, péče a vedení; výraz „Král“ si spojujeme s mocí, svrchovaností a bohatstvím. Jestliže tedy Bohu důvěřujeme jako našemu Pastýři, Otci a Králi a neděláme si obavy, co se týče peněz a hmotných věcí, ukazujeme tím, jak je pro nás Bůh ve všech těchto ohledech skutečný a jak je pro nás nesmírně cenný. Proto Boha uctíváme.

Za čtvrté, když se nebojíme, ukazujeme, jak štědrý je náš Bůh. „Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.“ Všimněme si, že Bůh nám království dává -- neprodává nám je, nepůjčuje nám je ani nám je nepronajímá. Království nám dává. Bůh je nekonečně bohatý, a proto od nás žádnou platbu nepotřebuje. Cokoli bychom se mu pokoušeli dát, mu totiž již stejně patří. „Co z toho, co máš, jsi nedostal?“ (1. Korintským 4:7) Bůh je tedy nesmírně štědrý. Pokud se nebojíme a důvěřujeme ohledně svých potřeb Bohu, velebíme jej tím a zveličujeme jeho majestát.

A za páté, když se nebojíme, ukazujeme, jak šťastný je náš Bůh. „Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.“ Bohu se to „zalíbilo“, je mu potěšením dát vám království. Chce to učinit, dělá mu to radost. Každý z nás možná neměl otce, který rád dával, jemuž působil více potěšení dávat než dostávat. Ale teď už na tom nesejde, protože nyní můžete mít takového Otce, Pastýře a Krále. Důvěřujte mu jako Otci skrze Kristovo smírné dílo a uvidíte, že Bůh je skutečně vaším Otcem.

Z našeho textu se tedy za prvé dozvídáme, že bychom si měli Boha cenit jako Pastýře, Otce a Krále, který je štědrý a jemuž se zalíbilo dát nám Boží království - dát nám nebe, dát nám věčný život, radost a vše, abychom se do nebe dostali. Ceníme-li si Boha - důvěřujeme-li mu - nebudeme se bát, čímž bude náš Bůh uctíván. To je tedy základ pro celý zbytek naší dnešní pasáže a tohoto kázání. Díky tomuto zaslíbení je možné vše, co v budoucnu očekáváme.

Podnět k jednoduchému životu, nikoli ke hromadění majetku

Za druhé, pokud Bohu takto důvěřujeme, je nám to velkou pomocí k jednoduchému životu, kdy se nechceme zaměřovat na hromadění majetku. Ve 33. verši se uvádí: „Prodejte svůj majetek a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kde nepřichází zloděj ani neničí mol.“

Zaměřme se nyní na slova: „Prodejte svůj majetek.“ Ke komu zde Ježíš mluví? Podle 22. verše to Ježíš „řekl svým učedníkům“, z nichž většina nepatřila mezi bohaté. Neměli mnoho majetku. A přesto jim Ježíš říká: „Prodejte svůj majetek.“ Neříká, kolik majetku mají prodat. U Lukáše 18:22 říká Ježíš jednomu bohatému předákovi: „Prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích; pak přijď a následuj mne.“ Prodej veškerý svůj majetek. Když se s Ježíšem setkal Zacheus, řekl mu: „Hle, polovinu svého majetku, Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně“ (Lukáš 19:8). Zacheus tedy pak dával padesát procent ze svého majetku. Ve Skutcích 4:37 se dozvídáme, že Barnabáš „měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů“. Prodal tedy přinejmenším jedno pole.

Bible nám však neříká, kolik majetku máme prodat. Ale proč vůbec máme nějaký majetek prodávat? Dávat almužny - svými penězi projevovat lásku těm, kdo jsou bez nezbytných prostředků k životu a kdo jsou bez evangelia (bez nezbytného prostředku k věčnému životu) - je natolik důležité, že pokud nemáme žádnou hotovost, měli bychom něco prodat, abychom pak mohli druhým dávat. Ale uvažujme přímo o dané situaci. Tito učedníci nejsou boháči, kteří u sebe shodou okolností jen nemají žádnou hotovost, ale jinak mají velké jmění v obligacích či nemovitostech. Většina takových lidí totiž obvykle má poměrně velké úspory. Ale Ježíš neřekl: „Vezmi něco ze svých úspor a dávej almužny.“ Řekl: „Něco prodej, abys mohl dávat almužny.“ Proč? Dá se dost dobře předpokládat, že tito lidé žili až na samé hranici svých možností, že ani žádné peníze neměli, takže museli nejprve něco prodat, aby vůbec mohli něco druhým dát. A Ježíš po svých učednících chtěl, aby se zaměřovali na jednoduchý život, a nikoli na hromadění majetku.

Co je zde tedy zdůrazňováno? Důraz je kladen na to, že v křesťanském životě jsme mocně podněcováni k jednoduchému životu, nikoli k hromadění majetku. Podnětem pro nás je skutečnost, že si ceníme Boha jako našeho Pastýře, Otce a Krále nesrovnatelně více než svého majetku. Je to pro nás nesmírně silným podnětem ze dvou důvodů. Za prvé, Ježíš řekl: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kdo mají majetek“ (Lukáš 18:24). A u Lukáše 8:14 Ježíš říká, že bohatství „dusí“ Boží slovo. Po Božím království však toužíme nesrovnatelně více než po věcech. Nechceme, aby Boží slovo bylo v našem životě udušeno. Tato skutečnost je nám tedy silným podnětem, abychom svůj život zjednodušovali a abychom se nezaměřovali na hromadění majetku. Za druhé toužíme, aby světu bylo zjevné, jak je Bůh vyvýšený. A Ježíše nám zde říká, že prodávat své věci a dávat almužny je jednou z možností, jak ukazovat, že Bůh je pro nás skutečný a že je pro nás drahocenný jako náš Pastýř, Otec a Král.

Druhé ponaučení z našeho textu je tedy následující: Když důvěřujeme Bohu jako našemu Pastýři, Otci a Králi, je to pro nás velmi silným podnětem, abychom usilovali o jednoduchý život a abychom nehromadili majetek. Tím se pak uctívání přesouvá z našeho nitra, ze skrytého místa v našem srdci, do viditelných projevů - což je pak ke slávě našeho Boha.

Jak mít co největší poklad v nebi, a ne na zemi

Třetí ponaučení z toho textu spočívá v tom, že peníze nám mají sloužit k tomu, abychom nakonec měli co největší poklad v nebesích, a ne na zemi. Uveďme si znovu 33. verš: „Prodejte svůj majetek a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kde nepřichází zloděj ani neničí mol.“ Jaká souvislost je mezi prodejem majetku a naplňováním potřeb druhých (v první části tohoto verše) a mezi zvětšováním svého pokladu v nebesích (na konci verše)?

Souvislost je asi následující: Měšce, které nevetšejí, a poklady v nebesích, které neselhávají, si děláme tím, že prodáváme svůj majetek proto, abychom naplňovali potřeby druhých. Jinými slovy, díky lásce zjednodušujeme svůj život na zemi, čímž se umocňuje naše radost v nebesích.

Nenechte si ujít tuto úžasnou myšlenku. Ježíš takto smýšlí a mluví vlastně stále. Pokud se ve své mysli zaměřujeme na nebesa, chováme se pak zcela jinak. Lidé, kteří jsou naprosto přesvědčeni, že skutečně záleží především na našemu pokladu v nebesích a nikoli na hromadění peněz na zemi, neustále přemýšlejí o tom, jak žít jednodušeji, aby mohli sloužit. A proto pak mají ve zvyku dávat. A proto i ve své práci pracují co nejlépe, aby měli „co dávat tomu, kdo má nedostatek“ (Efezským 4,28).

A jaká je zde souvislost s uctíváním? Ježíš nám přikazuje, abychom si shromažďovali poklad v nebesích, tedy abychom se především zaměřovali na svou radost v Bohu. Máme to dělat tím, že kvůli druhým lidem prodáváme své věci a zjednodušujeme svůj život. To znamená, že způsobem, jakým používáme své peníze, dáváme najevo, nakolik si radosti v Bohu ceníme více než peněz a věcí. A to je uctívání.

Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce

A teď už je před námi poslední ponaučení z naší dnešní pasáže: Ve svém srdci jdeme za tím, co považujeme za svůj poklad. A Bůh chce, abychom šli za ním samotným. Ve 34. verši čteme: „Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ Díky tomuto vysvětlení vidíme, proč bychom měli usilovat o neselhávající poklad v nebesích. „Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ Je-li váš poklad v nebesích, kde je Bůh, bude právě tam i vaše srdce.

Co se tedy v tomto zdánlivě jednoduchém verši dozvídáme? Výraz „poklad“ vlastně znamená „předmět či objekt, jehož si ceníme“. A výraz „srdce“ vlastně znamená „orgán, který si něčeho cení“. Čtěte tedy tento verš následovně: „Kde je předmět či objekt, jehož si tolik ceníte, tam bude i orgán, který si jej tolik cení.“ Jestliže objektem, jehož si tolik ceníte, je Bůh v nebesích, bude vaše srdce s Bohem v nebesích. Ale pokud objektem, jehož si tolik ceníte, jsou peníze a věci na zemi, bude i vaše srdce zde na zemi. Budete pak na zemi, odříznuti od Boha.

A právě to měl na mysli Ježíš u Lukáše 16:13, když řekl: „Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Sloužíme-li mamonu, ceníme si peněz a usilujeme o vše, co nám z nich může plynout. Ve svém srdci pak jdeme za penězi. Sloužíme-li však Bohu, ceníme si Boha a usilujeme o vše, co nám může dát jedině Bůh. Ve svém srdci pak jdeme za Bohem.

A to je uctívání: Když si v srdci ceníme Boha a hledáme Boha jako poklad, který je nám nade všechny poklady.

Dávání peněz je projevem uctíváním

Na závěr jen tyto čtyři body vztáhnu na naší společnou bohoslužbu, konkrétně na část, kdy pořádáme „peněžní sbírku“. Tato chvíle a tento projev je uctíváním, bez ohledu na poskytnutý obnos - bez ohledu na to, zda vdova dá jen dvě drobné mince anebo milionář věnuje několik tisíc - jestliže při takovém dávání z celého srdce říkáme: 1) Tímto ti, Bože, projevuji důvěru, jakožto svému šťastnému, štědrému Pastýři, Otci a Králi, takže se nebudu bát, když budu takto pomáhat zaopatřovat další potřeby, a tím pádem budu mít méně peněz pro sebe. 2) Tímto také odolávám neuvěřitelnému tlaku naší kultury hromadit stále více, ale raději chci kvůli druhým svůj život zjednodušovat. 3) Tímto si ukládám poklad v nebesích, a nikoli na zemi, abych měl navždy to největší potěšení v Bohu. 4) Tímto finančním darem dávám najevo, že můj poklad je v nebesích, a proto chci jít ve svém srdci za Bohem.

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.