Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti pohanů, slovem i skutkem, 19 v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího, takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova. 20 A zakládám si na tom, že jsem takto evangelium hlásal tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě, 21 nýbrž tak, jak je napsáno: ‚Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a ti, kteří neslyšeli, porozumí.‘ 22 Proto mi také bylo mnohokrát zabráněno v tom, abych k vám přišel. 23 Nyní však už není pro mě v těchto krajinách místo a mnoho let v sobě nosím touhu k vám přijít, 24 až půjdu do Hispanie. Doufám, že na této cestě se s vámi uvidím a že mě tam vypravíte, až se s vámi napřed trochu potěším.

V této pasáži jsou tři důležité skutečnosti, na které bychom se dle mého názoru měli zaměřit. A všechny se přímo týkají našeho života (i když si toho třeba nejsme vědomi) a všechny se přímo vztahují k Bohu a jeho záměrům ve dvacátém prvním století. Za prvé to je svatá ctižádost. Za druhé, nezměrná potřeba. A za třetí, globální strategie. Zaměřme se tedy na tyto body postupně a pokusme se vidět, jak spolu navzájem souvisí, jak souvisí s námi i s dnešním světem.

1) Svatá ctižádost

Římanům 15:20 (ČSP): „Zakládám si na tom, že jsem takto evangelium hlásal tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě.“

Římanům 15:20 (KB) „Žádostiv jsa kázati evangelium, kdež ani jmenován nebyl Kristus, abych na cizí základ nestavěl.“

Pavla poháněla svatá ctižádost, byl jí ovládán. Záměrně uvádím, že Pavel byl svatou ctižádostí ovládán, protože ve 22. verši píše: „Proto mi také bylo mnohokrát zabráněno v tom, abych k vám přišel.“ A na konci 23. verše uvádí: „Mnoho let v sobě nosím touhu k vám přijít.“ Pokud v sobě máte celé roky nějakou touhu, ale nemůžete ji uskutečnit, něco vám musí bránit, něco vás musí ovládat. A Pavlovi bylo bráněno, aby nešel do Říma, protože to, co byl „žádostiv“ vykonat v oblasti Jeruzaléma a Illyrie, nebylo ještě dokončeno. A nakonec ve 23. verši píše: „Nyní však už není pro mě v těchto krajinách místo.“ A pak ve 24. verši: „A mnoho let v sobě nosím touhu k vám přijít, až půjdu do Hispanie.“

Jinými slovy, Pavel byl cele ovládán svatou ctižádostí kázat evangelium těm, kteří o Ježíši neslyšeli, a to od Jeruzaléma až po Illyrii (dnes Albánii), a od této ctižádosti nebyl ochoten ustoupit, dokud nebyla dovršena. Ale nyní je dílo v těchto oblastech vykonáno, a ctižádost Pavla žene do „Hispanie“, do Španělska. Nyní může s volností vykonat to, co si přál celá léta, tedy navštívit sbor v Římě a alespoň na chvíli se potěšit ze společenství s tamními věřícími.

Je tedy dobré být ovládán svatou ctižádostí. Jsi ovládán svatou ctižádostí? Máš svaté ambice? Používám zde přídavné jméno „svatý“, protože cíl této ctižádosti je svatý - aby lidé ze všech národů, kteří dosud o Ježíši neslyšeli, v něj uvěřili, stali se vůči němu poslušnými a byli zachráněni od svého hříchu a Boží zloby. Používám přídavné jméno „svatý“, protože tato ctižádost pochází od Boha a jeho svatého slova, jak si ještě ukážeme. Je tedy správné a dobré být ovládán a poháněn svatou ctižádostí.

Máš svatou ctižádost? Ne každý bude mít takovou ctižádost, jakou měl Pavel. Někdo sází, jiný zalévá (1. Korintským 3:6-8). Každý má své vlastní obdarování (1. Korintským 7:7). Každý z nás před svým vlastním pánem obstojí, či selže (Římanům 14:4). Ale domnívám se, že Bohu činí potěšení, když každé z jeho dětí plane svatou ctižádostí.

Svatá ctižádost v případě chlapců a dívek

Děti, naslouchejte mi chvíli velmi pozorně. Je mi jasné, že vyjádření „svatá ctižádost“, je neobvyklé a rozhodně se nepoužívá každý den. „Svatá ctižádost“ znamená, že opravdu chceme dělat, co po nás chce Bůh. Toužíme po tom a chceme to dělat natolik, že kvůli tomu ani nemůžeme dělat další věci, které jinak rádi děláme. Pavel chtěl celé roky jet do Říma. Ale nejel tam, protože něco jiného chtěl ještě mnohem více. Chtěl kázat evangelium v Asii a Řecku - v místech, kde lidé dosud o Ježíšovi neslyšeli. Velmi po tom toužil a chtěl to dělat. Takové touze říkáme „ctižádost“. A pokud se jedná o něco, co po nás chce Bůh, jedná se o „svatou ctižádost“.

Máte v sobě takovou svatou ctižádost? Patrně ještě ne, vždyť jste ještě děti. Ale jednoho dne už děti nebudete. Ale jeden z rozdílů mezi tím, když vyrůstáte jako děti anebo když vyrůstáte jako křesťané, spočívá v tom, že získáváte určitou svatou ctižádost. Většina dívenek, včetně naší malé Talithy, si velmi ráda hraje s panenkami, což je dobré. Ale přijde den, kdy dáte panenky stranou a dorostete do ještě větší radosti, kdy se třeba budete starat o skutečné děti v jeslích nebo ve školce. A možná jednoho dne dokonce povedete nějakou misii, kde se budete starat o hladovějící děti v nějaké daleké zemi nebo o opuštěné děti bez rodičů. A pro některé z vás se právě taková služba stane vaší svatou ctižádostí, pro jiné to zase bude v nějaké jiné oblasti.

A nyní vy, chlapci. Pokud věci berete, jako když jsem sám byl chlapcem, pak asi nejvíc toužíte po pořádném míči, autíčku, pušce a po dobrých kamarádech na hraní. Nikdy jsem neměl žádnou opravdovou pušku (tedy kromě vzduchovky), ale se svou kapslíkovou pistolí jsem zastřelil bezpočet zlosynů a darebáků. Rád jsem hrál fotbal s kamarády a dělal v písku silnice pro svou dřevěnou sklápěčku, a přitom všem jsem ještě dokázal tasit pistoli tak rychle, že byste to ani nepostřehli. Užívali jsme si to. A bylo to dobře.

Ale jednoho dne už nebudete malí chlapci. A jeden z rozdílů mezi tím, když vyrůstáte jako děti anebo když vyrůstáte jako křesťané, spočívá v tom, že získáváte určitou svatou ctižádost. To pak znamená, že radost z pušek, autíček a míčů se začne zmenšovat, ale zvětšovat se začne radost z toho, když se začnete zasazovat o spravedlnost a spásu. Růst znamená, že získáváte určitou svatou ctižádost mocně se ohánět mečem Ducha a třeba jezdit s náklaďákem plným lásky, kterou budete rozvážet všem potřebným, a Satanovi začnete dávat co proto ve jménu Ježíše Krista.

Mámy a tátové, svobodní lidé, mladí i staří - všichni křesťané by měli mít svatou ctižádost, něco, co skutečně, ale skutečně chcete dělat k Boží slávě. Něco, co vás zcela ovládá, co vám pomáhá, abyste znovu odkládali rozhodnutí jet do Říma. Díky této svaté ctižádosti jste zaměřeni na věčnost a tato svatá ctižádost je vášní vašeho života.

Co je zdrojem svaté ctižádosti

Co je zdrojem svaté ctižádosti? Zásadní část odpovědi je v přechodné části mezi verši 20 a 21. „A zakládám si na tom, že jsem takto evangelium hlásal tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě, nýbrž tak, jak je napsáno: [a nyní Pavel cituje Izajáše 52:15] ‚Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a ti, kteří neslyšeli, porozumí.‘“

Dozvídáme se zde o našem námětu něco naprosto úžasného. Ze Skutků, kapitol 9, 22 a 26, víme, že Pavla si povolal vzkříšený Kristus na cestě do Damašku. Ježíš dává Pavlovi poslání ve Skutcích 26:18, kde jej vysílá k pohanům, „otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od moci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými“. Pavel tedy dostává poslání přímo od vzkříšeného, živého, svrchovaného Pána Ježíše Krista, aby byl světlem pohanům.

Ale Pavel nic takového neříká v Římanům 15:21. Neříká zde přeci, „mám ctižádost být světlem pohanům, kteří neznají Krista, protože Ježíš mě k tomu povolal na cestě do Damašku“. Ale Pavel vlastně říká: „Mám tuto ctižádost - jsem ovládán touhou kázat Krista, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, protože Izajáš 52:15 říká, ‚Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a ti, kteří neslyšeli, porozumí.‘“

Jak tomu máme rozumět? Pokusím se to vysvětlit. Když Ježíš povolal Pavla na cestě do Damašku, aby nesl evangelium pohanům, kteří o Ježíši dosud neslyšeli, Pavel se obrátil do Starého zákona, aby zde dostal potvrzení a vysvětlení tohoto povolání a aby viděl, jak to zapadá do celkového Božího plánu. Potvrzení a vysvětlení zde nalezl a kvůli nám to pak uvádí. Neodvolává se tedy jen na svůj zážitek z cesty do Damašku, který my asi nikdy mít nebudeme. Odvolává se na Boží psané slovo, které máme. A právě to je tedy základem Pavlovy ctižádosti.

Co je tedy zdrojem svaté ctižádosti? Svatá ctižádost pramení z osobního setkání s živým Kristem (které nemusí být nezbytně tak dramatické jako Pavlovo setkání na cestě do Damašku) a je utvářena psaným Božím slovem, které je pro ni zdrojem poznání a moci. Když o Hospodinově zákoně rozjímáme dnem i nocí (Žalm 1:2) - když jsme pohrouženi do Božího slova - Bůh pro určitou pravdu z tohoto slova zapálí naše srdce - což se pak projeví jako svatá ctižádost. Pokud se ti to ještě nestalo, syť se Božím slovem a v tomto ohledu pros Boha.

2) Nezměrná potřeba

Bůh v nás nevzbuzuje ctižádost, která by byla jen tak bezúčelná anebo které bychom na konci svého života litovali. Prostřednictvím svaté ctižádosti se vždy naplňuje určitá potřeba - potřeba po Bohu, určitá potřeba ve světě. Svatá ctižádost tedy není sebestředná, nezaměřuje se na sebe. Vždy je projevem lásky, vždy naplňuje něčí potřebu.

A o jaké nezměrné potřebě mluví Pavel v této pasáži? Ve 20. verši uvádí: „A zakládám si na tom, že jsem takto evangelium hlásal tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno.“ Pavlovou ctižádostí tedy bylo kázat evangelium lidem, kteří dosud o Kristu neslyšeli, kteří dokonce ani neznají jeho jméno.

Národy jsou bez výmluvy

Nabízí se tedy otázka: Jestliže tito lidé ani neznají Ježíšovo jméno, mají pak odpovědnost věřit v Krista s ohledem na spásu? A jestliže tuto odpovědnost nemají, nebylo by pak lepší je ponechat v jejich nevědomosti a doufat, že Bůh jim projeví milosrdenství, takže budou spaseni, protože o Ježíši vůbec neslyšeli? Proč Pavel snášel taková utrpení, aby kázal evangelium lidem, kteří dosud o Ježíšově jménu neslyšeli?

Pavel na to odpovídá v Římanům 1:18-23. Přečtěme si to pozorně, s cílem poznat závažnost, jakou pociťoval Pavel. Tato slova jsou napsána s ohledem na všechny ty národy a lidi, kteří dosud o Ježíšově jménu neslyšeli a jež chce Pavel na základě své svaté ctižádosti evangeliem zasáhnout.

Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, 19 protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. 20 Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. [Zde je vysvětleno, proč to Pavel vidí jako nezměrnou potřebu - národy, které neslyšely o Ježíšovi, nebudou mít v soudný den žádnou výmluvu.] 21 Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. 22 Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. 23 Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů.

V Římanům 2:12 Pavel píše: „Ti, kdo bez Zákona zhřešili, bez Zákona také zahynou; a ti, kdo zhřešili pod Zákonem, skrze Zákon budou souzeni.“ Všichni budou souzeni podle toho, k čemu mají přístup. A každý, kdo neuslyší evangelium, zahyne, protože všichni potlačují pravdu a žijí ve vzpouře proti Bohu. Je jen jedna jediná naděje: Je třeba slyšet evangelium o Ježíši Kristu a věřit mu.

Je zde tedy nezměrná potřeba - národy, které neznají Ježíšovo jméno, je potřebují slyšet. Je to největší, nejnaléhavější potřeba, jakou si lze představit. Národy potřebují slyšet evangelium o Ježíši Kristu a věřit mu. Evangelium o Ježíši Kristu je totiž „Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka“ (Římanům 1:16). Bez toho nikdo nedojde ke spáse.

Každý z nás nedostal stejné povolání jako apoštol Pavel. Ale pokud nechcete výše uvedenou potřebu naplňovat, nemůžete být milující osobou.

3) Globální strategie

Ale některé z vás Bůh povolává, abyste se k Pavlovi připojili právě v této globální, celosvětové strategii. Jedná se o skutečně úžasnou strategii. Pokud v našem sboru nejste dlouho, poslouchejte pozorně, jak chápeme misii. Nejdříve si poslechněme apoštola Pavla:

Nejprve ve verši 19b: „Od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova.“ Tedy od Jeruzaléma, přes Sýrii, Malou Asii (dnes Turecko), do východní části Řecka a dále do severní Itálie (dnešní Albánie). Pavel říká, že zde dovršil zvěstování evangelia. A toto překvapivé prohlášení ještě podtrhuje ve 23. verši: „Nyní však už není pro mě v těchto krajinách místo.“ A ve 24. verši dodává: „Půjdu do Hispanie.“

Co měl Pavel na mysli svým výrokem, že v oblasti od Jeruzaléma až po Illyrii již pro něj nebylo místo k dalšímu dílu? Můžeme bezpečně říci, že v té době mohly být v celé této oblasti desetitisíce lidí, k nimž se evangelium teprve mělo dostat. Víme to, protože Pavel píše Timoteovi do Efezu (který se nachází právě v této oblasti) a vybízí ho: „Konej dílo evangelisty“ (2. Timoteovi 4:5). Jinými slovy, evidentně tam jsou lidé, kteří potřebují slyšet evangelium. A přesto Pavel říká, že dílo je v této oblasti ,dovršeno‘.

Jak tomu tedy rozumět? Pavel prostě není lokální evangelista, ale evangelista globální, je to průkopník, misionář. Není povolán k tomu, aby evangelizoval tam, kde je již nějaký křesťanský sbor, to není jeho ctižádostí. Takovou evangelizaci má provádět místní sbor. Pavlovým povoláním a ctižádostí je kázat evangelium, kde ještě není žádný sbor, který by zde kázat mohl. Nejsou zde žádní křesťané. Lidé zde ani neznají Ježíšovo jméno.

Misie, evangelizace a svatá ctižádost

Nyní nám nejde o terminologii, o slovíčka. Zásadní je uvědomit si určité rozdíly. Existují misionáři - průkopníci a existují evangelisté. Misionáři se učí novým jazykům, sžívají se s novým kulturním prostředím. Misionáři s průkopnickým duchem nasazují svůj život „slovem i skutkem, v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího“ (v. 18-19), aby prolomili tisíce let temnoty a vládu Satana nad lidmi, kteří neznají Krále králů a Spasitele světa.

A právě to bylo Pavlovou ctižádostí. ,Velké poslání‘ činit učedníky z lidí všech národů stále platí, mnozí lidé dosud neznají evangelium, a proto by se měl každý sbor a každá církev modlit, aby si Bůh vzbudil misionáře s průkopnickým duchem a aby z každého z nás učinil evangelistu.

Bylo by krásné - a modlím se o to - aby nám za pár let třeba deset z vás poslalo dopis z nějaké oblasti nezasažené evangeliem. A v takovém dopise by stálo něco jako: „Jsem zde, abych přinášel evangelium těm, kteří je dosud neslyšeli, neboť jako je psáno v Římanům 15:20, ,Zakládám si na tom, že jsem takto evangelium hlásal tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě.‘ Bůh mi toto slovo položil na srdce. Stalo se mi to svatou ctižádostí ve sboru Bethlehem Baptist Church, v srpnu roku 2006.“

Pane, prosím, vykonej to. Amen.

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.