Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, 22 Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23 všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, 24 ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. 25 Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve 26 v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy. 27 Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. 28 Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. 29 Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů! 30 Vždyť je přece jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru. 31 Rušíme tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme.
4:1 Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš praotec podle těla? 2 Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem. 3 Neboť co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.´ 4 Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti. 5 Kdo však pro svou spravedlnost nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost. 6 Tak i David vypravuje o blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost bez skutků: 7 `Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty. 8 Blahoslavený je muž, jemuž Pán vůbec nepřipočte hřích.´

Boží spravedlnost obhájena

Minulý týden jsem se snažil ukázat, že Kristovou smrtí byl vyřešen ten největší problém - že by Bůh sám byl nespravedlivý, pokud by jen tak přešel tolik hříchů, které si zasluhovaly odsouzení. Celý Starý zákon je svědectvím o pravdě, že Bůh je „soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti, zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích". (Exodus 34:6-7).

A uvedli jsme si, že pokud se na hřích a spravedlnost nebudeme dívat z Božího hlediska, nebudeme hřích nikdy vnímat jako problém.

Hřích není předně zločinem proti člověku - je zločinem proti Bohu. „Všichni zhřešili a postrádají Boží slávu." (Římanům 3:23) Hřích je vždy v tom, když čemukoli ve světě přikládáme větší hodnotu než Bohu. Je to znevážení jeho slávy. Je to zneuctění jeho jména.

Ale Boží spravedlnost se projevuje v tom, že Bůh se nasazuje a koná to, co je s konečnou platností správné - stvrzuje svatost svého jména a hodnotu své slávy. Spravedlnost je opakem hříchu. Hřích znevažuje hodnotu Boha tím, že se rozhoduje proti Bohu; spravedlnost vyvyšuje hodnotu Boha tím, že se rozhoduje pro Boha.

Když by tedy Bůh jen tak prominul hřích a ponechal hříšníky bez trestu, jevil by se jako nespravedlivý. Jako by tím říkal: Pokud se posmíváte mému majestátu, nic to neznamená; pokud znevažujete mou slávu, nejedná se o nic důležitého; pokud zneuctíváte mé jméno, nijak na tom nezáleží. Jestliže by to byla pravda, Bůh by byl nespravedlivý. A my bychom byli bez naděje.

Ale Bůh to tak nenechal. Poslal svého vlastního Syna, Ježíše Krista, který skrze vlastní smrt prokázal, že Bůh je spravedlivý. Smrt Božího Syna je prohlášením - kdy Bůh jasně prohlašuje hodnotu, kterou přisuzuje své vlastní slávě, prohlašuje svou nenávist vůči hříchu a svou lásku vůči hříšníkům.

Ospravedlnění bezbožného

Prominutí hříchu, které je z Božího hlediska nespravedlivé, je také označováno jako „ospravedlnění" - ospravedlnění bezbožného (Římanům 4:5). A o tom chci právě nyní mluvit. Nejen o skutečnosti, že Bůh přešel hříchy z dávné minulosti, ale že také přešel hříchy svého lidu - hříchy, jichž jsme se dopustili včera, jichž jsme se dopustili dnes a jichž se dopustíme zítra.

Verš 26 ukazuje, že při Ježíšově smrti nastaly dvě skutečnosti. „Svou spravedlnost prokázal [Kristovou smrtí] i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše." (Římanům 3:26; EP). Bůh je tím pádem spravedlivý a věřící jsou tímto aktem ospravedlněni.

Dnes se ale nechci zaměřovat na subjektivní akt víry, jímž přijímáme ospravedlnění. Chci se zaměřit na Boží dílo ospravedlnění. Myslím si totiž, že když se zaměříme na toto majestátní dílo - na to, co koná Bůh, a nikoli my - bude tím naše srdce jedině podníceno k víře.

Podívejme se na čtyři skutečnosti, jež ospravedlnění znamená pro ty, kdo tento dar obdrží skrze víru v Ježíše Krista.

1. Jsou nám odpuštěny všechny hříchy

Skutečnost, že jsme ospravedlněni, znamená, že nám jsou odpuštěny všechny hříchy.

Všechny hříchy - minulé, současné i budoucí

Podívejme se do Římanům 4:5-8, kde se Pavel zabývá ospravedlněním, a cituje přitom ze Starého zákona.

Kdo však pro svou spravedlnost nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost. 6 Tak i David vypravuje o blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost bez skutků: 7 `Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty. 8 Blahoslavený je muž, jemuž Pán vůbec nepřipočte hřích.´

Zde je vidět samotná podstata ospravedlnění. Považme jen ta nádherná vyjádření ze 7. a 8. verše: „nepravosti byly odpuštěny", „hříchy byly přikryty", „Pán vůbec nepřipočte hřích".

Všimněme si, že Pavel neomezuje odpuštění jen na hříchy, jichž jsme se dopustili předtím, než jsme uvěřili - jako by nám byly odpuštěny jen hřích minulé, ale za ty budoucí budeme pykat. Žádné takové omezení zde není uvedeno. Požehnání, pokud jde o ospravedlnění, spočívá v tom, že nepravosti nám byly odpuštěny, naše hříchy byly přikryty a ,Pán nám vůbec nepřipočte hřích'. Je to zde uvedeno absolutně a bezvýhradně.

Protože Kristus nesl naše hříchy a vinu

Jak je to možné? V Římanům 3:24 se uvádí, že jsme ospravedlněni „skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši". Výraz „vykoupení" znamená osvobození nebo propuštění či uvolnění z nějakého područí či vězení. Když za nás tedy Ježíš zemřel, vysvobodil nás z vězení našich hříchů. Zpřetrhal pouta viny, v nichž jsme byly pod odsouzením.

Pavel uvádí v Galatským 3:13, že „Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím". A Petr (v 1. Petra 2:24) uvádí, že Kristus „sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže". A Izajáš uvádí, že „Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech". (Izajáš 53:6).

Ospravedlnění - odpuštění hříchů - je nám dáno proto, že Kristus nesl náš hřích, naše prokletí, naši vinu, a tak nás vykoupil z odsouzení. To tedy znamená, že jsme ospravedlněni „skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši". Je nám odpuštěn trest, protože tento trest za nás nesl Kristus.

Kristus trpěl pouze jednou

A všimněme si, že Kristus za to vše trpěl pouze jednou. V Pánově večeři nebo v eucharistii tedy není obětován opakovaně, jako kdyby jeho oběť byla nedostatečná. V Hebrejům 9:26 se uvádí, že Kristus „se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích". (EP; srov. Hebrejům 7:27). A v Hebrejům 9:12 je opět uvedeno: „Vešel ne skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev jednou provždy do svatyně, když získal věčné vykoupení." Jedná se o naprosto zásadní skutečnost, abychom pochopili, jak slavné je to, co pro nás Bůh vykonal na kříži.

Vidíte, jaká spojitost je mezi Kristovou smrtí ,jednou provždy' a všemi našimi hříchy i hříchy veškerého Božího lidu? Nejedná se pouze o nějaké hříchy, ani o určitý druh hříchu, ani pouze o minulé hříchy ­- Kristus svou obětí sňal absolutně všechny hříchy veškerého svého lidu.

Odpuštění, pokud jde o ospravedlnění, znamená odpuštění všech našich hříchů - minulých, přítomných i budoucích. A právě to se stalo, když Kristus zemřel.

2. Počteni za spravedlivé cizí spravedlností

Ospravedlnění znamená, že jsme počteni za spravedlivé tím, že je nám připsána či započtena Boží spravedlnost.

Není nám pouze odpuštěno tak, že by nás pak Bůh prostě nechal být. Bůh nejenže náš hřích dává stranou, ale také nás počítá za spravedlivé a dává nám před sebou spravedlivé postavení. Uděluje nám svou vlastní spravedlnost.

Boží spravedlnost prostřednictvím víry v Krista

Podívejme se na verše 21-22. Pavel předtím ve 20. verši uvádí, že nikdo nemůže být ospravedlněn skutky zákona. Spravedlivé postavení před Bohem nelze získat ani nejstriktnějším dodržováním zákona. A pak ukazuje, jak lze dosáhnout spravedlnosti: „Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří."

Přestože tedy nikdo nemůže být ospravedlněn skutky zákona, Boží spravedlnost je možné získat - a to skrze víru v Ježíše Krista. To mám tedy na mysli, když říkám, že ospravedlnění znamená být počten za spravedlivého. Boží spravedlnost je nám počtena skrze víru.

Když Ježíš umírá, aby tím ukázal Boží spravedlnost, jak jsme to viděli minulý týden při rozboru veršů 25-26, dává tuto spravedlnost k dispozici nám hříšníkům jako úžasný dar. Kdyby Kristus nebyl zemřel, aby tím ukázal, jak je Bůh spravedlivý, když přechází hřích, byla by se Boží spravedlnost ukázala jediným dalším způsobem - tím, že by Bůh odsoudil nás. A proto Boží spravedlnost nyní nespočívá v odsouzení, ale je darem života všem, kdo věří.

2. Korintským 5:21

Vyjádření ve 2. Korintským 5:21 je jednou z nejúchvatnějších pasáží o tomto daru spravedlnosti, jež je nám započtena. „Toho [Krista], který hřích nepoznal, za nás [Bůh] učinil hříchem, abychom se my stali Boží spravedlností v něm."

Kristus nepoznal hřích. Byl dokonalý. Nikdy nezhřešil. Dokonale žil ke slávě Boha, a to jak po celý svůj život, tak i ve smrti. Byl spravedlivý. My všichni jsme naproti tomu zhřešili. Znevažovali jsme Boží slávu. Jsme nespravedliví.

Ale Bůh, který nás před založením světa vyvolil v Kristu Ježíši, ustanovil, že nastane určitá velkolepá směna: Krista učiní hříchem - nikoli hříšníkem, ale hříchem - naším hříchem, naší vinou, naším trestem, naším odcizením od Boha, naší nespravedlností. A vezme Boží spravedlnost, kterou Kristus tak úžasně obhájil, a přičte a obleče ji nám, takže ji budeme vlastnit stejně, jako Kristus vlastnil náš hřích.

Podstata ale není v tom, že by se Kristus stal morálně hříšníkem a my se morálně stali spravedlivými. Podstata je v tom, že Kristus nese cizí hřích a trpí za něj, a my neseme cizí spravedlnost a na jejím základě pak žijeme.

Ospravedlnění je před posvěcením

Je důležité, abychom dobře viděli, jak je tato úžasná skutečnost mimo nás samotné. Ještě se totiž nejedná o skutečnost posvěcení - tedy vlastní proces, kdy se stáváme morálně spravedlivými ve způsobu svého myšlení, cítění a života. Ale i to je dar (což uvidíme za tři týdny), který je ale na této skutečnosti založen. Než kdokoli z nás může na základě evangelia udělat jakýkoli pokrok v tom, aby byl částečně spravedlivý, musíme věřit, že je nám počtena úplná spravedlnost. Anebo jinak řečeno, jediný hřích, který můžeme ve skutečnosti překonat v Boží moci, je hřích již odpuštěný. Procesu posvěcení tedy předchází onen úchvatný dar ospravedlnění, jímž je pak proces posvěcení umožněn.

3. Milováni Bohem a zahrnuti milostí

Ospravedlnění znamená, že nás Bůh miluje a jedná s námi s milostí.

Kristus prokazuje hojnost Boží lásky k nám

Pokud by tě Bůh nebyl miloval, nebyl by existoval žádný problém, který by bylo třeba řešit smrtí jeho Syna. Právě díky své lásce k tobě přešel tvůj hřích, kvůli čemuž se jevil jako nespravedlivý. Pokud by tě nemiloval, byl by problém hříchu vyřešil prostě tím, že by nás všechny odsoudil ke zničení. Tím by se potvrdila jeho spravedlnost. Ale Bůh to neudělal. Proč? Protože tě miluje.

Skutečně nádherně je to ukázáno v Římanům 5:6-8.

Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, zemřel Kristus v určený čas za bezbožné. 7 Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. 8 Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Bůh ve smrti svého Syna nejen prokazuje pravdu o své spravedlnosti, ale také ukazuje míru své lásky.

Zadarmo jeho milostí

V Římanům 3:24 Pavel uvádí, že jsme ospravedlňování „zadarmo jeho milostí". Boží láska k hříšníkům překypuje jeho milostí - darem plynoucím z Boží štědré laskavosti, darem, který nezávisí na našich skutcích či naší hodnotě.

Odpuštění hříchů a Boží spravedlnost dostáváme zdarma jako dary. Znamená to, že nás nic nestojí, ale zato Krista stojí mnoho - zaplatil za ně vším. Nelze je získat žádnými skutky, ani zdědit po rodičích, ani je nelze přijmout ve svátostech. Jsou zdarma a přijímáme je vírou.

Římanům 5:17 to uvádí následovně:

Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.

Odpuštění hříchů a Boží spravedlnost dostáváme zdarma jako dary, jako projevy milosti plynoucí z Boží lásky.

Ospravedlnění znamená, že je nám odpuštěno, že jsme počteni za spravedlivé a že jsme milováni Bohem.

4. Navždy bezpečně u Boha

A ospravedlnění také znamená, že jsme navždy bezpečně u Boha.

To je korunou všeho požehnání. Pavel to prohlašuje v Římanům 8:30. „A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil."

Pokud jsi ospravedlněn, budeš oslaven. Dosáhneš ke slávě nadcházejícího věku a v radosti a ve svatosti budeš žít navždy s Bohem. Proč je to tak jisté?

Je to jisté, protože smrt Božího Syna má pro Boží lid zcela konkrétní účinek, je to jednoznačná skutečnost, realita, již nelze změnit. Co je touto smrtí dosaženo, je dosaženo navždy. Účinek Kristovy krvi není něco přelétavého, nestálého - jako kdyby člověk byl na chvíli spasen a pak hned zase zatracen, pak opět spasen a pak znovu zatracen.

A právě o tom mluví 32. verš: „Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní?" Jinými slovy, což nás také neoslaví? Jistěže ano! Stejná oběť, která nám získává ospravedlnění, nám získává i oslavení.

Pokud jste v postavení, kdy jste nyní ospravedlněni, jste tím pádem mimo jakékoli obvinění a odsouzení. Verš 33 k tomu uvádí: „Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje!" Dobře si povšimněme: Jestliže tě Bůh ospravedlnil smrtí svého Syna, pak nikdo - ani v nebi, ani na zemi, ani pod zemí - naprosto nikdo tě nemůže nijak obvinit. Budeš oslaven.

Proč? Protože jsi bez hříchu? Nikoli. Protože jsi ospravedlněn Kristovou krví.

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

Překlad: Jan Janča, 2011