Předem poznán, předem určen, připodobněn Kristu

Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. 29 Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; 30 které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

Věnovali jsme tři kázání úchvatné pasáži z Římanům 8:28 („Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.") A uvedli jsme si, že Římanům 8:28 je součástí Pavlovy argumentace ohledně Římanům 8:18: „Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena." Jinými slovy, veškerá naše utrpení lze snést, protože vše, i tato utrpení, působí pro naše dobro.

Nyní přejdeme k dalšímu verši (v. 29), který začíná slůvkem „neboť". Posouváme se k Pavlovým masivním základům - pilířům slibu ve verši 28 - pravdě a skutečnosti, která vše podpírá a zabraňuje zhroucení - a která pomáhá před zhroucením i nám.

Podle apoštola Pavle víme, že všechny věci - příjemné i nepříjemné - spolu působí pro naše dobro - NEBOŤ - a nyní se dostáváme ke 29. verši, který vysvětluje, co je základem tohoto slibu: „Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími." Jsou zde uvedena tři velká Boží díla, na něž se dnes zaměříme - tři Boží skutky, jež nám mají dodat důvěru, že všechny věci působí pro naše dobro a že žádná utrpení tohoto života nejsou nic ve srovnání s budoucí slávou, která má být na nás zjevena (Řím 8:17).

Tyto tři Boží skutky jsou vidět v následujících výrazech: 1) „předem poznal", 2) „předem určil" a 3) „budeme připodobněni Kristu". Víme, že všechny věci působí pro naše dobro, neboť Bůh nás předem poznal, předem určil a připodobňuje nás Kristu. Dva z těchto skutků jsou uvedeny v minulosti (předem poznal a předem určil) a jeden z těchto skutků je uveden v přítomnosti a budoucnosti (aby byli připodobněni obrazu Krista).

Umím si představit přinejmenším dva důvody, proč by někteří z vás mohli říci, že to pro ně není zajímavé. Zaprvé by někteří z vás mohli říci: „Upřímně řečeno, nijak zvlášť mě nezajímají rozhodnutí, která byla učiněna již někdy dávno - jako například předzvědění a předurčení Boží ještě před stvořením. Zajímá mě přítomnost. A krom toho, nevidím žádný důvod, proč se pouštět do rozborů biblických nauk, jako je například předurčení (predestinace)."

Zadruhé by někteří z vás mohli také říci: „Upřímně řečeno, ani nechci být jako Kristus. Vždyť ani nikdy neměl sex a kromě toho byl natolik vážný, že ani nevím, zda si vůbec někdy něco užil; a byl natolik kontroverzní, že se kvůli tomu nechal i zabít. Pokud být podobný Ježíši by mi mělo dávat důvěru, že vše působí pro mé dobro, pak na to zapomeňte, protože to tak nevidím."

„Nezajímají mě rozhodnutí učiněná již někdy dávno"

Pokud by vám někdo dnes dopoledne řekl: „Hodlám ti dát milión dolarů," asi byste měli určité důvody k nedůvěře a pochybnostem. Ale co kdyby vám dotyčný ukázal nějakou starší listinu a vysvětlil by vám: „Můj bohatý otec zemřel před několika měsíci a ve své poslední vůli uvedl, že část jeho jmění, konkrétně milión dolarů, má připadnout vám." Řekli byste pak: „Nezajímají mě rozhodnutí učiněná již někdy dávno. Zajímá mě přítomnost. A kromě toho, když se stanovuje význam starých listin, a především závětí, může to vést ke sporům. Proto prostě na těch milión dolarů zapomeňme?" Chci zdůraznit, že co Bůh předzvěděl a předurčil, se vašeho současného života dotýká tisíckrát více, než pokud byste zdědili milión dolarů.

„Nechci být jako Kristus"

A pokud říkáte, „upřímně řečeno, ani nechci být jako Kristus," může to být proto, že uvažujete způsobem, který není pouze chybný, ale který je také příliš zúžený. A co po smrti? Chcete být po smrti jako Kristus? Chcete být zamítnuti Soudcem celého vesmíru a odsouzeni k věčnému trestu, protože jste odmítli jeho Syna, nebo raději chcete vstát z mrtvých a být přijati a milováni? Chcete vstát k životu jako Kristus, anebo zůstat nepodobní Kristu a zahynout? Nejedná se tedy o nic triviálního. Proto na vás naléhám, abyste četli dále.

Podívejme se tedy na první dva Boží skutky, které nastaly před dávným časem, a pak se zaměříme na to, co Bůh dělá dnes a co zamýšlí dělat v budoucnosti.

„Neboť ty, které předem poznal"

Římanům 8:28 uvádí: „Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna." Co znamená výraz „předem poznal"? Podle některých to znamená, že Bůh prostě předem vidí, kdo v něj bude věřit; a takoví lidé jsou pak předurčeni, aby byli jako Ježíš. Tím ale předpokládají dvě věci, které však nejsou pravda. Zaprvé - víra, kterou Bůh předem vidí, je údajně úplně a zcela naším dílem, nikoli jeho dílem. Jinými slovy, pointou této interpretace je, že Bůh nepůsobí naši víru, ale pouze předem vidí víru, kterou vypůsobujeme my sami.

A to evidentně není učení Bible, ani v jiných pasážích (Filipským 1:29; Efeským2:8-9; 2. Timoteovi 2:24-26; Matouš 16:17), ani v kontextu našeho textu. Když Pavel v Římanům 8:30 uvádí „ty které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil", říká, že všichni ti, které povolal, jsou také ospravedlněni. Máme-li však být ospravedlněni, musíme věřit (Římanům 5:1). Pavel tedy říká, že všichni ti, kteří jsou povoláni, věří a jsou ospravedlněni. Ale jak potom může říci, že VŠICHNI, kteří jsou povoláni, také věří? Důvodem - který jsem se snažil vysvětlit již při rozboru výrazu „povolat" ve verši 28 - je skutečnost, že toto povolávání či volání je mocným dílem Božím, jímž Bůh uskutečňuje svůj požadavek. Je to efektivní, účinné povolávání či volání. Je to povolávání, které vytváří to, co je v tomto volání požadováno. Je to volání jako „Lazare, vyjdi!", načež onen mrtvý muž ožívá. Pointa je tedy v tom, že víra k ospravedlnění není něčím, co konám já sám o sobě. Zmocňuje mě k tomu a pohání mě k tomu Bůh. A já to musím udělat. Projevování víry je pak něco, co musím dělat. Ale co projevuji, je darem Božím. Nemohu si za to nakonec připisovat žádné zásluhy. Děkuji za to Bohu. Jsem totiž spasen svrchovanou milostí, a to od začátku až do konce.

Proto je mylné se domnívat, že když Římanům 8:29 uvádí, že Bůh některé osoby „předem poznal", že to prostě znamená, že Bůh by pouze předem viděl, jak oni sami budou věřit svou vlastní mocí. Bůh dává tuto moc, a proto zde dochází k něčemu mnohem většímu, než že by Bůh naše konání pouze předem viděl.

A nyní si uvedeme další mylné hledisko. Takové hledisko předpokládá, že význam výrazu „předem poznat" v této pasáži není v souladu s významem tohoto výrazu, jak je používán v celé řadě textů ze Starého i Nového zákona, jinak by totiž námi zkoumaný výraz byl v naší pasáži konzistentní i s jinými pasážemi. Podívejme se na další pasáže, kde je použit výraz „poznat", a pozorně sledujme význam tohoto výrazu. V Genesis 18:19 doslova říká Bůh o Abrahamovi: „Poznal jsem ho, takže přikáže svým synům a svému domu po sobě, aby zachovávali Hospodinovu cestu." (ČSP, poznámka pod čarou) Přitom v podstatě všechny anglické (i české) překlady tuto pasáž překládají slovy: „Vyvolil jsem ho." U Amose 3:2 říká Bůh izraelskému lidu: „Pouze vás jsem poznal ze všech čeledí země, proto vás navštívím trestem za všechny vaše viny." Bůh znal všechny čeledi země, ale vyvolil si pouze Izrael. U Matouše 7:23 říká Ježíš pokrytcům ohledně soudného dne: „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, pachatelé nepravosti." Žalm 1:6 uvádí: „Cestu spravedlivých totiž Hospodin zná, cesta ničemů se ztrácí." Bůh zná i cestu ničemů. Ale cestu spravedlivých zná v tom smyslu, že ji schvaluje a přijímá a miluje. U Ozeáše 13:5 Bůh říká Izraeli: „Já jsem tě pásl (dle LXX, Pš; TM: znal) v zemi vyprahlostí" ( ČSP, poznámka pod čarou), což znamená, že Bůh znal jejich útrapy a staral se o ně. A v Genesis 4:1 je uvedeno o Adamovi: „I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina." Tedy, přijal ji za svou, poznal ji intimně a projevoval jí lásku.

Vzhledem ke všem těmto textům si myslím, že John Stott a John Murray mají naprostou pravdu, když oba uvádějí: „,Znát' … je používáno v takovém smyslu, který je prakticky synonymní s výrazem ,milovat' … ,Ty, které předem poznal' … se tedy v podstatě rovná vyjádření ,ty, které předem miloval'". Předzvědění je „svrchovaná, rozlišující láska". (John Stott, citát z J. Murraye, Římanům, str. 249.) Je to v podstatě stejné, jako zaměřit na někoho svou přízeň a city vyvolit si jej pro sebe.

Význam prvního Božího skutku v Římanům 8:29 tedy je, že Bůh předem zná svůj vlastní lid v tom smyslu, že si takové lidi vyvoluje a miluje je a pečuje o ně. Pavel o tom bude mluvit dále, když bude mluvit o „vyvolení" (Římanům 8:33; 9:11; 11:5, 7 ).

Všechny věci budou společně působit pro vaše dobro, pokud jste Bohem vyvolení a milovaní, neboť, jak to uvádí 29. verš, Bůh vás předem poznal, povolal a miloval, a to ještě před založením světa (Efeským 1:4; 2. Timoteovi 1:9; 1. Petra 1:20; Zjevení 13:8; 17:8).

„Také předem určil"

Druhý skutek, který Bůh učinil před dlouhými věky, aby byl jistý slib, že všechny věci budou působit pro naše dobro, je skutečnost že Bůh věci „předem určil". „Neboť ty, které předem poznal, také předem určil." To znamená, že Bůh si tě vyvolil za svého a zaměřil na tebe svou lásku a pečoval o tebe ještě před tím, než jsi vůbec existoval. A rozhodl, co se s tebou stane, tedy že konkrétně budeš připodobněn obrazu jeho Syna.

„Předem určit" znamená předem rozhodnout či ustanovit, jaký osud budete mít. A důvod, proč je tento verš tak masivním základem pro slib daný v Římanům 8:28 je skutečnost, že ti, kdo milují Boha a jsou podle jeho slibu povoláni, jsou předem určeni být jako Ježíš - jsou předem určeni být připodobněni obrazu Krista. Všechny věci spolu působí pro tvé dobro, protože jsi byl vyvolen a milován, ještě než jsi začal existovat; akt Božího vyvolení a jeho láska jsou vyjádřeny v tom, že pro tebe Bůh ustanovil nevýslovně slavnou budoucnost - abys byl jako Kristus. Všechny věci spolu působí pro tvé dobro, protože všechny věci působí, aby ses stal jako Ježíš. K tomu jsi byl milován a k tomu jsi byl předurčen.

To je ona klauzule o jednom miliónu v závěti otce tvého přítele. Jako ti ona právně neporušitelná klauzule zaručuje bohatství na zemi, stejně tak ti Boží neporušitelné předzvědění a předurčení zaručuje tvou slávu a věčnou radost.

,Aby nás připodobnil obrazu svého Syna'

A nyní se dostáváme k již uvedené námitce. Údajně to nebude ani radost být jako Ježíš. Možná veškerá současná utrpení ani nestojí za to ve srovnání se slávou, která má být zjevena. Proto se musíme zaměřit na poslední Boží skutek, který je uveden v 29. verši: Bůh pracuje na tom, abychom „byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími".

Tento rozbor však bude následovat až další týden, a to ze dvou důvodů: zaprvé dnes k tomu již nezbývá dostatek času, a zadruhé - připodobnění Kristu uváděné ve 29. verši a oslavení uváděné na konci 30. verše spolu souvisí natolik úzce, že v příštím kázání o nich budeme mluvit jak na začátku, tak i na konci.

Ale dovolte mi dnes naše téma uzavřít slovem ohledně připodobnění Kristu a ohledně naší dnešní pasáže. Je to velmi zásadní, a to z následujícího důvodu. Dokud naše mysl není připodobněna mysli Krista, bude v nás učení tohoto textu patrně vyvolávat vnitřní rozpor, a nebude nám útěchou. Ale tento text nám má být útěchou a posilou a dávat nám důvěru, že nejlepší i nejhorší věci v našem životě spolu působí pro naše dobro, protože milujeme Krista a jsme vyvoleni a předem určeni ke slávě. Bude však takto působit teprve tehdy, když nám Bůh udělí určitou míru Kristovy mysli a jeho ducha.

Neříkám to proto, aby to působilo jako výčitka nebo odsouzení, pokud třeba právě procházíte nějakým zápasem. Právě naopak. Říkám to proto, abych vás povzbudil, že stejně jako připodobnění Ježíši v našem chování je celoživotním bojem s nesprávnými skutky a jako připodobnění Ježíši v našich emocích a citech je celoživotním bojem s nesprávnými pocity, stejně tak i připodobnění Ježíši v intelektuální oblasti je celoživotním bojem s nesprávným myšlením. Proto mě nikdy nepřekvapuje, když někteří klopýtají, pokud jde o nějaké obtížnější učení Písma. Připodobnění Kristu se nestane najednou - ani v oblasti chování, ani v oblasti emocí či citů, ani v oblasti intelektuální či myšlení.

Modleme se tedy za sebe navzájem, aby Kristus byl v každém ohledu vyvýšen díky tomu, jak se mu připodobňujeme, a abychom se mohli těšit z onoho obrovského ujištění, že díky našemu vyvolení a předurčení bude vše společně působit pro naše dobro. A pokud sami sobě nyní kladete otázku, zda jste opravdu mezi těmi vyvolenými, předurčenými a povolanými, pak odpověď můžete poznat následovně: Vidíš Ježíše jako toho, po kom toužíš více než po čemkoli jiném? Vidíš jej jako toho, kdo je plně způsobilý přinést ti spasení od tvých hříchů a navždy uspokojit tvé srdce? To je znakem Božího dítěte. Kdo má Syna, má život (1. Jana 5:12).

Těm, kteří ho přijali, dal Bůh pravomoc stát se Božími dětmi. (Jan 1:12). Proto Krista přijměte!

 

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

Překlad: Jan Janča, 2011