Když čtu o sborech a církvích, které káží prosperitu, říkám si: „Kdybych nebyl křesťanem, křesťanem bych se rozhodně stát ani nechtěl.“ Jinými slovy, má-li toto být Ježíšovým poselstvím, pak o nic takového nestojím.

Vábit lidi za Kristem s odůvodněním, že díky tomu zbohatnou, je nesmírně klamavé a zhoubné. Je to klamavé, proto když nás Ježíš povolává, říká například: „Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem“ (Lukáš 14:33). A je to zhoubné, protože „ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby“ (1. Timoteovi 6:9). Na kazatele evangelia chci proto apelovat následujícími skutečnostmi.

1. Nestavějte na žádné filozofii, která lidem stěžuje dostat se do nebe.

Ježíš řekl: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kteří mají majetek.“ Jeho učedníky to velmi překvapilo, stejně jako by nad tím dnes měli žasnout mnozí zastánci „hnutí prosperity“. Ježíš však jejich pocit úžasu ještě prohlubuje, když dále říká: „Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Nemohou věřit vlastním uším, a tak se ptají: „A kdo může být zachráněn?“ Ježíš jim odpovídá: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno“ (Marek 10:23-27).

Proto se zástánců „hnutí prosperity“ ptám: Proč byste chtěli ve své službě stavět na filozofii, která lidem jen stěžuje dostat se do nebe?

2. Nestavějte na žádné filozofii, která lidi vede k myšlenkám na sebevraždu.

Pavel řekl: „Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Nic jsme si přece na svět nepřinesli a je jasné, že si z něho také nemůžeme nic odnést. Máme-li však jídlo a oděv, spokojíme se s tím.“ Následně varuje před touhou po bohatství. Tím pádem také varuje před kazateli, kteří v lidech podněcují touhu zbohatnout, místo aby lidem pomáhali se takové touhy zbavovat. Pavel varoval: „Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí“ (1 Timoteovi 6:6-10).

Proto se zástánců „hnutí prosperity“ ptám: Proč byste chtěli ve své službě stavět na filozofii, která lidi vede do pokušení, do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí a která je vtahuje do zkázy a záhuby?

3. Nestavějte na žádné filozofii, která vyvyšuje to, co nakonec „zničí mol a rez“.

Ježíš nás varuje před tím, abychom si neukládali poklady na zemi. Chce, abychom dávali, a ne abychom si věci hromadili pro sebe. „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou“(Matouš 6:19-20).

Jistě, každý z nás máme určité věci, které si chceme ponechat. Ale vzhledem k našem všeobecnému sklonu k chamtivosti, proč bychom měli ztratit ze zřetele Ježíše a obrátit vše vzhůru nohama - takže věci nedůležité se pro nás stanou zásadními?

4. Nestavějte na žádné filozofii, která považuje tvrdou práci za prostředek k hromadění bohatství.

Pavel říká, že nemáme krást. Proti tomu staví skutečnost, že každý z nás má tvrdě pracovat svýma vlastníma rukama. Ale cílem jeho vysvětlení není, že si máme hromadit majetek, ani to, že vůbec nějaký majetek máme mít. Podle apoštola Pavla máme tvrdě pracovat, abychom ,měli co dávat‘. „Ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek“ (Efezským 4:28). Cílem této pasáže také není ospravedlnit bohatství, abychom mohli dávat více. Jedná se o výzvu - máme dělat více a dávat více, a ponechat si tím pádem méně. Není tedy žádný důvod, aby člověk, který si vydělává 200 000 měsíčně žil nějak jinak než člověk, který si měsíčně vydělává 20 000. Žijte jako za válečného stavu, zásadně omezte své výdaje a zbytek poskytněte jako dar.

Proč byste měli povzbuzovat lidi k myšlení, že by měli vlastnit bohatství, aby mohli být štědrými dárci? Není snad lépe je povzbuzovat k tomu, aby žili jednodušším způsobem život a aby dávali ještě štědřeji? Nebude pak snad taková štědrost skutečně silným svědectvím, že jejich pokladem je Kristus, a nikoli majetek?

5. Nestavějte na žádné filozofii, která podporuje méně víry v Boží zaslíbení a staví místo nich do popředí peníze.

Pistel listu Židům nás nabádá, abychom se spokojili s tím, co máme. Proč? Opačným postojem totiž jen dáváme najevo, jak malou víru máme v Boží zaslíbení. „Žijte bez lásky k penězům, spokojeni s tím, co máte; neboť on sám řekl: ‚Nezanechám tě, ani tě neopustím;‘ a tak s důvěrou říkejme: ‚Pán je můj pomocník, nebudu se bát; co mi udělá člověk?‘“ (Židům 13:5-6).

Podle Bible máme být spokojeni s tím, co máme, a tím také projevujeme úctu k Božímu zaslíbení - že nás Bůh nikdy neopustí. Proč bychom tedy měli další učit, že by měli usilovat o zbohatnutí?

6. Nestavějte na žádné filozofii, která lidi nakonec udusí k smrti.

Ježíš varuje, že Boží slovo, které nám má dát život, může být bohatstvím úplně udušeno. Je to jako s rostlinou, která roste mezi trním, kde je její růst úplně udušen. „‚Do trní padlé‘, to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy, bohatství a rozkoše života, a nenesou zralé plody“ (Lukáš 8:14).

Proč bychom měli lidi povzbuzovat, aby usilovali o něco, před čím Ježíš varoval a co nás nakonec udusí k smrti?

7. Nestavějte na žádné filozofii, která bere soli slanost a která ukrývá světlo pod nádobu.

Díky čemu jsou křesťané solí země a světlem světa? Díky bohatství rozhodně ne. Touha po bohatství a úsilí o zbohatnutí je v každém ohledu světská. Takový postoj nenabízí světu nic odlišného od toho, čemu zde lidé již věří. Smutnou tragédií „hnutí prosperity“ je skutečnost, že k přijetí této filozofie se člověk ani nemusí duchovně probudit; stačí jen být chamtivý. Člověk, který chce zbohatnout ve jménu Ježíše, zcela jistě není solí země ani světlem světa. Svět v takové snaze zase uvidí jen svůj vlastní projev. A jestliže to bude fungovat, bude se to světu jistě líbit.

Co je touto solí a světlem, je vidět ze samotného kontextu Ježíšových slov. Solí a světlem je ochota trpět pro Krista. Ježíš řekl:„Když vás budou tupit a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně, jste blahoslavení. Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. Vy jste sůl země... Vy jste světlo světa...“ (Matouš 5:11-14).

Když budeme milovat bohatství jako lidé ve světě, svět v nás neuvidí žádné Kristovo světlo a takovou sůl nebude chtít. Tito lidé potřebují vidět u křesťanů ochotu a nasazení milovat druhé i skrze utrpení, a přitom se radovat, protože jejich odměna je v nebi, s Ježíšem. Z lidského hlediska je to nevysvětlitelné. Je to nadpřirozené. Ale vábit lidi na sliby o prosperitě je jen přirozené. Není to však Ježíšovo poselství. Kvůli ničemu takovému Ježíš rozhodně nezemřel.

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.