Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je.

Janovo evangelium je portrétem Ježíše Krista a jeho spásného díla. Zaměřuje se na tři poslední roky Ježíšova života - především na jeho smrt a vzkříšení. Účel knihy je jasně uveden u Jana 20:30-31: „Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před svými učedníky. Tato však zapsána jsou, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu." Kniha je psána s tím, aby pomohla lidem věřit v Krista a mít věčný život.

Napsána pro nekřesťany - i pro křesťany

Ale nedomnívejme se, že tato kniha je pouze pro nevěřící. Věřící musí zůstat ve víře v Ježíše, aby byli nakonec zachráněni. Ježíš u Jana 15:6 řekl: „Jestliže někdo nezůstává ve mně, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří." A u Jana 8:31 řekl: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky."

Když tedy Jan říká, „tato [slova] však zapsána jsou, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu," chce tím probudit víru u nevěřících a zároveň posílit víru věřících - a tak vést obě skupiny k věčnému životu. A je to v Bibli jedna z nejlepších knih, která vám pomůže, abyste nadále důvěřovali Ježíši Kristu a cenili si jej nade vše.

Zpráva od očitého svědka

Tento portrét Ježíše píše očitý svědek, který byl součástí těchto nekonečně důležitých událostí. V tomto evangeliu pětkrát nacházíme neobvyklé vyjádření o jednom z „učedníků, kterého Ježíš miloval" (Jan 13:23; 19:26; 20:2, 7; 21:20). Například na samém konci se u Jana 21:20 uvádí: „Petr se obrátil a uviděl, jak za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval." O čtyři verše dále (21:24) je pak uvedeno: „To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal." Tedy „učedník, kterého Ježíš miloval" - a který při poslední večeři spočíval u stolu v Ježíšově náručí (13:23) - napsal tuto knihu jako Bohem inspirované svědectví ohledně událostí Ježíšova života a toho, co znamenají pro nás.

Bohem inspirované svědectví

Proč se jedná o svědectví inspirované Bohem? Důvodem je, že právě to zaslíbil sám Ježíš. U Jana 14:26 řekl: „Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl." A u Jana 16:13 řekl: „Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší."

Jinými slovy, Ježíš si vyvolil své apoštoly jaké své představitele, spasil je, vyučil je, vyslal je a pak jim poskytl prostřednictvím Ducha Svatého vedení při psaní Písem k založení církve (Efeským 2:20). Proto tedy věříme, že Janovo evangelium je inspirované Slovo Boží.

První tři verše v Janově evangeliu

Slovní spojení - „Slovo Boží" - nás přivádí k prvním slovům Janova evangelia. (Jan 1:1-3) „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je." (Jan 1:1-3) Dnes se tedy zaměříme právě na tyto tři verše.

„Slovo": Ježíš

Nejprve se zaměříme na termín Slovo. „Na počátku bylo Slovo." Nejdůležitější skutečnost o tomto Slově je ve 14. verši: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy." Slovo je Ježíš Kristus.

Jan dobře ví, co se chystá napsat v následujících 21 kapitolách. Chystá se nám vylíčit příběh o tom, co Ježíš Kristus dělal a co vyučoval. Je to kniha o životě a díle člověka Ježíše Krista - muže, jehož Jan znal, viděl, slyšel a dotýkal se jeho rukou (1. Jana 1:1). Byl to muž z masa a kostí. Nejednalo se o nějakého ducha či přízrak, který by se objevil a pak zase zmizel. Jedl, pil, pociťoval únavu a Jan jej znal velmi důvěrně. Ježíšova matka žila u Jana v poslední části svého života (Jan 19:26).

Proto nám Jan u Jana 1:1-3 sděluje o Ježíšovi ty naprosto nejdůležitější skutečnosti. Janovi trvalo přes tři roky, aby mu plně došlo, kdo skutečně Ježíš je. Ale co jemu samotnému trvalo tak dlouho, chce svým čtenářům předložit v pouhých třech verších. Jan chce, abychom měli již od samého počátku jeho evangelia ohledně Ježíše Krista naprosto jasno, pokud jde o Ježíšův věčný majestát a božství a postavení Stvořitele.

Ježíš ve svém nekonečném majestátu

To je hlavní myšlenka veršů 1-3. Jan chce, abychom toto evangelium četli se zbožností, pokorou, poslušnou podřízeností a abychom nevycházeli z úžasu, že onen muž, který se účastnil svatby v Káně, který ohromil samařskou ženu u studny a který se proměnil na hoře, je Stvořitel vesmíru. Vidíte to a cítíte to? Já jsem to tak nevymyslel. To není struktura mého kázání. To je totiž struktura tohoto evangelia. Právě tak jej Jan napsal - způsobem, k němuž jej vedl Bůh. My bychom jej možná napsali tak, že by Ježíšova totožnost před zraky čtenářů postupně nabývala konkrétnějšího tvaru, takže by se divili: „Kdo je tento člověk?"

Ale Jan má jiný přístup. „Už v prvních slovech z hrotu mého pera vás ohromím a úplně omráčím totožností tohoto muže, který se stal tělem a žil mezi námi. Aby nebylo pochyb." Jan chce, abychom každé slovo tohoto evangelia četli s jasným, pevným vědomím plným úžasu, že Ježíš Kristus byl u Boha a byl Bůh a že ten, kdo za nás položil svůj život (Jan 15:13), stvořil vesmír. Jan chce, abychom znali svého velkolepého Spasitele a věřili v něj. Na Ježíši pochopitelně můžeme obdivovat řadu dalších skutečností, ale Jan chce, abychom Ježíše znali a nanejvýš oceňovali v jeho nekonečném majestátu.

Proč „Slovo"?

Ale přesto bychom si měli položit otázku, proč Jan používá na Ježíše označení „Slovo"? „Na počátku bylo Slovo." Zde je moje odpověď na tuto otázku: Jan na Ježíše používá označení Slovo, protože sám zakusil Ježíšova slova jako Boží pravdu a samotnou osobu Ježíše jako Boží pravdu tak jednoznačným způsobem, že Ježíš sám - v tom, jak přišel, konal, vyučoval, zemřel a vstal z mrtvých - byl definitivním a nejvyšším Božím sdělením. Anebo ještě jednodušeji: Co nám Bůh chtěl sdělit, nespočívalo pouze a hlavně v tom, co Ježíš říkal, ale v tom, kdo Ježíš byl a co vykonal. Svými slovy objasnil svou totožnost i své dílo. Ale zásadní byla jeho vlastní osoba a jeho dílo - zde je ta hlavní pravda, kterou Bůh zjevil. „Já jsem pravda," řekl Ježíš (Jan 14:6).

Ježíš přišel, aby vydal svědectví pravdě (Jan 18:37) a je pravda (Jan 14:6). Jeho svědectví i jeho osoba byly Slovem pravdy. Sám řekl: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky." (Jan 8:31) A dále uvedl: „Zůstanete-li ve mně." (Jan 15:7) Když zůstáváme v něm, zůstáváme ve Slovu. Řekl, že jeho skutky jsou „svědectvím" o něm (Jan 5:26; 10:25). Jinými slovy, Ježíš byl Slovo v celém svém konání.

Ježíš: Boží nejvyšší a definitivní sdělení

Ve Zjevení 19:13 (od téhož autora jako evangelium) Jan popisuje slavný návrat Ježíše: „Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jméno je Slovo Boží." Ježíš je nazýván Slovo Boží i při svém návratu na zem. O dva verše dále Jan uvádí: „Z jeho úst vychází veliký ostrý meč." (Zjevení 19:15) Jinými slovy, Ježíš udeří na národy mocí slova Božího, jímž bude promlouvat - mečem Ducha (Efeským 6:17). Ale moc tohoto slova je natolik spojená se samotným Ježíšem, takže Jan říká, že z Ježíšových úst nejen vychází Boží slovo, ale že Ježíš přímo je Slovo Boží.

Když tedy Jan začíná své evangelium, má na mysli veškeré zjevení, veškerou pravdu, veškeré svědectví, veškerou slávu, veškeré světlo a veškerá slova, která vycházejí z Ježíše v jeho životě, vyučování, smrti i zmrtvýchvstání; a Jan shrnuje veškeré toto zjevení Boha ve jménu: On je „Slovo" - první, nejvyšší, definitivní, absolutně pravdivé a spolehlivé Slovo. Jedná se o stejný význam jako v Židům 1:1-2: „Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích; na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu." Vtělený Boží Syn je Božím nejvyšším a definitivním Slovem pro celý svět.

Čtyři skutečnosti ohledně Ježíše

Co nám tedy chce Jan nejprve říci o tomto muži Ježíši Kristu, jehož slova a skutky naplňují stránky tohoto evangelia? Chce nám o Ježíšovi říci čtyři skutečnosti: 1) dobu jeho existence, 2) podstatu jeho totožnosti; 3) jeho vztah k Bohu a 4) jeho vztah ke světu.

1) Doba jeho existence

Verš 1 uvádí: „Na počátku bylo Slovo." Slovní spojení „na počátku" je v řečtině totožné s prvními dvěma slovy v řeckém Starém zákoně: „ Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi." Nejedná se o nějakou náhodu, protože Jan nám chce hned na začátku sdělit, že Ježíš stvořil vesmír - což pak uvádí hned ve 3. verši. Slovní spojení „na počátku" tedy znamená: Ještě než existovala jakákoli stvořená hmota, existovalo Slovo, Syn Boží.

Mějme na mysli: „Tato [slova] však zapsána jsou, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží." (Jan 20:31) Jan tedy začíná své evangelium tím, že Ježíše Krista, Syna Božího vymezuje vzhledem k času - tedy že existoval dříve než čas. Juda se raduje z této pravdy ve své majestátní doxologii: „Jedinému moudrému Bohu, našemu Zachránci skrze Ježíše Krista, našeho Pána, jemu buď sláva, velebnost, vláda i pravomoc před veškerým časem, i nyní, i po všechny věky věků. Amen." (Juda 1:25) Pavel ve 2. Timoteovi 1:9 uvádí, že Bůh nám dal milost v Kristu Ježíši „před věčnými časy". Takže Slovo, Ježíš Kristus, Boží Syn, byl předtím, než začal existovat čas i hmota.

2) Podstata jeho totožnosti

Na konci 1. verše čteme: „Slovo bylo Bůh." Jedním ze znaků tohoto evangelia je skutečnost, že ty nezávažnější doktríny jsou v něm často předkládány těmi nejjednoduššími slovy. Už by to nešlo říci nijak jednodušeji - a ani závažněji. Slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi, Ježíš Kristus, byl a je Bůh.

Nechť je zcela jasně a jednoznačně známo, že my v této naší církvi - a platí to o všech pravých křesťanských církvích - uctíváme Ježíše Krista jako Boha. Padáme před Ježíšem spolu s Tomášem (Jan 20:28) a s radostí a úžasem vyznáváme „Můj Pán a můj Bůh!"

Když se dozvídáme, jak židovští vůdci u Jana 10:33 Ježíšovi říkají, „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha," voláme: „To není rouhání! Právě to je náš Spasitel, náš Pán, náš Bůh!"

Vidíte, co to znamená pro celu naši řadu kázání o Janovu evangeliu? Znamená to, že celé další týdny budeme poznávat Boha přitom, když budeme poznávat Ježíše. Chcete znát Boha? Připojte se k nám a pozvěte ještě další, aby se přišli setkávat s Bohem, až se budeme setkávat s Ježíšem.

Možná vám někdo ze svědků Jehovových nebo nějaký muslim řekne: „Tady je ale chybný překlad. Nemělo by zde být ,Slovo bylo Bůh', ale mělo by to být přeloženo ,Slovo bylo božské'." Přímo z kontextu jim můžete ukázat, že takový přístup je mylný, a nemusíte k tomu ani znát řečtinu. Ukážeme si to za chvíli v našem posledním bodě. Ale nejprve se podívejme na Ježíšův vztah k Bohu.

3) Jeho vztah k Bohu

Uprostřed 1. verše čteme: „Slovo bylo u Boha." „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh." Zde je položen základ pro historicky významné trojiční učení. Jednou bychom si možná mohli tuto doktrínu ukázat na základě celého Janova evangelia a na základě dalších pasáží z Písma.

Ale nyní si prostě ponechejme tento přímočarý výrok jasně ve své mysli a ve svém srdci: Slovo, Ježíš Kristus byl s Bohem a byl Bůh. Ježíš je Bůh a má vztah s Bohem. Ježíš je Bůh a je obrazem Boha; a v plnosti božství ve své jedinečné osobě od věčnosti dokonale zrcadlí vše, co Bůh je a co koná. Existuje jedna božská podstata a tři osoby - tři centra vědomí. Zde jsou uvedeny dvě z nich - Otec a Syn. Tato jména poznáme v této knize dále. Duch Svatý nám bude představen později.

Nyní vidíme vše pouze jako v zrcadle, zastřeně a poznáváme pouze částečně (1. Korintským 13:9, 12), proto by nás nemělo překvapit, že je to pro nás tajemstvím. Ale nezavrhněme to. Pokud Ježíš Kristus není Bůh, nemohl uskutečnit naše spasení (Hebrejům 2:14-15). A jeho sláva by nemohla stačit k tomu, aby uspokojila naši věčnou touhu neustále znovu objevovat krásu. Kdo zavrhne božství Krista, zavrhne svou duši a spolu s tím i veškerou radost nadcházejícího věku.

Viděli jsme tedy: 1) dobu jeho existence (před veškerým časem), 2) podstatu jeho totožnosti („Slovo bylo Bůh"); 3) jeho vztah k Bohu („Slovo bylo u Boha"). A nyní vše uzavřeme jeho vztahem ke světu.

4) Jeho vztah ke světu

Ve verších 2-3 se uvádí: „To [Slovo] bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je." Slovo, jež se stalo tělem, přebývalo mezi námi, vyučovalo nás, uzdravovalo nás, káralo nás, ochraňovalo nás, milovalo nás a zemřelo za nás - ale před tím vším stvořilo vesmír. Podržme si na mysli tajemství trojjedinosti z 1. verše; je totiž chybou toto tajemství ztratit ze zřetele u 3. verše. „Všechno vzniklo skrze ně." Ano, určité konkrétní dílo bylo vykonáno skrze Slovo. Bůh vždy byl. Ale Slovo je Bůh. Proto si nesmíme dovolit zlehčovat majestátnost Kristova díla jakožto Stvořitele. Byl Otcovým jednatelem, tedy Slovem, ve stvoření všeho. Ale v tomto díle, které Kristus konal, byl Bohem. Slovo, Bůh stvořil svět. Tvůj Spasitel, tvůj Pán, tvůj Přítel - Ježíš, je tvůj Tvůrce.

Ježíš nebyl stvořen

Možná vám nějaký muslim nebo svědek Jehovův nebo někdo z jakéhokoli odvětví arianismu (hereze ze čtvrtého století n. l.) řekne, že „Ježíš není Bůh, není věčný - není věčně jednozplozený - ale byl stvořen. Byl prvním stvořením. Je nejvyšším ze všech andělů." Nebo jinými slovy zastánců arianismu: „Byl moment, kdy Ježíš neexistoval." Jan ale napsal 3. verš přesně tak, že je jím cokoli takového naprosto vyloučeno.

Jan neuvedl pouze, že „všechno vzniklo skrze ně [Slovo]". Mohli bychom si myslet, že tím je vše vyřešeno. Není tedy tvorem; on sám tvory stvořil. Ale někdo by pak třeba mohl namítnout: „Jistě, ale to ,všechno' nezahrnuje jeho samotného." Týká se to všeho, ale nikoli jeho samotného. Byl tedy stvořen Otcem, ale pak spolu s Otcem stvořil všechno ostatní.

Avšak Jan to tak nenechal. Dodává totiž (na konci 3. verše): „Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest." (KB). Co tedy závěrečná výpověď „což učiněno jest" dodává ke skutečnosti „bez něho nic není učiněno"? „Bez něho nic není učiněno, což učiněno jest." („vůbec nic, co bylo stvořeno", HCSB, angl; „co povstalo", EP). Tato závěrečná výpověď jasně, důrazně a zcela jednoznačně uvádí, že Kristus stvořil naprosto vše, co se nachází v kategorii věcí stvořených - učiněných. Proto Kristus nebyl stvořen. Nelze totiž sám sebe stvořit předtím, než začnete existovat.

Kristus nebyl stvořen. A právě to znamená být Bůh. A Slovo bylo Bůh

Kéž nám Pán pomáhá, abychom viděli jeho slávu. A uctívali ho. Amen.

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

Překlad: Jan Janča, 2011